Miles Teller a J. K. Simmons, jména, která běžný filmový divák dosud znal spíše jen sporadicky. Ne, že by to nebyli herci dostatečně aktivní, především J. K. Simmons má za sebou řadu méně či více úspěšných rolí; přesto jej řada lidí do nedávné doby řadila spíše ke střední třídě. Ovšem rok 2014 dal oběma hercům zcela nový rozměr, stejně tak kategorie filmů s hudebním tématem dostala úplně jinou zvučnost. Tuto malou revoluci má na svědomí právě Whiplash.
Whiplash vypráví příběh o dvou mužích kontrastního vzezření – mladý student hudby, ambiciózní bubeník, avšak na pohled tichý a uzavřený, který stále ještě hledá sám sebe, lidsky i hudebně; na druhé straně svérázný profesor, místní legenda mezi učiteli hudby s nevybíravými a kontroverzními způsoby, nelítostný a puntičkářský. Jak může konfrontace dvou tak odlišných osobností oběma změnit vnímání světa, je na první pohled zřejmé. A přesně o takových vnitřních i vnějších změnách tento snímek je.
Až po mně někdo bude chtít doporučení na největší herecký koncert loňského roku, bez váhání vypálím název tohoto snímku. Ne snad, že by v roce 2014 nebyly k nalezení stejně špičkové herecké výkony (Matthew McConaughey/Interstellar, Benedict Cumberbatch/Kód Enigmy a další), ale ve většině případů platí, že jeden herec dominuje nad ostatními; Whiplash však nabízí výjimečný herecký duet, který před pozadím velmi jednoduchého, nijak originálního a vlastně ani ne tak zajímavého příběhu, rozvíjí emočně neuvěřitelně silné charaktery, v čele s Terencem Fletcherem, kterého si zahrál zmiňovaný J. K. Simmons, jehož rétorický a mimický výkon hraničí s lidskými možnostmi a rozhodně patří na absolutní vrchol kandidatury na zlatou sošku. Jeho přirozený perfekcionismus, důraz a charisma promítané do stejně specifické role do sebe systematicky zapadají, čímž se Simmonsovi daří vytvářet jistou autentickou relativitu mezi hercem a postavou a jakoby boří bariéru mezi ryzí audiovizuální hrou a skutečně formovanou realitou. Tomuto muži pak podobně geniálně sekunduje Miles Teller v jednom z nejvypjatějších a fyzicky nejnáročnějších výkonů snad od prvního Rockyho. Z mých slov je zřejmé, že tím, čím Whiplash zaujímá roli špičkového díla, jsou především herecké výkony. Film samotný v ostatních bodech produkce se pak potácí někde mezi mírným a výraznějším nadprůměrem, nicméně v tomto případě to naprosto dostačuje, protože tak jako tak by výkony obou představitelů všechno ostatní zastínily.
Scénář tady sice není nijak zvlášť sofistikovaný a výjimečný, a upřímně řečeno, zde nominaci na Oscara příliš nechápu a v zásadě s ní ani nesouhlasím; to však neznamená, že by byl špatný, je pouze jednodušší a ne úplně důvodně oceněníhodný, ale co na tom, když aspoň postavy jsou natolik kreativně a emocionálně pojaté, aby tu příběh mohl hrát až vedlejší roli za pateticky interpretovanými charaktery? Co lze ze scénáře vyzdvihnout, je totiž jeho chladnokrevnost a právě zmíněné postavy na úkor příběhu a především Fletcherovy monology na úkor dialogů; oběma hlavním aktérům se všechno daří říkat výjimečnou mimikou, a tak by nějaké zdlouhavé rozhovory ani nebyly na místě. Stačí pohledy, pár Fletcherových ambivalentních (ponižujících a zároveň motivujících) hlášek a krev a pot a krev a pot… a funguje to výborně, a to i s minimem žánrových klišé (která tam najít lze, ale stále v mezích snesitelnosti).
Verdikt:
Faktem je, že Whiplash hraje trochu na efekt a právě pro nedostatek scenáristické kreativity sází na emočně vypjaté okamžiky, což na někoho může působit účelově a možná i nuceně, ovšem pokud si, stejně jako já, zamilujete postavy a vrcholnou kvalitu jejich souznění s představiteli, všechny nedostatky budete ochotni a dokonce i rádi ignorovat.
Těžko říct, jak by Whiplash dopadl, kdyby byl býval narativně rozmanitější a scenáristicky hlubší; možná je v konečném výsledku skromnější záměrně, aby se mohli všichni soustředit na drtivou atmosféru na hranici thrilleru, kterou, jak bylo již několikrát zmíněno, budují především hlavní postavy. Nevím. Každopádně je Whiplash filmem neoriginálním, ale působivým; neintelektuálním, ale chytrým; neškodným, ale zapamatovatelným. Po všech stránkách je to snímek „jen“ mírně nadprůměrný, avšak herecké výkony z něj dělají letitou výjimku a posouvají jej na špičkovou úroveň, kterou je rozhodně třeba vidět.
- Whiplash
- Trailer
- Stopáž: 107 minut
- Režie: Damien Chazelle
- Hrají: Miles Teller, Melissa Benoist, J.K. Simmons, Austin Stowell, Paul Reiser, Jayson Blair a další