A je tu další den ve filmovém letním ráji, tedy v Uherském Hradišti. Denní porci strávenou v kinech začínám Prezidentem (2014), jehož vytvořil Mohsen Makhmalbaf.
Tvůrce napsal scénář bezprostředně po arabském jaru, a tak je hlavním tématem filmu střet diktatury a svobody. Čerstvě svržený diktátor smyšlené země musí prchnout společně se svým vnukem a na této svízelné cestě mu pochopitelně život znepříjemňuje řada překážek. Snímek se povedl a kromě zajímavého pohledu na člověka, který se musí kvůli ztrátě své moci změnit, nabízí také syrovost a demonstraci utrpení. Prostředí pádu totalitního režimu vystřídal svět mafiánů, zkorumpovaných policistů a špinavé politiky.
Další položkou na samém středečním seznamu byl totiž italský snímek Mám strach. Jeho hlavním protagonistou je bázlivý policista, který je přidělený jako šofér a ochrana jednomu soudci. Namísto poklidné práce se hlavnímu hrdinovi dostane adrenalinové jízdy plné intrik, korupce a samozřejmě umírání. Snímek někdy trochu drhne (hlavně co se týče plynulosti děje), ale celkově jde o slušnou podívanou.
Mafiáni se ale musí později sklonit před legendou americké kinematografie, dalším filmem tohoto dne je Alfred Hitchcock. Mistr hororů ale nenatáčel vždy snímky, při kterých hrůzou vstávaly vlasy. Vedle Ptáků a Psycha vytvořil také snímky různých žánrů a kvalit. A právě to je případ filmu Na šikmé ploše – němého snímku, který je jedním z nejranějších Hitchcockových děl (z roku 1927), které sleduje osud studenta univerzity, jenž vezme na sebe čin místo kamaráda. Tento dobrý skutek je však po zásluze potrestán – hrdina je z univerzity vyloučen a od té doby zažívá jeden pád za druhým. Hudební doprovod k filmu si vzala na starost skupina Pacov a celý divácký zážitek posunula někam úplně jinam. Ke starému snímku byla zvolena hudba moderní a chytlavá. Tato kombinace měla za následek bizarní, avšak velice poutavý zážitek.
Po Alfredovi se dostáváme zpět do Itálie, na řadu přišel Milán, kalibr 9 (režie Fernando Di Leo, 1972). Tento snímek vyprávějící příběh bývalého kriminálníka čerstvě propuštěného z vězení, který se stane trnem v oku jedné mafiánské rodině, je údajně jedním z nejoblíbenějších filmů Quentina Tarantina. A není se čemu divit, styl filmu je režisérovi velmi podobný. Je tu násilí (svou syrovostí a nadsázkou dává vědět, že se jím Tarantino ve svých dílech inspiroval), drsné postavy, úderné dialogy a hlavně výborná hudba. Garantuji vám, že vás hlavní melodie uchvátí a že snímek ještě o pár úrovní zvyšuje. Ze souboje dvou mafiánských filmů tohoto dne vychází Milán, kalibr 9 jako jasný vítěz.
Posledním filmovým středečním zářezem byl pro mě U strážnýho anděla (2014) od polského režiséra Wojciecha Smarzowskiho. S tímto režisérem jsem měl již zkušenost, předchozí den jsem měl možnost vidět jeho Dům hrůzy. Zatímco předchozí dílo bylo thrillerem, režisérův novější počin je spíše jakousi psychologickou sondou do duše alkoholem zmítaného člověka. V adaptaci románu Jerzyho Pilcha se hlavní role zhostil Robert Wieckiewicz, kterého si český divák může pamatovat například ze známého díla Agniezsky Holland – V temnotě. Herec svým výkonem dokázal, že patří ke špičce polské, potažmo i evropské kinematografie. Film se odehrává z většiny v protialkoholické léčebně, kde má každý pacient svůj vlastní a ojedinělý příběh. Tyto příběhy nám ukazují, jakým démonem dokáže alkohol skutečně být. Ovšem ne vždy pomocí vážnosti. U strážnýho anděla je existenciálním dramatem, které střídá několik rovin. Máme tu prvky psychologického dramatu, kdy je nám umožněno vyslechnout si zpovědi (část drsné) již zmíněných pacientů. Na druhou stranu tu nechybí ani humor, a to hlavně černý a ironický. Osudy pacientů mají totiž často tragikomický nádech a některé jejich zážitky prostě sklouzávají ke komedii. A v neposlední řadě tu máme také rovinu absurdnosti. Hlavnímu hrdinovi alkohol tak zničil paměť a vnímání okolí, že se mu životní zážitky různě pomíchávají. Kvůli tomu se nám často dostane absurdních sekvencí, které zdánlivě dějově nepojí vůbec nic. Podtrženo, sečteno: polská kinematografie je zkrátka kvalitní a je silou, s kterou se v Evropě musí počítat.
To bylo ze středečního dne vše, těšte se na další report.
