Recenze: Město 44 (2014) – Film pro teenagery, kteří se snaží předvést zábavu pro dospělé

„Když jsem byl v Praze, viděl jsem všude rozvěšené plakáty oznamující popravu sedmi Čechů. Kdybych měl nechat vyvěsit plakáty pokaždé, když je popraveno sedm Poláků, na výrobu papíru by nestačily ani všechny polské lesy.“                                                                                                  SS-Obergruppenführer Hans Frank

Město 44 se může pochlubit rozpočtem 24 milionů PLN a snad i tím, že přípravy na natáčení trvaly téměř 8 let. Zahrnovaly rozhovory s účastníky Varšavského povstání, shánění autentického ošacení, ale i čekání, až dospěje jedna z hlavních aktérek (Zofia Wichłacz). Snímek je cílený na mladší publikum a tomu odpovídá i soundtrack, který svým rozsahem od jemných klavírních tónů po rytmický dubstep či techno, spolu s výpravou a efekty vytváří podmanivou vizuální stránku, která je však to jediné, na co se dají pět ódy. Sázka na neznámé herce možná trochu ubrala na dramatické působivosti, ale s ní nepočítal ani scénář, který bychom u nás možná dokázali, na rozdíl od toho ostatního, dát dohromady taky.

Město 44
Štefan a jeho parta

Hlavními hrdiny je skupinka dospívající mládeže, která považuje za svou povinnost přidat se k odboji a bít se za svobodu. Setkáváme se Štefanem, blondýnkou Beruškou a brunetkou Kamilou, kteří se spolu s ostatními zodpovědnými mladými Poláky připojili k oddílu Kobra. Štefan je chlapec z dobré rodiny. Původně myslel, že válku prožije v klidu s matkou a malým bratrem, ale jak už to tak bývá, kam nemůže čert, tam nastrčí ženskou. A velmi zjednodušeně řečeno, i kvůli ní se rozhodne připojit k odboji. Mezi Štefanem a dívkami se vytváří vztahový trojúhelník a my máme možnost sledovat jejich osudy od seznámení, přes výcvikový tábor až po konec povstání. Tolik ke zbytečně dlouhému úvodu, sloužícímu jen k seznámení s hlavními postavami a vybudování potřebných sympatií. Velkým překvapením tak je dějový přechod, ve kterém Němci naivním dětem začnou předvádět, že válka není romantická pohádka. Ke slovu se dostávají krvavé scény, které potěší každého příznivce válečných filmů.

Celkem chápu režisérovu snahu o zobrazení brutality. Varšavské povstání byla jatka a některé zdroje uvádějí až 200 tisíc obětí mezi civilním obyvatelstvem. Tady bych scénář pochválil, protože stojí na reálných základech. Němci vraždili každého, kdo jim padl do rukou. Při útocích používali ženy a děti jako živé štíty, čímž zase posilovali odhodlání povstalců, kteří ovšem byli mizerně vycvičeni a neměli žádné zkušenosti. Nevyhýbá se ani vzájemné nevraživosti s Ruskem a strachu z Rudé armády, stejně jako zmiňuje účast jediných posil zvenčí, Berlingovců. Mezi mrtvými bylo hodně mladých lidí. Ti totiž tvořili většinu z příslušníků bojových jednotek.

Město 44
Láska mezi kapkami krve

A právě na tomhle faktu se režisér a scénárista Jan Komasa rozhodl vystavět svůj příběh. Bohužel se utápí v patosu svého scénáře, ke kterému patří náhoda jako k velbloudovi hrby. Válka, to je spíš taková partyzánština, kde je možné naprosto všechno. Město se mění v živou střelnici, ve které se všichni v duchu Hvězdný pěchoty (nemyslím ty šikulky ze Superstár, ale Verhoevenovo akční scifi z roku 1997) vrhají vstříc smrtícím nástrahám a překvapivě jim docházejí životy.

Jako hodně nepovedený vtip pak působí všechny ty zpomalovačky a rádoby efektní nápady. Matrixovej „Bullet time“ během scény, při níž si uvnitř válečný vřavy strkají jazyky až do mozku, pak je přímo neuvěřitelný! Proti tomu jsou „gerojský“ činy, s cílem nechat se co nejefektněji sejmout, prkotina. Možná tím chtěl Komasa říct, že láska má místo v každý době. O tom nepochybuji, ale výsledek je stejný, jako by Disney točil pohádku plnou milých postaviček, o mistrovském díle masového vraha.

Verdikt:

Důsledky porážky povstání byly pro Polsko strašlivé. Jak si filmově vedl Štefan a jeho parta? Vlk se nažral a koza zůstala celá. Ukázat válečný peklo se povedlo na výbornou. Nevadila by ani ta trocha romantiky, i když hledat ji mezi hromadami mrtvých těl, bude složitější i pro otrlejší diváky. Některý věci jsem nepobral já, některým zase nebude rozumět mládež. Hlavní cíl však byl splněn. Nejen mladí lidé a nejen v Polsku si připomenou hrdinskou a tragickou kapitolu polských dějin. Připomínat a vzpomínat na válečné krutosti a lidskou odvahu je potřeba. Ale nikdo mně nevymluví, že si tehdejší masakr civilního obyvatelstva nezaslouží lepší příběh než je tahle love story. To ovšem nic nemění na faktu, že polská kinematografie se té naší neustále vzdaluje.

  • Město 44 / Miasto 44
  • Trailer
  • drama / válečný
  • Polsko
  • Režie: Jan Komasa
  • Hrají: Max Riemelt, Zofia Wichłacz, Tomasz Schuchardt, Michał Żurawski, Monika Kwiatkowska a další
PŘEHLED RECENZE
Fr
50 %
Předchozí článekBatman se projede ve Ferrari
Další článekVíkendové tržby: Slabý nástup Hitmana a Sinister 2
Fr
„Kdybychom občas neudělali něco, co se nesmí, tak si v životě neužijeme žádnou srandu.”