
U příležitosti završení nové opičí trilogie jsme si nedávno připomínali nové filmy, pojednávající o tom, jak to celé začalo ve filmovém světě. Nyní se společně podíváme na to, jak to celé začalo doopravdy. Planeta opic z konce šedesátých let patří mezi filmovou klasiku první třídy a tak není divu, že se na její promítání dostane v rámci akce AČFK, nazvané Projekt100. Jedním filmem to začalo… Co všechno ovšem následovalo?
Planeta opic (1968)
Už jsme se zmínili, že když francouzský spisovatel Pierre Boulle v roce 1963 vydal krátkou, ale čtivou a údernou knihu Planeta opic, pravděpodobně netušil, co jeho dílo pro sci-fi žánr předznamená. Roku 1968 následoval totiž dnes už naprosto kultovní, stejnojmenný film režiséra Franklina J. Schaffnera. Film o němž se dá prohlásit, že definoval žánr. Získal si značnou popularitu, o čemž svědčí i fakt, že jej následovala dlouhá řada dalších pokračování. Ať už jakékoli kvality… Snímek jako takový se sice v mnoha ohledech od knihy lišil, jádro a v jistém smyslu i pointa (byť rovněž pozměněná) zůstaly stejné. A závěrečný plot twist dostal snad každého… Stejně jako legendární hláška: „Take your stinking paws off me you damn dirty ape!“ (Dej ze mě ty smradlavý pracky pryč, ty zatracená špinavá opice!)
„Někde ve vesmíru přece musí být něco, co je lepší než člověk. Když se Charlton Heston a a další dva astronauti proberou z hluboké hybernace, zjistí, že jejich kosmická loď je zničena. Při útěku zjistí, že přistáli na planetě, na které žijí inteligentní opice. Heston je odchycen a uvězněn ve městě – zbytek posádky a později i několik opic se mu samozřejmě snaží pomoci z vězení uprchnout. To se nakonec podaří a všichni jsou volní, aby ale v samém závěru všichni zjistili strašnou věc…“
Do nitra Planety opic (1970)
Pokračování na sebe dalo čekat jen necelé dva roky, a tak se fanoušci dočkali druhého dílu, který se více zaměřil na situaci přímo v opičím společenství. Zde totiž dojde k vojenským rozbrojům a lidé jsou zde hybateli děje ještě méně, než v první části. Ačkoli se i zde v epizodní roli objevil Taylor (Charlton Heston), hlavní hrdina prvního dílu, a jeho družka Nova (Linda Harrison), Do Nitra Planety opic se ani se skromným rozpočtem, který nepřesáhl 3 milióny dolarů, ani zápletkou nemohl rovnat staršímu bratříčkovi.
„Druhá část slavného sci-fi filmu Planeta opic. Paul Dehn a Mort Abrahams, scenáristé filmu natočeného Tedem Postem v roce 1969, převzali z Boulleho knihy pouze postavy a vytvořili zcela nový příběh, kde se vlády ve společenství opic zmocní agresivní gorily a podniknou výpravu do zakázaného pásma, kde žijí zbytky původních lidí, ovládajících telepatii a uctívajících jako božstvo gigantickou jadernou hlavici.“
Útěk z Planety opic (1971)
V díle třetím už se ztřeštěnými nápady nešetřilo, a tak namísto lidí, cestujících vesmírem, vyrazily na cestu opice. A skončili na mladší Zemi v minulosti opice. Tedy opičí vědci. Elita, donucená ke konfrontaci s inteligentními lidmi. V podstatě to samé, jen obrácené naruby. Útěku z Planety opic se však nedá upřít, že dotváří příběh a řadu okolností v rámci série.
„Třetí část pětidílné řady o planetě opic vypráví o třech opičích vědcích, kteří uprchnou před nukleárním výbuchem tím, že s kosmickou lodí proletí časoprostorem na Zemi do 20. století. Nejprve se stanou senzací. Pak se ale stanou nepohodlnými, protože prorokují, že civilizace bude zničena atomovými zbraněmi a opanována inteligentními opicemi. Alegorická satira, za jejíž opičí kostýmy dostal John Chambers Oscara, poukazuje na nelidské jednání lidí.“
Dobytí Planety opic (1972)
Pokud už třetí díl působil, že se začalo vařit z vody, v Dobytí Planety opic už je tento přerod završen. Dnešního diváka však může zajímat, že hlavním hrdinou je opičák jménem Caesar, který započne revoluci. Že to zní povědomě? Ano, hádáte správně, odtud čerpala inspiraci moderní verze s Andy Serkisem v hlavní roli.
„Další dobrodružství astronautů na planetě ovládané inteligentními opicemi. Čtvrtá část vědeckofantastické ságy o střetnutí lidí s inteligentními opicemi přímo navazuje na události předchozí části, Útěku z Planety opic. Hlavní postavou snímku je Caesar, syn Cornelia a Ziry, kteří zahynuli v tragickém střetnutí s lidmi. Ze štvance Caesara, jediného skutečně inteligentního opičáka na Zemi, se vinou lidské nenávisti, brutality a nadřazeného pohrdání, stává vůdčí postava rozsáhlé vzpoury, která otřese základy lidské civilizace.“
Bitva o Planetu opic (1973)
Zde se navazuje na předchozí část. Vůdce opic Caesar se zde stává mesiášskou ikonou a učí své druhy mimo jiné onen titulní zákon, že „opice nezabije jinou opici.“ Navzdory tomu, že si moderní verze i z tohoto snímku něco vzala, je starší bratr z dnešního pohledu poněkud naivní… Přesto to zní zajímavě. Válkou zničený svět, snaha o smír mezi lidmi a opy, zhrzený člen opičího společenstva…
„Další dobrodružství astronautů na planetě ovládané inteligentními opicemi. Když si kdysi dávno člověk podmanil opice a uvrhl je do otroctví, vyslal bůh na zem spasitele, který se zázračně zrodil ze dvou opic. Zatímco rodiče zahynuli, jejich potomek přežil. Jako César měl pak bojovat za to, aby vyvedl své druhy z otroctví. Opice se vzbouřily a zem byla zničena strašlivou válkou. Pak se César, jeho přívrženci, vojáci gorily i lidé vydali hledat místo, kde by opice a lidé mohli žít pospolu v klidu a míru. Lidský učitel učí opice přečíst jejich nejsvětější zákon: Opice nikdy nezabije opici. Jen generál Aldo gorila se učit nechce. Chce jezdit na koni a bojovat, nenávidí lidi, nechce s nimi žít v míru. Černoch McDonald navrhuje Césarovi, aby se s ním a moudrým Virgilem vydal do zakázaného města, které během zničující války srovnala se zemí bomba. V archivu tam najdou film, na němž César uvidí své mrtvé rodiče a vyslechne, jaká má být jejich budoucnost Všichni tři se tedy vydávají do zamořeného města, kde se ale přece jen již dvanáct let daří přežívat hrstce lidí v čele s guvernérem. Z archivních materiálů se César dozví, že v roce 3950 mají gorily zničit svět.“
Seriály a průnik do televize
Krom zmíněných částí se série o inteligentních opech dočkala i dvou seriálů a televizních filmů. Hraný seriál se jmenoval konkrétně stejně jako „jednička“, tedy Planet of the Apes (1974). Ten v podstatě recykloval zápletku prvního dílu. Další seriál byl animovaný, nesl název Return to the Planet of the Apes (1975) a kritici mu vyčítali mimo jiné poněkud jednoduchou a kusou animaci. Nu a pak následuje šňůra televizních filmů, první nesly jména Poznání na Planetě opic (1980), ve stejném roce vyšlo Zapomenuté město na Planetě opic a Život, svoboda a pronásledování na Planetě opic, zatímco později následoval díl, jenž byl nazvaný prostě (opět) Návrat na Planetu opic (1981) a byl (opět) nízkorozpočtovou variací na předchozí počiny, stejně tak Zrada a chamtivost na Planetě opic (1981). Zmíněné hrané televizní filmové projekty na sebe navazovaly. Co je kupříkladu na animovaném seriálu zajímavé a stojí za zmínku je fakt, že v něm inteligence zbavení lidé nebyli němí, ale uměli říkat jednoduchá slova, což dosud v žádném filmu neplatilo…
Planeta opic (2001)
Chvíli bylo ohledně sci fi s opy tocho po pěšině. O restart se v roce 2001 pokusil známý režisér Tim Burton. Nutno podotknout, že jeho film byl přinejmenším zvláštní, a hlavně snaha „trumfnout“ nečekaný zvrat v závěru filmu působila groteskně a tak trochu směšně, byť se pokoušela i více podobat vyznění v knižní předloze. Příliš nepomohly ani působivé kulisy a lokace, ani perfektní masky. Reboot tak celkem zapadl a nedočkal se většího úspěchu. Po deseti letech se filmaři rozhodli zkusit to znovu. Tentokrát ale zcela jinak. Nu a zbytek je dnešním divákům už velmi dobře znám…