Do stále se rozrůstající palety u nás vydaných světových komiksů se přidala mnou velmi netrpělivě očekávaná novinka. Je jí komiks, odehrávající se ve světě populárního a zároveň vůbec nejdéle běžícího (letos oslaví již 55. výročí) Sci-fi seriálu všech dob. Jedná se o britskou ikonu Doctor Who (u nás někdy uváděno pod názvem Pán času). Ten stručně řečeno vypráví o dlouhověkém mimozemšťanovi (který vždy po určité době či vystavení smrtelnému zranění zregeneruje a změní podobu), jenž cestuje napříč časem a prostorem ve zvláštní vesmírné lodi. Ta totiž z vnějšku vypadá jako modrá policejní budka z Londýna v padesátých letech. Loď se jmenuje TARDIS, každé písmeno toho slova je zkratka (což je naštěstí uvedeno i v komiksu), a- inu, to by bylo na delší lokte, pojďme se raději podívat na komiks. Jde o něco, co si užijí i čtenáři neznalí seriálové předlohy? Na to se v dnešním Komiksovém okénku zaměříme.
Komiks je samozřejmě primárně určen fanouškům seriálu. Přesto jsou obě epizody v něm obsažené dostatečně uzavřené na to, aby si příběh celkem užil i člověk předlohou nepolíbený. Nicméně oba příběhy v tomto svazku svou vyprávěcí strukturou velmi dobře kopírují vyprávěcí styl jednotlivých epizod a pro Doktora typický svérázný humor, který nemusí sednout úplně každému a navíc na papíře zdaleka tak dobře nefunguje ve srovnání s hereckým ztvárněním. Je to zkrátka podobné jako se seriálem, buď vás to zaujme, nebo naprosto neosloví. K tomu přičtěte řadu narážek a odkazů, požadujících alespoň elementární povědomí o seriálu jako takovém, a máte jasnou a zcela nepřekvapivou odpověď. Fanoušci / Whoviani, jsou prostě cílovou skupinou. Za sebe musím ocenit řadu odkazů na starší epizody, doplněné pod čarou příslušnou vysvětlivkou s názvem příslušného dílu, což přece jen vzhledem k tomu, že i obnovené řady běží již nějaký pátek, rozhodně potěší.
Crew se rozhodla ohlásit zatím tři svazky, z toho dva s Doktorem dvanáctým, kterého nezapomenutelně ztvárnil herec Peter Capaldi (Paddington, Je to soda) pod taktovkou kultovního scénáristy a showrunnera Stevena Moffata (Sherlock), a jeden s Doktorem desátým, jehož si zahrál právě tak výborný a oblíbený David Tennant (Jessica Jones, Broadchurch). První kniha s názvem Terorformace, v hlavní roli právě s dvanátým Doktorem a jeho společnicí Clarou Oswald (Jenna Coleman) je tedy zde a jak už bylo zmíněno, obsahuje hned dvě Doktorova vesmírná dobrodružství.
Obě citelně kopírují asi nejužívanější dějovou kostru epizod seriálu. Doktor se společnicí v TARDIS přistanou na planetě buď na základě nějakého plánu (který se následně vůbec nenaplní), nebo vyslyší volání o pomoc. Celé to působí maličko nahodile, protože TARDIS je tak trochu neobyčejná loď, kterou Doktor úplně neovládá. Má tak trochu vlastní rozum a bere ho tam, kde je hrdinu s brilantním mozkem a dvěma srdci (to není metafora) nejvíce třeba. Doktor je totiž něco jako vesmírný superhrdina, z přesvědčení pacifista, jenž jako zbraň používá hlavně vlastní geniální mysl. A že je to zbraň opravdu břitká. V prvním příběhu se dostaneme na lidmi kolonizovanou planetu v budoucnosti, která je dějištěm svatby miliardáře, jenž vložil vlastní majetek do upravení ekosystému a vytvoření umělých zvířat. Bohužel, jak už to v DW bývá, cosi se zvrtne, příroda se začne obracet proti svému stvořiteli a je právě na Doktorovi, aby celé věci přišel na kloub a zachránil co nejvíce lidí.
Střetáváme se tu se zajímavou novou rasou, u které maličko zamrzí, že si kreslíř více nevyhrál s jejím vzhledem. Nicméně historie zde vytvořená je dostatečně zajímavá, aby zaujala. Právě tak jako celkové vyústění a premisa příběhu jako takového. Nicméně zamrzí (podobně jako u některých epizod seriálu) že se to vše odehraje a ukončí hrozně rychle. Čekal bych, že v komiksu nebudou tvůrci tak, jako v případě seriálu limitováni rozpočtem a vyhrazeným prostorem, a více se řekněme „vyřádí“ a rozepíší. Škoda. U komiksu bych byl rozhodně spíš pro nějaký větší příběh a ne jen vedlejší epizodky. Nicméně je fakt, že to hlavní se patrně odehrává v seriálu. Nicméně už sama jeho vyprávěcí podstata skýtá dostatečný prostor vytvořit nezávislý příběh, který by byl dostatečně komplexní a dlouhý, a zároveň nenarušoval jakous takous soudružnost předlohy. Minimálně rozhlasovým hrám, či vybraným knihám, z nichž některé vyšly i u nás, se to kupříkladu daří. Ale chápu, že je jednoduší spíše vytvořit kratší, uzavřené příběhy. Co naplat, podívejme se na druhou část komiksu.
Po komiksu se zuřivou bytostí, čerpající sílu z hvězd, obsahující paralelu na to, že Doktor je posledním svého druhu (tedy byl v době na začátku osmé série, do jaké je svazek zhruba situován), následuje část, která se odehrává ve dvou provázaných časových rovinách a je trochu komplikovanější. Hlavní roli tu hrají mimozemšťané, tak trochu na upíry (tedy bytosti jim podobné) přeměnění lidé a bohyně Kálí. Ta v tomto pojetí ale není bohyní v tom pravém slova smyslu. Tato část knihy je mnohem lépe propracována než ta předchozí, má zajímavější příběhové pozadí, atmosféru a nabízí lepší záporáky a povedenější vedlejší postavy. Potěšila i nepřehlédnutelná narážka na čtvrtého Doktora (Tom Baker).
Jak Doktor, tak Clara se tu ocitají v mnohem větším a citelnějším nebezpečí, než v první půli komiksu a vůbec mám i pocit, že je tato část lépe prokreslena. Kresba jako taková mi přišla silná hlavně když přišlo na vyobrazení lokací a atmosféričnost. U postav a jejich mimiky se mi ovšem naopak zdálo, že trochu pokulhává. Což je vzhledem k tomu, že se hodně staví na chemii a přátelské interakci mezi Doktorem a společnicí, docela škoda. Vtípky a eastereggy mne v obou polovinách celkem bavily (zejména pak ten, kde figuroval Leonardo Da Vinci), i když chápu, proč se lidem seriálu neznalým nemusejí zdát zrovna vyvedené.
Verdikt
Autorům se celkem dobře podařilo zachytit nahláškovanou spolupráci mezi dvěma ústředními postavami, ačkoli to samozřejmě na papíře, ruku v ruce s poněkud zjednodušující kresbou plně nezachycující mimiku, není úplně ono. Já si tak neustále říkal, jak by to bylo o mnoho lepší v podobě seriálové epizody. Musím přiznat, že celý komiks je u mě spíš lehkým zklamáním a jen lehounkým nadprůměrem, kde má šanci nadchnout hlavně barvitost a nápaditost prostředí. V případě prvního příběhu pak i celkem zajímavá nová rasa a její historie, v případě druhého příběhu zase trošku svérázněji (rozuměj mimozemsky) pojatá indická mytologie. Proč ne. Komiks jako takový celkem věrně odráží podstatu seriálu.
Fanoušky celá věc patrně potěší, lidi předlohy neznalé pak minimálně zaujme a třeba i přiměje se o výchozí látku zajímat, nebo jim to celé nic neřekne. Ani jednu skupinu ale, troufám si tvrdit, dílo vyloženě nenadchne. Dvanáctý Doctor Who: Terorformace, je především lehce nadprůměrnou a celkem povedenou žánrovou jednohubkou, která mi jako fandovi seriálu udělala ohromnou radost. Nic víc, nic míň. Nicméně těším se na další komiksy s Doktorem a doufám, že budou kvalitativně mnohem výš a budou mít úspěch, aby Crew třeba sáhla hlouběji, třeba i ke starším kouskům s jinými představiteli Doktora.
Pokud si tento komiks pořídíte a přečtete, rozhodně jej nezapomeňte ohodnotit na ComicsDB. Dílo Dvanáctý Doctor Who #01: Terorformace u nás vyšlo v roce 2018 pod hlavičkou nakladatelství Crew, jemuž děkujeme za poskytnutí recenzního výtisku. Zakoupit si jej se slevou, stejně jako ostatní komiksy, recenzované na stránkách našeho magazínu, můžete zde.
- Dvanáctý Doctor Who #01: Terorformace
- Velká Británie, 128 stran, u nás vydala Crew v roce 2018
- Scénář: Robbie Morrison
- Kresba: Dave Taylor
- Vydání: 1.
- Vazba: paperback
- Formát: 170 x 260 mm
- Tisk: barevný
- Překlad: Jiří Pavlovský
- Žánr: akční, sci-fi, fantasy
