Tváře superhrdinského filmu – 1. část: Začátky

Přečtěte si

Nejlepší filmy Michaela Baye

Michael Bay, diváky milovaný i nenáviděný režisér. Mistr akce a explozí naposled zakotvil u Netflixu, kde uvedl jednohubku s...

Nejlepší filmy na HBO GO

HBO GO nabízí stovky skvěle hodnocených filmů v českém dabingu i originálním znění. Nejlepší filmy HBO GO přehledně. Americká krása Dnes...

Nejlepší filmy Ridleyho Scotta

Slavný režisér Ridley Scott chystá návrat na televizní obrazovky se seriálem Raised by Wolves. To jsme nemohli nechat bez...

Autor

Není asi žádným překvapením, že superhrdinské filmy byly ve svých počátcích dost jiné, než jak je známe dnes. Palčivý příběh zrození a vnitřní pochybnosti zdaleka nepatřily do jejich výrazových prostředků. Superhrdinové měli v sedmdesátých a osmdesátých od diváka daleko větší odstup. V jistém ohledu jste se mohli identifikovat víc s padouchem, než s hrdinou.

První superhrdinské filmy Superman (1978) a Batman (1989) nespojuje jen nakladatelství DC Comics a temná budoucnost jejich společného filmu, ale i přístup, jakým filmy své superhrdiny představují. Především oba filmy pracovaly s obrazem superhrdiny ne jako plastické postavy, ale jako nadřazené entity, ke které ostatní postavy vzhlíží a kterou obdivují. Málokdy nás přitom film přiměje napojit se na pohled superhrdiny; mnohem častěji ho vnímáme očima Vicky Valeové, Lois Laneové nebo třeba i Lexe Luthora. Jinými slovy, oba superhrdinové byly v prvních filmech figurami, které stojí nejen nad ostatními postavami, ale i nad divákem.

Supermana můžeme rozeznat čtyři akty. První akt se odehrává na vzdálené planetě Krypton, které hrozí globální katastrofa. Přední vědec Jor-El, který své nadřízené marně varuje před zkázou, z posledních sil vyšle svého čerstvě narozeného synka směrem k Zemi. Na ní začíná druhý akt, sledující dospívání dítěte, kterého v kansaských polích objeví manželé Kentovi a pojmenují ho Clark. Třetí akt se odehrává v Metropolis, kam již dospělý Clark přijede vykonávat povolání novináře a poslání superhrdiny. Čtvrtý akt je potom věnován pokusu zločince Lexe Luthora o jaderný holocaust, který by mu měl pomoci získat levně velké pozemky. Nebo tak nějak.

Úvodní, kryptonskou část filmu z jeho pohledu logicky sledovat nemůžeme. Po přistání v Kansasu, kde ho objeví manželé Kentovi, zjistíme až přes jejich zkušenost, že nalezené batole má dost síly na uzvednutí auta. Až v kansaské části nás film přenese do Clarkova dospívání, které vnímáme jeho perspektivou, a ukazuje drama chlapce, který musí tajit svou výjimečnost a zároveň nezná vlastní původ. To se změní na konci druhého, aktu, kdy přijme roli Supermana a vydá se do města za prací. Ve třetím, supermanském aktu je dál vnímán hlavně romantickým pohledem Lois Laneové a analytickým pohledem Lexe Luthora. Až v posledním aktu, kdy Americe hrozí jaderná apokalypsa a Superman se konečně střetne s Luthorem, vnímáme film z jeho pohledu a vrací se dilema, které jsme z jeho pohledu vnímali v kansaském aktu – potřeba zachraňovat svět a zúročit své schopnosti, stojící proti Jor-Elově přání nezasahovat do chodu pozemských dějin.

To, jak film střídavě Clarka vnímá, souvisí s jeho společenskou rolí. V prvních dvou aktech Clark není důležitý coby superhrdina. V kryptonském aktu zejména proto, že je ještě miminkem, v kansaském aktu se snaží zastávat roli obyčejného člověka. Tomu je přizpůsobena mizanscéna filmu – veškeré prostředí převyšuje své postavy. V kryptonském aktu vnímáme hlavně mimozemské prostředí Kryptonu a zvláštní kostýmy postav. I nepřirozeně svítící kostýmy a symboly na nich poutají větší pozornost, než Marlon Brando coby Jor-El.

V kansaském aktu, kdy se Clark trochu neochotně snaží být obyčejným člověkem, opět hraje větší roli prostředí. Rozloha školního dvora, vlak, se kterým Clark závodí, velký celek, zabírající stodolu a kolem ní procházející Clark s adoptivním otcem, nebo pole, v němž Clark rozjímá o své budoucnosti – všechno představuje velký svět, ve kterém se mladý Clark může ztratit, stát se malou součástí všedního a obsáhlého. Stejné je to na Antarktidě, kde najde svou Pevnost osamění – ledový palác, obří hologram Jor-Ela i záznamy hlubokého vesmíru jsou o tolik větší, než najednou titěrný Clark, jenž na konci životní lekce opouští ledový palác ve svém ikonickém kostýmu.

Velký svět je i ve třetím, supermanském aktu, kdy Clark přijede do Metropolis. V redakci se hodně pracuje, v ulicích Metropolis spolu interagují postavy na pozadí. Hektický svět velkoměsta sledujeme společně s Lois, která se v souladu s tímto světem rychle pohybuje a rychle mluví. Clark, její nový kolega, se stává téměř neprůhlednou postavou, která je ale stále stavěna do popředí. Ve scéně, kdy se v šéfově kanceláři seznamuje s Lois, je nejdominantnější postavou v záběru, přestože veškeré dialogy patří šéfredaktorovi Whiteovi a Lois. Když nemůže nikoho převyšovat přirozenou výškou, stojí aspoň nejblíž ke kameře.

To samozřejmě ještě posílí, když Clark začne konečně vystupovat jako Superman. Protože ho poznáváme především v nočních scénách, není překvapivé, že jeho kostým je nejsvětlejší a tím pádem nejvýraznější věcí v záběru, zatímco okolní město je až na hranici vnímání.

Superman se tak stává nejen největší dominantou svého světa, ale také něčím nadřazeným a nedosažitelným. Přestává být v podstatě postavou a stává se symbolem, který nutí hlavní figury ostatních aktů jednat. V supermanském aktu je hlavní postavou Lois, a Supermana vidíme především jejíma očima. Ve scéně, kdy jí hrdina poskytne rozhovor, dozvídáme se o jeho schopnostech prostřednictvím jejích otázek. Při slavné scéně jejich společného letu slyšíme jen její vnitřní hlas. Stejně tak se o jeho slabosti – kryptonitu – dozvídáme od Supermanova protihráče, Luthora.

Podobný přístup měl první filmový Batman. Ten měl na těchto stránkách prostoru  , takže vypíchneme to nejdůležitější. Z hlediska stylu Batman nijak nevyčnívá z prostředí Gothamu. Pro účely atmosféry je Batman stejně temný a nepřístupný, jako jeho město. Z hlediska vyprávění je ale Batmanova postava od diváka ještě vzdálenější, než Superman. V Batmanovi sledujeme příběh ze dvou perspektiv – z pohledu novinářky Vicky Valeové a trochu překvapivě zloducha Jokera. První minuty filmu sledují dvojici zlodějů, které Batman dopadne. Více se dozvíme o nich, než o temném rytíři. I do klimatického finále na městské slavnosti a v katedrále vidíme jeho útoky až přes reakce padouchů. Přes Vicky se seznamujeme s milionářem Brucem Waynem a společně s ní poznáváme jeho vilu. Když ho pozná jako Batmana, poznáme skrze ni i Batmobil, jeskyni a detektivní schopnosti. Dlouhou dobu filmu máme také jen nepřímé indicie, že Bruce Wayne je Batman. Když skrytou kamerou sleduje dění na vlastním večírku a pak věnuje zvýšenou pozornost informaci, že Jack Napier se vloupal do chemické továrny, je to víc o tom, že si to domyslíme, než aby nám film hrdinovu dvojitou identitu prozradil. Co z něj udělalo Batmana, to uvidíme až v 82. minutě dvouhodinového filmu. Batmanovy motivace a myšlenkové pochody nám zůstávají záhadou. Nedozvíme se, kdo mu vyrobil všechnu tu technologii, jak a proč si vyrobil takový kostým nebo kde se naučil tak dobře bojovat. Kromě všeobecně známého traumatu z dětství se o něm nedozvíme vůbec nic. Oproti tomu Joker není zdaleka tak tajemný, jako jeho komiksový protiklad. Batman je více příběhem zrodu padoucha, než hrdiny. Od začátku je nám známo jeho postavení v mafii, jeho motivace a úmysly a okolnosti jeho fyzické proměny a následného šílenství. Jeho proměnu v Jokera, jak ho známe, sledujeme zároveň s tím, jak plyne vyprávění. To málo, co se dozvíme o Batmanovi, zjišťujeme až zpětně.

Superhrdinové si v prvních filmech zachovávali spíše jistou atraktivní tajemnost, byli více nadřazenými figurami, než plnohodnotnými postavami. To se změnilo až o mnoho let později. Než k tomu dojdeme, podíváme se příště na konec devadesátých let, kdy do superhrdinských filmů přibyly lehce temnější tóny.

Zdroj: Obrazor.cz

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Zadejte svůj komentář!
Zde prosím zadejte své jméno

Čtěte také