Z počátku normalizace do rozdělení státu. Tak by se dalo v jedné větě shrnout časové vymezení druhé části seriálu České televize o významných událostech naší nedávné historie. České století během uplynulého měsíce představilo celkem čtyři epizody, které svojí kvalitou mírně zaostávají za těmi z loňského roku, ale i tak si troufám říct, že jde o mírně nadprůměrnou podívanou.
Režisér a scénárista Robert Sedláček spojil síly s historikem Pavlem Kosatíkem a vznikl seriál České století. Včerejší poslední epizodou byl symbolicky uzavřen nejen televizní cyklus, ale i samotný příběh naší malé zemičky ve střední Evropě. Vždyť první díl obsahoval právě Masarykovu snahu o vytvoření společného svobodného státu, aby ho pak o necelé století později Václav Klaus s Vladimírem Mečiarem rozbili. Oproti loňským pěti příběhům se nyní tvůrci zaměřili pouze na čtyři díly věnované létům 1968, 1976, 1989 a 1990-1992, které svojí formou zpracování přesně kopírují ty chronologicky předešlé.
Druhá část Českého století začíná dílem Musíme se dohodnout, jenž mapuje srpnové události roku 1968. Intervence vojsk Varšavské smlouvy, odvlečení čelních politických představitelů ČSSR do Moskvy na „kobereček“ a hledání cesty z krize. Děj celé epizody se sice celý odehrává jen v několika málo místnostech, ale musím říct, že mě tento minimalistický pohled na jednu z nejzásadnějších událostí našich novodobých dějin velmi zaujal. Bylo velmi přínosné sledovat postoj všech zainteresovaných stran, kdy se reformátoři snaží o jakousi obrodu socialismu, ale konzervativci a prospěcháři se snaží vlézt Brežňěvovi vy-víte-kam. Samozřejmě, toto samotné období by si zasloužilo vlastní televizní pořad o mnoha epizodách, ale v rámci možností jde o lepší nadprůměr v rámci Českého století. Závěrečná scéna, kdy Ludvík Svoboda vchází jako první do letadla a nachází zde zničeného Františka Kriegela, je perfektní a hovoří za vše.
Další díly už patří Václavu Havlovi. Díl Je to jen Rokenrol přibližuje dobu, kdy je unavený a nečinný budoucí prezident vyburcován ke vzniku Charty 77. O to se zasloužil především proces s kapelou Plastic People. Tento sedmý zářez Českého století však nijak zvlášť mezi ostatními nevyčnívá a neustále znuděný a otrávený výraz Olgy Havlové (Tereza Houfová) vlastně ideálně vykresluje celý příběh. A je to škoda, protože okolnosti vzniku Charty 77 a následné pronásledování jejich signatářů (rodina Jana Patočky by mohla vyprávět) by určitě zasloužilo lepší péči. Chuť si však člověk zlepšil hned příští týden, protože Poslední hurá, který je věnovaný převratu v listopadu/prosinci 1989, opravdu potěšil. Některé scény byly sice hrubě nedotaženy (např. hádka OF s Oskarem Krejčím a následné vyřazení Václava Havla z prvního jednání opozice s Ladislavem Adamcem), ale ve výsledku šlo o velmi povedené vyprávění s několika dramatickými momenty (soukromý rozhovor Václava Havla s Mariánem Čalfou). Již zmíněná poslední epizoda Ať si jdou o rozpadu Československa spadla do lehkého nadprůměru a jen potvrdila, že by mnohá z témat zasloužila o dost více času, než jim jedna jediná televizní inscenace umožňuje.
Co se týče hereckého obsazení, tak snad ani nelze mít výhrady. Stejně jako v první polovině (epizody jedna až pět) exceloval Martin Huba jako prezident Tomáš Garrigue Masaryk, Jiří Vyorálek v roli slizkého Klementa Gottwalda nebo Jan Budař coby demagog Kopecký, tak stejně povedené výkony byly k vidění i v letošním roce. Jiří Zapletal ml. se zhostil role reformátora Josefa Smrkovského takovým způsobem, že zastínil mnohem zkušenější herecké kolegy. Jan Hájek velmi věrně ztvárnil Ivana „Magora“ Jirouse. Jaroslav Plesl zase využíval každého záběru, aby (uvěřitelným) způsobem strhl pozornost diváků na svoji stranu a roli Václava Klause si vyloženě užíval. Suverénně nejlepším tahem tvůrců bylo však obsazení Marka Daniela do nesmírně obtížné úlohy Václava Havla. Podařilo se mu dokonale vykreslit vývoj nesmělého dramatika ve vedoucí postavu listopadového převratu, a jestli by si České století zasloužilo byť jen jedinou televizní/odbornou/festivalovou cenu, tak by ji měl dostat právě Marek Daniel.
Seriál České století není bez chyb, to ani náhodou. Vypravěči příběhů často sklouzávají do nudného dialogu mluvicích hlav a nenápaditá výprava celého pořadu někdy až uráží. Historická přesnost je místy také velmi diskutabilní, ale to vem čert. Rozhodně se nedivím divákům, kteří sledování pořadu vzdali po první epizodě. Ono je někdy těch faktů a výkladu historie opravdu moc, a když někdo nezná kontext a ani se mu nesnaží porozumět, těžko najde v Českém století zalíbení. Sám za sebe říkám, že jsem se musel na způsob provedení tohoto projektu náladově naladit, ale ve finále převládají především pozitivní dojmy. Druhé části sice chyběla nějaká výrazná a nezapomenutelná epizoda, jako ta mrazivá a nesmírně sugestivní Zabíjení soudruha z loňského roku. I tak ale klobouk dolů před tvůrci, herci a scénáristy. České století je i přes veškeré své nedostatky nezpochybnitelný přínos naší televizní produkci.
- České století
- Stopáž: 4 epizody – cca 75 minut
- Režie: Robert Sedláček
- Scénář: Pavel Kosatík
- Hrají: Marek Daniel, Jan Hájek, Jaroslav Plesl, Jiří Lábus, Oldřich Kaiser, Martin Dejdar, František Němec
- Hodnocení: 75 %
