Maďarská filmová tvorba v poslední době vystrkuje růžky na nejednom festivalu. Za dramatického Saulova syna tato země inkasovala dokonce i nominaci na Oskara. Začátek února v našich kinech ale vyzývá k trochu jinému, zábavnějšímu soudku kinematografie s Lízou, liščí vílou. A zde máme pět důvodů, proč si na film do kina 4. února zajít.
1. Alespoň v jednom aspektu filmu se beztak zhlédnete
Maďarský režisér Károly Ujj Mészáros tímto snímkem vyplouvá do neprobádaných vod, alespoň co se jeho režisérských zkušeností týče. Jedná se o jeho první celovečerní film a jako s takovým vytáhl takřka všechno, co měl po ruce. Žánrově totiž film spadá do komedie, romantické a fantasy, a všech těchto žánrů se doopravdy také dočkáte. Zatím do dokonce vypadá na špetku krimi a poctivou dávku černého humoru.
2. Ano, správně – černý humor
V zásadě jde o hlavní zápletku filmu, totiž že ústřední postava Líza je prokletá v liščí vílu. Jde o démona z japonských pohádek, který vraždí své obdivovatele a milence. Každý chlapík, který tak po Líze jenom trochu zatouží, může rovnou hledat klidný plácek na hřbitově. Což krapet kazí touhu mladé zdravotní sestřičky najít si nějakého sympatizanta.
3. Z potrhlosti filmu jde jen hlava kolem
Aby byl každý úplně v obraze, Lízino prokletí v liščí vílu má na svědomí jistý Toni Tani, japonský popový zpěvák z druhé poloviny minulého století. Jenže i ten už nějakou dobu polyká andělíčky, čímž se z něj stává imaginární kamarád Lízy. A ten má zároveň na svědomí smrt vdovy Marty, o kterou se mladá sestřička starala. Tak se rozjíždí kriminální vyšetřování, hlavní podezřelá je Líza a zároveň je také v hledáčku mladého podporučíka, jehož život je tím pádem v ohrožení. Kdo se ještě chytá?
4. Při hledání vraha pod vlivem umění
S fantasy nádechem poblázněné mysli hlavní postavy nemůže Líza, liščí víla upřít jedinému divákovi to hlavní – animované efekty. Těch se poměrně dost nachází už v hlavní ukázce, zahrnují především umělecky vyvedené představy, zmizení a přechody. Vše doprovází vynikající hudební podkres do moderna převedených starých klasik.
5. Režisérský bonbonek a mašlička
Z několika mála popisů filmu na internetu se střídavě ozývají pochvaly, občas se vytkne nějaké chyba. Kritici se vždy ale schází v jednom důležitém hodnoticím kritériu, a to sice že režisér Mészáros se uvedl do světa celovečerních filmů výtečným režisérským počinem. Jestliže se tedy někdo při předchozích popisech děje nechytal, není třeba mít strach o to, že by dílo nakonec nebylo pochopitelné. Direktivní ručka podle všeho snesla vhodně proporčně řešené zlaté vejce.