Dojmy z Be2Can

Přečtěte si

Autor

Velké echo z těch nejslavnějších mezinárodních festivalů (Berlinale, Benátky a Cannes) se prohnalo celou republikou a celý týden si diváci ve vybraných kinech mohli užít lahůdky z celého světa. Například v brněnském kině Art, kde byla možnost zhlédnout filmy jako Assassin, drama zasazené do 9. století v Číně, nebo rodinné drama Naše malá sestra.

Vizuálně nádherný Assassin

Čínského režiséra Siao-sien Chou neznám a s jeho tvorbou jsem se dosud nesetkal, což teď považuji za velkou chybu. Mimo to jsem si opět potvrdil, že jít na nějaký film s předem daným očekáváním a představami, co asi v sále uvidím je mylné. Namísto akcí narvaného dramatu o nájemném zabijákovi jsem dostal vizuálně podmanivý film s minimem dialogů, který byl vyprávěný ve velice pomalém tempu a kde spíše stylistická stránka hrála ten hlavní part. Precizní práce s mizanscénou a rámováním, statické dlouhé záběry a minimum akce, která se navíc v jednom případě odehrává mimo rám. To vše mne donutilo akceptovat fakt, že tenhle snímek přepisuje pravidla žánru wuxia a je tu od toho, aby vás nadchlo samotným obrazem. (Roman Toupal)

efa2224dbb_600x450_6d50a556c1

Taxi Teherán

Íránský režisér Džafar Panahí je po mnoho let v nemilosti vládního režimu své rodné země. Na rebelii vůči opresivním tlakům si vybudoval kariéru. Kritika vlády a zabývání se zakázanými tématy mu v roce 2011 uštědřilo rozsudek domácího vězení a zákaz točit filmy. Už během čekání na rozsudek ale natočil dokument Tohle není film. Proto není překvapením, že se znovu nenechal zastrašit a natočil svůj další snímek, který rovnou vyhrál Zlatého medvěda za nejlepší film na letošním Berlinale. Taxi Teherán je hraným filmem, i když se snaží tvářit jako zdokumentovaný den obyčejného taxikáře v ulicích íránského hlavního města. Kamera posazená na palubní desce sleduje rozmanitou skvadru cestujících, jimiž Panáhí zobrazuje svou kritiku stavu společnosti. Pomocí těch nejobyčejnějších věcí dokáže v divákovi vyvolat empatii a hlavně představu o tom, jak to v od nás vzdálené zemi dnes vypadá. Mezi záběry natočené jeho skrytou kamerou režisér vkládá materiál, jež natočili v jeho taxíku ostatní lidé. Tato technika neslouží jen k prostému ozvláštnění, opět dokumentuje současnou situaci v Íránu, z pohledu jiných osob. Taxi Teherán je jistým způsobem brutální film. Ne v tom smyslu, že se plátno obarví do ruda a po autentickém zobrazení kulometné palby několik dní neuslyšíte. Panahí zobrazuje brutalitu vlády, která ničí lidského ducha a své myšlenky násilně vkládá do myslí nových generací občanů. Určitě si tenhle hluboce působivý a odvážně natočený snímek nenechte ujít. (Patrik Pajer)

maxresdefault

Všední život jedné japonské rodinky

Hirokazu Koreeda získal cenu poroty na festivalu v Cannes za svůj snímek Jaký otec, takový syn, kde s velkým citem vyprávěl o ožehavém tématu výměny dětí. Od jeho nového filmu Naše malá sestra jsem očekával minimálně stejnou kvalitu. A opět jsem dostal příběh s pečlivě propracovanými postavami, a tentokrát s opačným účinkem než minule.  Film měl opět dvouhodinovou dobu projekce, která mi ale utekla jako voda a vyprávění o sestrách, které mezi sebe vezmou mladšího sourozence po smrti otce, se strašně příjemně sledovalo. Jako diváci jsme se dostali do všedního života všech sester, kde ta nejmladší odkrývala minulost jejich otce, a zároveň jsme se díky ní dozvěděli o životech dalších obyvatel městečka. Hodně povznášející film. (Roman Toupal)

Assassin

Žánr wuxia u nás není nikterak populární. Většina diváků se setkala s moderními filmy Tygr a drak, Hrdina nebo Klan létajících dýk, ale legendy jako Jednoruký šermíř, Dotek zenu či Dragon Gate Inn jsou u nás poměrně neznámé. Wuxia filmy bývají často popisovány jako východní ekvivalent rytířských eposů s prvky fantasy. Poetické a zároveň epické. Plné vypilovaných, promyšlených a dlouhých bojových scén, které slouží jako hlavní atrakce žánru. Chou Siao-sien, jeden z tvůrců tchajwanské nové vlny, ve svém filmu Assassin z wuxia sice čerpá, ale zároveň tradice žánru porušuje. Jednoduchý příběh o ženě, která je vyslána, aby zavraždila muže, se kterým ji pojí pouto z dětství, vlastně nemůže být hrdinským eposům vzdálenější. Ačkoliv trailer lákal na „poetický akční film“, Assassin je skoro dvouhodinovou filmovou meditací. Akčních scén je poskrovnu a nejsou pro film nikterak důležité, buď je během minuty dobojováno, nebo práce kamery požitek z boje kazí. V jednom momentu postavy bojují za vysokou trávou či stromy a divák skoro nic nevidí, jindy se kamera při souboji soustředí postavu, která zrovna nebojuje. Čímž film stojí proti tradičnímu wuxia v opozici. Siao-sien se snaží o něco úplně jiného. Mluví se minimálně, kamera postavy snímá přes překážky (závěsy, trámy, …), klasický záběr/protizáběr se také skoro nepoužívá (paradoxně spíše v soubojích než v rozhovorech) a skrze dlouhé záběry beze slov vznikají nádherné obrazy. Assassin je prostě krásný film. (Dan Krátký)

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Zadejte svůj komentář!
Zde prosím zadejte své jméno

Čtěte také