Nejnovější počin režiséra Jana Švankmajera, jehož tvorba skýtá bezpočet zajímavých, kritikou i diváky oceňovaných počinů s charakteristickým rukopisem, jde do kin. Ostatně náš výběr toho nejlepšího z jeho filmografie si můžete prohlédnout zde. Námět na Hmyz tvůrci ležel na stole už od roku 1971. Film pak z velké části zafinancovali autorovi příznivci. V poděkování při závěrečných titulcích pak kupříkladu zahlédnete i taková jména, jako je Miloš Forman. Ten se dle autorových slov do projektu zapojil jako “manažerská” pomocná ruka právě ohledně sbírky, s níž má zkušenosti. Stojí výsledný, a dle slov světově proslulého režiséra i jeho definitivně poslední film za to?

Upřímně řečeno, podivný, možná pro někoho až nechutný trailer nám evokoval tak trochu jiný film, než jaký ve výsledku dostaneme. Přesto se nedá říci, že by to bylo na škodu. Výsledná podoba snímku mne zaujala a rozhodně se nedá říci že bych se nebavil, přestože jsem čekal něco trošku jiného, mnohem více kafkovského. S poněkud méně “vyprázdněným” příběhem. Ale nevadí, autorský záměr ležel zjevně jinde než má očekávání. Výsledná variace na hru bratří Čapků, která je ústředním tématem a s níž se děj prolíná, spolu s postavami ochotnických herců, kteří ji nacvičují, a řadou více, či méně smysl dávajících scének tvoří slepenec, který i přes to jak to zní, rozhodně stojí za to. Děj je prosycen absurditou, kdy se na pozadí ochotnického nacvičování právě čapkovské hry “Ze života hmyzu,” začne jednotlivým postavám dít jedna šílenost za druhou. Někdo je umořen, někdo má halucinace, někdo někoho pozře, někomu se zas někdo narodí a někdo se promění v hovnivála…

To vše probíhá, jsa doplněno charakteristickou animací, hudbou a bořením čtvrté stěny. Tak trochu lze v tomto směru s velkou mírou humorné nadsázky říci, že jde o jakéhosi uměleckého Deadpoola. Právě ono boření čtvrté stěny, kdy do snímku promlouvají tvůrci v čele s režisérem a scénáristou v jedné osobě by mohlo působit násilně a poněkud naroubovaně. Jistě se vyskytne i názor, že jde o nedokončený počin. Dle mého tomu tak není. Osobně jsem neměl problém si snímek užít jako fungující celek. Navíc se chystá dokumentární film o filmu, jehož natáčení ostatně vrcholilo i při slavnostní projekci, na níž jsem byl a jíž se autor spolu s členy štábu a produkce účastnil. Filmu naopak ono obohacení o náhled do zákulisí prospívá a tu a tam vás nechá oddychnout od toho, co se děje na plátně, než jste zase vrhnuti po hlavě do víru dění. Některé scény pak evokují i grotesku a sem tam se vyskytne hláška, která vás opravdu rozesměje. Nálepku komedie si tak film zasluhuje.

Prudké střihy, hlasitý, zesílený zvuk kročejí a jiných doprovodných zvuků, frontální záběry na obličeje herců a vůbec celková grotesknost, s jakou je film natočen evokuje spíše loutkohru, či animovaný film, než hranou podívanou. Na což ostatně režisér ve filmu upozorňuje. Místy se mi zazdálo, že je scéna špatně ozvučena, protože bylo aktérům špatně rozumět, ale to je možná jen čistě můj dojem. Výsledný produkt je tak jakýmsi absurdně podivným vyprávěním, prokládaným prostřihy se scénami z natáčení, ty někdy osvětlí tvůrčí záměr, ukáží, jak se ta či ona scéna natáčela, a někdy vkusně obohatí film jako takový. Zajímavá jsou kupříkladu vypravování jednotlivých herců o nočních můrách, které se jim zdají.

Někdy pak somzřejmě jde i o vsuvku úsměvnější (pokud vás zajímá, jak náročné je připravit uvěřitelnou směs pro “filmové zvratky,” jste na správném místě), jindy zase až takřka mystifikační; tady narážím na záběr, kde je ukázáno jak byla natáčena kratičká scéna, v níž se hovniválova “kulička” zvětší na několikanásobek své velikosti. Jednomu se prostě až nechce věřit, že za tímto účelem bylo vytvořeno hned několik koulí, jen pro trik, který oko diváka ani příliš neocení. Hmyz není počinem, který by oslovil každého, právě tak jako nemá žádný hlubší smysl. Ostatně jeho scénář vznikal takřka na jeden zátah a bez přepisování, takže se možná ani nevyplácí v něm nějakou hloubku hledat. Stačí prostě vypnout a nechat se pohltit jedinečnou atmosférou a především výbornými herci, na kterých celý film stojí.

Verdikt

Celkem vzato se jedná o nepatetické loučení se s filmem, jež je vytvořeno s láskou, ruku v ruce s výbornými herci, kteří s grácií hrají pitvořící se neherce, a hlavně absencí snahy o cosi revolučního, tedy o překonání sebe sama tam, kde to není nutné. Poněkud přízemně řečeno; Švankmajer si jede svoje a je mu upřímně jedno, že bude Hmyz mnohými označován za zastaralý, že je tu málo trikových záběrů a že se filmy takhle dneska už nedělají. Možná jen už tento přístup si zaslouží okázalé smeknutí. V tom je kouzlo dříve vizionářského a invenčního tvůrce, jenž dobře ví, kde je jeho místo a s veškerou důstojností se loučí svým posledním projektem, který dost možná nejvíce ocení právě jeho příznivci, jimž je ostatně i určen.

Sympatický už pak je jen prostý fakt, že Hmyz se nebude účastnit udílení cen v rámci soutěže. Tedy i kupříkladu Českých lvů, protože jak sám Švankmajer s nadsázkou sobě vlastní řekl: „Hlasování vychází z demokratického principu a víme přece, že v umění nemá demokracie co dělat. Protože většina se mýlí.“ (zdroj: idnes.cz)

Hmyz / Insects
Trailer
Česko, Slovensko 2018, 98 min
Drama / Komedie
Režie: Jan Švankmajer
Scénář: Jan Švankmajer, Karel Čapek a Josef Čapek (námět- divadelní hra)
Kamera: Jan Růžička, Adam Oľha
Hrají: Jan Budař, Jaromír Dulava, Jiří Lábus, Norbert Lichý, Kamila Magálová, Ivana Uhlířová, Pavel Nový, a další.

PŘEHLED RECENZE
Tomáš Lesk
75 %
Tomáš Lesk
Jsem pisálek, snílek, knižní a filmový skoro-všežrout se slabostí pro tvorbu Quentina Tarantina, dále seriál Doctor Who, a zarytou nenávistí vůči béčkovým slasherům a špatně použité třaslavé kameře. Ve volném čase hraji hokej, čtu a zírám.

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Please enter your comment!
Please enter your name here