Ach, gotika! Ty mŕtvy žáner, umelo udržiavaný pri živote poslednými romantickými dušami a popkultúrnymi snobmi, gotika, ty temná sestra romantizmu, matka hororu. Už viem, prečo si mŕtva, prečo sa z teba stala hračka len pre zanietených a zasvätených. Umrela si, lebo v dnešnom audiovizuálnom svete nemáš čo ponúknuť, svedčí ti papier. Alebo nie? Zachráni ťa majster del Toro a jeho Purpurový vrch?
Del Toro je veľkým fanúšikom Lovecrafta, takmer v každom jeho filme je na neho narážka. Zdá sa však, že objavil čaro Shellyovej, Poa, Brontëovej a podobne spriaznených autorov, ktorí tvoria zvláštnu odnož romantizmu – tzv. gotickú literatúru. To znamená, že objavil čaro nešťastných lások, búrlivej individuality v úzkoprsej anglickej spoločnosti, duchov, vŕzgajúcich sídiel a ranných detektívnych zápletok.
Námety, ktoré filmové plátno znesie, dokonca môžu byť i úspešné, ako nám ukázala Žena v čiernom, tá s Danielom Radcliffom, alebo Archa bláznov, ktorá bola v kinách začiatkom roka. Tak del Toro natočil film, ktorý na míle zaváňa E. A. Poom a jeho Skazou domu Usherových. Poriadnej dávky Lovecrafta sa od neho dočkáme asi až v Horách šialenstva. Dovtedy si musíme vystačiť s Purpurovým vrchom.
Prejdem rovno k pointe – Purpurový vrch je sklamanie. Nie preto, žeby to bol zlý film, to ani náhodou, len sa divák pri ňom bude nudiť. Guillermo totiž siahol po všetkých žánrových klišé, ktoré protohorory ponúkajú a namixoval ich do jedného filmu. Príbeh je teda predvídateľný až to bolí a neprekvapí absolútne ničím. Po 15 minútach je nám jasné, kto je kto, aká je jeho rola a kto je tu ten zlý. To automaticky uberá na zaujímavosti i strašidelným pasážam, ktoré dodávajú filmu šťavu.
Navyše, je to príbeh bez pointy, nerieši sa tu žiadna zásadnejšia téma, ako to bolo pri Faunovom labyrinte. Nevadí, väčšina divákov pôjde na to ako na (mainstreamový) horor, prišla sa báť, nie rozmýšľať nad dejom.
Báť sa budú, ale nie veľa. Atmosféra je tiesnivá, ale vo filme sa až priveľa sústreďuje na vzťahy a prostredie po čase prestane hrať rolu a aj tých desivých scén je málo. Našťastie sa však nesiahlo po lacných lakačkách, a tak duchovia majú šťavu. Finále ju nemá vôbec, je príliš skromné a krátke.
Vďačia tomu najmä za ich vizuálne spracovanie. Grafici si na nich dali naozaj záležať a priniesli niečo neokukané, na čo je strach pozerať. Len v tomto prípade je vizuál v rozpore s funkciou, a tak je z toho cítiť snahu oklamať diváka. V čom sa klame? Film sa tvári prvú polovicu ako horor, aj keď je to v skutočnosti (v jazyku dnešných žánrov) temná fantasy romantika. Veru tak,páni, do kina zoberte radšej svoje polovičky, tie si to určite užijú viac ako vy.
Purpurový vrch je postavený hlavne na vizuále. Od výpravy, cez kostýmy až po efekty a rekvizity.
Všetko je to vyladené do najmenšieho detailu, má to svoju symboliku a hlavne – je to uveriteľné. Z plátna dýcha duch doby, za čo sme radi. Aspoň vieme, kam sa podel rozpočet. Len, škoda, že prostredie nehrá, hlavne vo finále filmu, vlastne žiadnu rolu. Človek, ktorý pochopil moju narážku vyššie, bude určite cítiť premrhaný potenciál, ktorý rozpadajúce sídlo v sebe nieslo. Červená mu doslova tiekla zo stien, len scenár na to akosi zabudol. Toto je len malá výčitka, lebo inak sa na film díva veľmi dobre.
Vizuál je teda na 100%, príbeh však už nie. Čo film bude ťahať? Herci. Tom Hiddelstone a Jessica Cahstain sú ako pár súrodencov s temným tajomstvom naozaj perfektní a film si kradnú pre seba. Ich charaktery, rovnako ako všetky ostatné postavy, sú vynikajúco napísané i zahrané. Okrem hlavnej hrdinky, ktorá je najväčší problém filmu, Mia Wasikowska je herecké drevo. Dokáže zahrať len dva výrazy a žiadnu emóciu. Purpurový vrch pri nej vyznie ako naozaj divné pokračovanie Alici v Krajine zázrakov, lebo Edit je rovnaká postava ako Alica.
Neúspešná spisovateľka, rojko a rebelka voči konvenciám. Jedine v hlave scenáristov, lebo počas filmu sa správa ako každý produkt jej doby, teda ako hlúpučká a nevinná romantička. Táto postava je klišé, ktoré je dnes už vyžmýkané do poslednej kvapky, a tak pôsobí neuveriteľne plocho. Wasikowskej výkon tomu tiež nepomáha, keďže nevie zo seba dostať jedinú poriadnu ľudskú emóciu. Občas sa jej to podarí, je to asi však skôr zásluha režiséra, než herečky. Inak celý film pôsobí odťažito a nereaguje ako človek. Do vizuálu sedí, ale aj tak film sťahuje riadne dole.
Tak si to zhrňme – del Toro natočil precízny film v duchu, dnes už mŕtveho, žánru. Silnými stránkami je väčšina postáv a hercov či vizuál. Slabou je predvídateľnosť deja, slabé finále a hrozne napísaná hlavná postava. Inak povedané; film je remeselne na špičkovej úrovni, ale aj tak zaváňa nudou. Na svoje si pri ňom prídu jedine fanúšikovia klasickej literatúry. A ženy. Tie hlavne, vstupné nebudú ľutovať, lebo uvidia Hiddlestovnov holý zadok. Gratulujem del Toro, natočil si horor pre nežné polovičky.
Na papieri to muselo znieť perfektne, v kine to už také nie je. A tam asi gotika patrí. Na papier.
- Purpurový vrch / Crimson Peak
- 119 min
- horor / romantika
- réžia: Guillermo del Toro
- hrajú: Mia Wasikowska, Tom Hiddleston, Jessica Chastain, Charlie Hunnam, Burn Gorman, Jim Beaver, Javier Botet, Leslie Hope, Doug Jones
Komentáře:
Film, na který jsem se těšila už od vydání prvního traileru, zcela naplnil moje očekávání a bylo to přesně takové, jaké by mělo být. Del Toro vykouzlil vizuálně geniální příběh z viktoriánské éry a ještě k tomu přidal špetku hororu. Říkám špetku, protože to není žádná lekačka a nemusíme přivírat oči nad nechutnostmi, rýpáním očí, sekání rukou apod. Jednoduše gotika jako vyšitá a jak už bylo mnohokrát řečeno, cítím také jistou podobnost se starými černobílými filmy z 50. let. Z pohledu opravdového fanouška žánru tedy není moc co vytknout. Herecké výkony přesvědčivé, Mia Wasikovska vykvétá a s každým dalším filmem podává lepší a lepší výkon a „Loki“ Hiddleston je v roli zneužívaného a v jádru veskrze kladného baroneta dosti přesvědčivý. Ústřední dvojice tedy vynikající a ani třetí postava, sestra baroneta (Jessica Chastain) moc nezaostává. Mně osobně ovšem není vůbec sympatická a tak mě nemohla nenadchnout (jako ostatně všude jinde). Film tedy trpí pouze jednou věcí a to malým prostorem pro místní duchy. Když si to tak vezmete, jsou pro příběh úplně zbyteční a možná, že kdyby byl celek brán spíše jako dobová detektivka, hodnocení bych zvedla výše. Všeho všudy a vzhledem k mé lásce k tématu tedy 80% s tím, že jsem si vědoma výrazné subjektivity hodnocení. Objektivně to nemůže být více než 70 %. (LadyAnia)
Guillermo del Toro je velice zručný režisér a jeho rukopis je znatelný na první pohled. Dokáže vytvořit originální a zapamatovatelné fikční světy a vyprávět kvalitní příběhy, jako například ve Faunově labyrintu. Bohužel od Pacific Rim zůstalo jen u těch na pohled lahodících fikčních světů. Je tomu i v novince Purpurový vrch, kde del Toro na svůj skvělý vizuál a originální zobrazení duchů narouboval klasický horror o strašidelném domě, kde se hlavní hrdinka musí potýkat s minulostí samotného domu. Je velká škoda, že film jede podle klasické šablony, jednotlivé twisty nejsou nijak překvapující a jednotlivé lekačky moc nezabírají. Naštěstí hodně vylepšuje herecké obsazení, ale ani to nezachrání naprosto průměrný film. (Roman Toupal)
„Naposledy před premiérou: Purpurový vrch: není horor. Gotická romance. Děsivá, napínavá, plná emocí… jako můj tanec!“ V tomhle tweetu režisér vystihl přesně největší slabinu jeho novinky, totiž že lidi budou na Purpurový vrch chodit jako na horor, kterých tu máme dvanáct do tuctu. Ale hned po prvních pár minutách musí divákovi být jasné, že tohle nebude přesně ono. Nádherná výprava, hudba, prvotřídní herecké obsazení a každý záběr jako pečlivě zkomponovaný obraz. Jistě, hororové prvky jsou tu také, ale – stejně jako u Torova Faunova labyrintu – tu nejsou řídícím prvkem, který posunuje děj vpřed. Ne, v popředí máme typickou romantickou (alá 19. století) zápletku se vším všudy, která je „pouze“ zasazená do děsivého prostředí. Během filmu mě napadlo, že kdyby v kině seděly Emily Brontë nebo Mary Shelley, byly by v sedmém nebi. 90 %. (Jana Trnková)
