Minulé dny patřily zahraniční produkci a tak byl čas zaměřit se také na díla vzniklá v naší vlasti.
Pracovní týden jsem odstartoval Smrtelnými historkami. Série několika příběhů kloubících hrané sekvence a 3D animace či loutky zaujme především svou vizuální stránkou, která byla více než zdařilá. Některé příběhy byly slabší, jiné lepší. Ale tak tomu bývá, když máte dějovou roztříštěnost.
Po návštěvě českých luk a hájů došlo na konec světa, tedy myšleno jen na plátně. Mou další filmovou jízdou totiž byl dánský počin Konec světa z roku 1916. Jak už název napovídá, modrá planeta čelí katastrofě, ke které se filmaři budou o pár desítek let později vděčně vracet (Armageddon, Drtivý dopad) – k Zemi se blíží meteorit, jehož srážka s ní je nevyhnutelná. Jako u všech němých filmů uvedených na filmovce i tento dostal živý hudební doprovod. Ten zajistila kapela Flush Buttons vyznačující se především elektronickou hudbou v kombinaci s bicími. Prolínání starých černobílých a v některých momentech vyčpělých záběrů s moderní hudbou přineslo nevšední zážitek.
Po dánské odbočce došlo na návrat do Česka. V Rodinném filmu slovinský režisér Olmo Omerzu rozehrál na první pohled nevinnou a zdánlivě nevýznamnou partii se svými hlavními protagonisty – rodiči, strýcem, synem, dcerou a její kamarádkou. Pod slupkou se však skrývá více na povrch postupně vystupují problémy. Fanoušky rodinných dramat a sond snímek jistě potěší.
Poslední českou stopou a vlastně i snímkem celého dne byl nový seriál z produkce české televize – Kosmo. Satirická komedie od tvůrce Comebacku sleduje osud prvního ryze českého letu na Měsíc. Plno zdařilých vtipů utahujících si z národních stereotypů i politiků, skvělí herci a sebeironie pozvedají seriál na vysokou úroveň. V sálu bylo během projekce veselo a vůbec se tomu nedivím, tohle se povedlo. To bylo z českého dne vše.
