O tom, že komiksové filmy se ze svého výsadního postavení pomalu, ale jistě stahují, není pochyb. Přesto na něm stále jsou a už brzy nás čeká zasadní filmový event, nazvaný Avengers: Doomsday, kde novým arcizáporákem bude Doctor Doom s tváří do MCU se navrátivšího Roberta Downeyho Jr. Jedním z hlavních tahounů celého Marvelu se pak má stát v komiksu jedno z nejstarších uskupení. Rodina s nadpřirozenými schopnostmi. Fantastická 4. Jak se tedy její uvedení do propojeného komiksového universa vydařilo?
Fantastická 4 je sólovka, a přitom vlastně týmovka. Představuje nám totiž (jak název napovídá) čtveřici notoricky známých postav, se kterými jsme se už ve filmovém světě setkali. Ne však v rámci propojeného filmového universa. Marvel Studios tak do svých řad začleňují zbrusu nové hrdiny. Jak to ale udělat, aby to v rámci už roky fungujícího fikčního světa dávalo smysl? Tvůrci se rozhodli využít koncept multiversa a představit nám F4 už zaběhlou a fungující na jiné Zemi v alternativních 60. letech. Což je rozhodně lepší krok, než aby podobně jako třeba v Eternals přišli se smysl pozbývající linkou, dle níž tu titulní superhrdinové byli vždycky a z nějakého důvodu nezasáhli.
Zároveň se režisér Matt Shakman (pro Marvel Studios už natočil pozitivně přijatou, a taky tak trochu “retro” minisérii WandaVision) a jeho tvůrčí tým dostali příležitost maličko kreativně vyřádit. Země, na níž se příběh filmu odehrává, je vyloženým milostným dopisem tzv. Stříbrnému věku komiksů, kdy byli u tvůrčího kormidla dnes legendární tvůrci, tedy scénárista Stan Lee, a hlavně jeho kolega, kreslíř Jack Kirby. Podoba, zasazení dobového New Yorku a jeho obohacení o vizionářské technologie Reeda Richardse (Pedro Pascal), se povedly na jedničku.
V čem dále film naprosto exceluje, je vykreslení titulních postav, vztahů a chemie mezi nimi. Tomu ostatně pomáhá i výborný casting, kdy prakticky všichni typově i chováním naprosto odpovídají předloze. Vanessa Kirby si připisuje potenciálně i možná nejlepší ženskou hrdinku celého MCU, Josephu Quinnovi poťouchlý bouřlivák Johnny Storm sedí skvěle, podobně je na tom i citlivý obr Ben Grimm, ztvárněný Ebonem Moss-Bachrachem. Pomyslný čtyřlístek pak uzavírá Pedro Pascal v nejvýraznější roli zdrženlivého génia Reeda Richardse, a já mohu říci, že ač mám tohoto herce rád, hodí se mi na svou postavu ze všech nejméně. A mnohem více by se mi líbilo znovuobsazení Johna Krasinskiho, který si alternativní verzi postavy zahrál už v druhém Doctoru Strangeovi… Jak už bylo řečeno, je zde znát velká láska ke zdrojovému materiálu a hlavně k postavám. Za z kreseb Jacka Kirbyho vycházející vzhled Thinga si animátoři zaslouží hluboce smeknout. Vůbec nejrůznějších eastereggů a narážek na klasické komiksy je ve filmu přehršel a fanoušci Marvelu se při jejich pochycení budou zeširoka usmívat. Záměrně zde nebudu vypisovat ty, kterých jsem si při projekci všiml.
Samotný příběh se pak až na pár výjimek drží tradičních šablon, jaká z posledních let z komiksových filmů důvěrně známě a nenabízí příliš mnoho nového. Představuje ale skvělé nové postavy a připravuje půdu pro významné budoucí události. Konečně v rámci filmu skvěle a věrně vizuálně ztvárňuje záporáka Galactuse (Ralph Ineson) coby nezastavitelnou kosmickou sílu, a boj s ním i jeho heraldkou Silver Surfer (Julia Garner). Tu se podařilo vykreslit překvapivě lidsky a coby vlastně tragickou postavu, což potěšilo. Samotná alternativa, kterou týmu F4 Galactus, známý též jako Požírač světů nabídne výměnou za Zemi, je překvapivá a funguje skvěle (pokud si ji stejně jako já nevyspoilerujete zhlédnutím oficiálního reelu na Instagramu). Podtrženo sečteno: snímek dějově nenadchne, ale ani neurazí. A krom brnkání na strunu nostalgie nabídne i několik ne nepříjemně kýčovitých scén.
Na filmu je nicméně místy patrná horší kontinuita některých scén a záběrů a je vidět, že se dost stříhalo. Chybí tu kupříkladu scéna se záporákem Red Ghostem, kterého si zahrál John Malkovich, a jenž se měl v úvodu snímku objevit. Jakkoli vedlejší tato role byla, rozhodně to zamrzí. I přesto je úvod filmu skvělý a obratně nám představí nové hrdiny a jimi obývanou realitu v nádherně natočeném intru, sestávajícím se z “dobových” reportáží a záběrů. Potěšil i na Marvel povedený soundtrack, jehož hlavní motiv si budu určitě ještě chvíli pamatovat.
Verdikt
Fantastická 4: První kroky je vskutku povedeným filmem se skvělým vizuálem (pomineme-li jedno místy až děsivé miminko), který nám představuje alternativní verzi Země (její číslo je 828, což je odkaz na narozeniny kreslíře Jacka Kirbyho). Mně si vyloženě získal výborným titulním obsazením a chemií mezi postavami, kterou se podařilo převést na filmové plátno prakticky 1:1 oproti komiksům. Maličko pak ale pokulhává samotný příběh, který jsem přeci jen čekal poněkud osudový a vzhledem k závěru mi (aniž bych vyzradil zápletku) není jasné, jak vlastně F4 bude v rámci MCU fungovat. Co mě pak vyloženě uchvátilo, byla celková estetika 60. let a inspirace retro futurismem. Tento komiksový snímek, na který jsem se jako jeden z mála za poslední dobu opravdu těšil, mě sice vyloženě nezklamal a bavil, přesto tu jistý promarněný potenciál je. Návštěvu kina však mohu jedině doporučit, a pokud jste stejně jako já četli některé z komiksů, na něž film množstvím easter eggů odkazuje, budete se bavit o to víc. Fantastická čtyřka získala nejdůstojnější filmovou adaptaci, která vzbuzuje naději, že je možná ještě brzy lámat nad Marvelem hůl. Alespoň ne do příštích Avengers…
