V Česku ani na Slovensku pravděpodobně není člověk, který by se alespoň trochu zajímal o všeobecné dění a který nikdy neslyšel jméno Vladimíra Mečiara. Snímek, který o jednom z nejvýznamnějších slovenských porevolučních politiků natočila Tereza Nvotová, právě vstupuje do kin.

V Česku je Vladimír Mečiar známý především jako klíčová postava rozpadu federativní republiky. Právě on jako slovenský předseda vlády vedl s českým premiérem Václavem Klausem dlouhá jednání, která nakonec vedla k rozdělení Československa. Klíčová schůzka se odehrála v brněnské vile Tugendhat na konci srpna 1992. Po dlouhém rokování pod stromem na zahradě vily oba předstoupili před novináře a změnili historii „K 1. 1. 1993 předpokládáme, že by vznikla Republika česká a Republika slovenská jako dva státní útvary,“ oznámil tehdy Mečiar.

Zatímco z české politické scény se Mečiar vytratil, na té slovenské hrál klíčovou roli dalších patnáct let. Nejdříve se ale vraťme do historie.

Vladimír Mečiar vstoupil do politiky už jako dvacetiletý v roce 1962, kdy se stal členem Komunistické strany Slovenska a vydržel v ní dalších osm let. Už v roce 1968 ale začal mít ve straně poté, co vyjádřil svůj nesouhlas se vstupem vojsk Varšavské smlouvy, problémy. Ztratil funkce na okresním národním výboru a o dva roky později byl z řad KSS definitivně vyloučen.

V této době pracoval ve strojírenství jako tavič a při práci dálkově studoval práva na Univerzitě Komenského v Bratislavě. Po ukončení vysokoškolských studií v roce 1974 nastoupil jako podnikový právník.

Po pádu komunistického režimu v roce 1989 se začal angažovat v hnutí Veřejnost proti násilí. V lednu 1990 se jako veřejnosti téměř neznámá postava stal slovenským ministrem vnitra a se na dlouhá léta významnou postavou nejdříve československé a pak zejména slovenské politiky. V červnu 1991 se poprvé stal premiérem a předsedou vlády se v dalších letech stal ještě čtyřikrát.

Politickým úspěchům navzdory byl Mečiar považován za kontroverzní osobnost. S obdobím jeho vlády je totiž spojeno hned několik významných politických i ekonomický kauz. Právě za Mečiarovy vlády byl unesen syn slovenského prezidenta Kováče a mezi hlavními podezřelými figurovala slovenská tajná služba SIS. Korunní svědek v kauze za dodnes nejasných okolnosti zemřel při výbuchu auta. Pachatele únosu následně Mečiar omilostnil. Stejně postupoval i u obviněných v kauze zmařeného referenda o vstupu do NATO a přímé volbě prezidenta. Médii byl v této době označován za autoritářského politika a “Lukašenka na Dunaji”.

Mečiarova premiérská kariéra skončila v roce 1998, kdy sice jeho strana vyhrála volby, nedokázala však sestavit koalici. Následně se vzdal i poslaneckého mandátu. Boj o vysokou politiku však nevzdával, v roce 1999 a 2004 neúspěšně kandidoval na prezidenta.

O úspěch se dál pokoušel i v parlamentních volbách, v novém tisíciletí už tak velkého věhlasu nedosáhl. Na politické dno definitivně spadl v roce 2012, kdy jeho strana nezískala ve volbách ani procento platných hlasů. Nedlouho poté Mečiar oznámil konec politické kariéry a odešel do důchodu.

Michaela Pavlisová
Studentka žurnalistiky. Knihomol a věčný kritik filmových zpracování knih. Fanynka J. Deana a animovaných filmů A. Elliota. Neúnavná posluchačka filmových soundtracků. Milovnice otevřených konců a britského humoru.

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Please enter your comment!
Please enter your name here