Stephen Hawking je jedním z nejuznávanějších vědců a patrně ten nejvýznamnější současný vůbec. Skoro by se chtělo očekávat, že nám v kinech přistává druhá Čistá duše, už jen z principu tématu, a tak je přirozené, že jsme se těšili na další nálož matematických teorií, intelektuálních dialogů a postupné degenerace osobnosti. Dostalo se nám zčásti jen toho posledního.
To však nutně nemusí znamenat, že se Teorie všeho vydala špatným směrem. Nesnaží se totiž ukázat světu, jak výjimečně inteligentním člověkem Stephen Hawking je, ale spíš to, že stále ještě člověkem zůstává, i přesto, nakolik se na první pohled podobá spíše trosce odkázané na nepřetržitou péči.
Anthony McCarten napsal scénář dle předlohy, kterou má na svědomí samotná Jane Hawkingová. Nabízí se tedy přirozená otázka, jakou míru autenticity její paměti obsahují. Kdekoho v průběhu filmu několikrát napadne, že se prezentuje jako hrdinka, která měla příležitosti svého Stephena beztrestně odsunout do pozadí, ale z morální sebereflexe a ortodoxního pánbíčkářství tyto myšlenky nikdy nezrealizovala, ať už to byl fyzický styk s Jonathanem či možnost zbavit se zodpovědnosti odpojením Hawkinga od přístrojů. Na druhou stranu, uvážíme-li, že je příběh vyprávěn skutečně tak, jak probíhal, Jane bychom za hrdinku s klidem označit mohli.
Teorie všeho vyvolává otázky, na něž si divák musí odpovídat sám. Ale nejsou to otázky intelektuálního rázu, jak by mnozí čekali, nýbrž spíše eticko-filozofického a občas velmi drsného – do jaké míry je správné, aby se člověk altruisticky staral o milovanou osobu na úkor svých vlastních potěšení? Stojí jeden spokojený zkažený život za ten, který mohl fungovat v rámci normy? Znamená to, že se Jamesi Marshovi podařilo vnuknout filmu emoce, resp. emocionální dilemata, a to je vždycky plus. Režijně není Teorie všeho ničím výjimečná a z vnější stránky vlastně ani jakkoliv kreativní, ovšem uvnitř se za běžným romantickým příběhem s trochu neobyčejnou peripetií skrývá hlubší forma.
Pravda, škoda, že se víc nezabývá tím, co Hawking pro svět a vědu skutečně dokázal. Jeho osobní život byl určitě velmi pestrý a filmem z tohoto slavného muže tvůrci kupodivu nedělají nemocného chudáka, ale člověka, který měl tu svou o dost složitější cestu celkem prošlapanou; nemusel se přestat spoléhat ani na své věrné kamarády, ani na partnerku, ani na rodinu a ani na uznání vědeckého světa. Nenaznačuje tedy žádný rozpad degenerované neurotické osobnosti, ale ukazuje takový obyčejný život v trochu neobyčejném kabátě, a to tomu dodává kapku jemného a odpovídajícího pozitivismu. Nicméně, a myslím, že nejsem sám, kdo je toho názoru, vyšší míra soustředění na jeho profesní život, i na úkor vztahu s Jane, by přišla vhod a mohla by film posunout ještě dál a zbavit ho jistých romanticko-vztahových klišé, jež je třeba přejít bez kritiky, abychom si film mohli užít. Co však Teorii všeho minimálně o jeden stupeň posunulo, byl výkon Eddieho Redmaynea. Na jím interpretovanou autenticitu je i Oscar málo. Víc netřeba říkat, to je třeba vidět.
Verdikt:
Teorie všeho je takový Zápisník jedné lásky trochu jinak. Budete-li se těšit na intelektuální smršť nápadů, budete také dozajista zklamáni. Smíříte-li se však předem s určitou obyčejností Hawkingovi nikoli vlastní, která snímek provází, nakonec si ho užijete a možná v něm i naleznete hloubku, která vás donutí zároveň obdivovat i litovat nejen Hawkinga, ale i Jane, která obětovala vlastní mládí, aby on mohl skutečně žít. Teorie všeho není výjimečný film a otázka, nakolik si zaslouží nominaci na Oscara za nejlepší film, je v objektivní rovině velmi spekulativní (naopak nominace pro Redmaynea je nutností). Ovšem zbavíte-li se velkých očekávání přímo úměrných velikosti Hawkingovy osobnosti, nakonec budete rádi, že jste ho viděli.
- Teorie všeho / The Theory of Everything
- Trailer
- Stopáž: 123 minut
- Režie: James Marsh
- Scénář: Anthony McCarten
- Hrají: Eddie Redmayne, Felicity Jones, Emily Watson, Harry Lloyd, David Thewlis, Charlie Cox a další
