Vážně je černošská Helena problém? Řecké mýty jsou plné šíleností – od pojídání potomků až po změny pohlaví

Je hrozně vtipné sledovat, jak se internet (a speciálně čeští diskutéři) dokáže rozohnit nad barvou pleti Heleny Trójské v moderním hollywoodském blockbusteru. Máme tu výpravný epos Odyssea od Christophera Nolana s Mattem Damonem coby řeckým hrdinou, který deset let bloudí po moři, bojuje s jednookými obry, odolává sirénám a čelí hněvu bohů, kteří na sebe berou ty nejbizarnější zvířecí podoby… ale to, co divákům nakonec připadá „nerealistické“ a vytrhne je to z imerze, je černošská herečka v roli Heleny.

Kolik z těch rozhořčených obhájců antiky asi tuší, že se nejkrásnější žena světa podle původních řeckých mýtů vylíhla ze skořápky obřího vejce poté, co její matku oplodnil Zeus převtělený do nadržené labutě? A aby té antické bizarnosti nebylo málo, z dalších vajec se souběžně vyklubali její sourozenci, protože si královna Léda ten samý večer odskočila do postele ještě za svým lidským manželem. Vedle toho je barva pleti jakéhokoliv herce vlastně ta nejnormálnější a nejobyčejnější věc, jaká se mohla na plátně stát.

A úplně stejná komedie se odehrává kolem obsazení Elliota Page. Internetoví moralisté se můžou pominout z toho, že si v antickém eposu zahraje herec, který prošel tranzicí, a ve svém svatém rozhořčení neustále omílají, jak nám „woke Hollywood zničil Achillea“. Vtip je hned dvojí: za prvé, Elliot Page vůbec nehraje Achillea, ale Sinóna – toho nenápadného řeckého špiona, který Trójanům tak ochotně vysvětlil, že si toho obřího dřevěného koně mají rozhodně zaparkovat za hradby. A za druhé? Kdyby si ti samí strážci „tradičních antických hodnot“ někdy reálně přečetli Ovidia, zjistili by, že změna pohlaví byla v řecké mytologii naprosto běžnou rutinou.

Antičtí autoři si s těmito koncepty totiž hráli tisíce let předtím, než se vůbec zrodil nějaký Hollywood. Tady je jen malý průřez tím, co se ve starém Řecku považovalo za naprosto standardní:

Běžné změny pohlaví na počkání: Nejslavnější věštec starověku Teiresiás strávil sedm let jako žena jen proto, že v lese praštil holí pářící se hady. Dokonce se stal kněžkou a měl děti, než ho další setkání s plazy vrátilo do mužského těla. Krásnou dívku Kainis zase znásilnil bůh moří Poseidon a jako zvrácenou „omluvu“ jí nabídl splnění jakéhokoliv přání. Kainis logicky poprosila, aby z ní udělal nezranitelného muže, aby už se jí nic podobného nestalo – a Poseidon ochotně vyhověl. A dívku jménem Iphis bohyně prostě těsně před svatbou přeměnila v biologického muže, aby si bez problémů mohla vzít svou milovanou.

Zrození Mínotaura je ve skutečnosti příběh o velmi bizarním inženýrském řešení jedné božské kletby. Královna Pásifaé byla bohem Poseidonem prokleta tak, že začala pociťovat nekontrolovatelnou sexuální touhu po manželově posvátném bílém býkovi. Aby s ním mohla mít fyzický styk, poprosila geniálního vynálezce Daidala, který pro ni postavil dutou dřevěnou maketu krávy potaženou pravou zvířecí kůží. Královna si vlezla dovnitř do dutého břicha, Daidalos konstrukci odtáhl na pastvinu a oklamaný býk se s touto falešnou krávou spářil, čímž oplodnil ženu ukrytou uvnitř. Výsledkem tohoto absurdního zoofilního aktu bylo těhotenství, ze kterého se narodilo slavné monstrum s lidským tělem a býčí hlavou – Mínotaurus.

Kanibalismus a vaření vlastních dětí: Pojídání potomků bylo v řeckých mýtech překvapivě časté. Titán Kronos měl obrovský strach z věštby, podle které ho jeho děti v dospělosti svrhnou z trůnu, takže každé své dítě hned po narození jednoduše sebral a zaživa ho spolkl. Ještě morbidnější je příběh krále Tantala. Ten chtěl vyzkoušet, jestli se dají bohové oklamat a jestli jsou opravdu vševědoucí. Zabil proto svého vlastního syna Pelopa, rozsekal ho, uvařil a naservíroval jim ho k večeři jako běžné maso. Většina bohů okamžitě poznala, že mají na talíři lidské ostatky, a s odporem to odmítli. Zabitou oběť pak bohové kouzlem oživili a složili zpět do původní podoby. Chlapci chyběl jen kousek ramene, který si v zamyšlení omylem ukousla bohyně Démétér, a tak mu ho museli nahradit protézou ze slonoviny.

Mužské a ženské tělo v jednom: Příběh o prvním hermafroditovi ukazuje, jak nebezpečné bylo, když bohové brali lidská přání doslova. Vodní nymfa Salmakis byla tak chorobně posedlá krásným mladíkem Hermafroditem, že neunesla jeho jasné odmítnutí. Schovala se proto v křoví a počkala, až se mladík půjde nic netuše nahý vykoupat do jejího jezírka. Jakmile byl ve vodě, vrhla se na něj, násilím se kolem něj omotala a uprostřed jeho snahy se vymanit začala zoufale prosit bohy, aby ty dva už nikdy nic nerozdělilo. Bohové její modlitbu vyslyšeli tím nejextrémnějším možným způsobem – přímo během tohoto zápasu ve vodě nechali obě těla natrvalo splynout a srůst do sebe. Z jezírka tak nakonec vyšla jediná, nová bytost, která nesla znaky muže i ženy zároveň.

Bohyně lásky zrozená z kastrace: Zní to jako scéna z brutálního hororu, ale přesně takhle přišla na svět Afrodita, ztělesnění dokonalé krásy a touhy. Titán Kronos se totiž rozhodl vyřešit mezigenerační spor o moc tím, že vzal srp a svému otci, bohu nebes Úranovi, uřízl genitálie. Ty pak rovnou odhodil do vln oceánu. Kolem těchto odříznutých orgánů se ve vodě začala tvořit hustá a krvavá mořská pěna, ze které se následně zformovala a na břeh ladně vystoupila ta nejdokonalejší a nejvíce uctívaná žena celého antického světa.

A tohle je opravdu jen špička ledovce, protože jak už nám ostatně Nolan ve své filmu ukázal scénou, ve které se Odysseovi vojáci zásahem čarodějky Kirké mění v chrochtající vepře, antická fantazie prostě neznala hranic a dnešní ratingy by jí zdaleka nestačily. Kdyby si samozvaní experti na antiku prolistovali tyhle staré příběhy pořádně, zjistili by, že se v nich nymfy na denním pořádku mění ve stromy jen proto, aby unikly dotěrným nápadníkům, odmlouvání bohům se trestá okamžitou mutací v pavouka, děti se zcela běžně rodí z nečekaných míst (bohyně Athéna vyskočila Diovi přímo z rozštípnuté lebky a boha vína Dionýsa donosil Zeus zašitého ve vlastním stehně) a trestem za drobný prohřešek je klidně to, že vám orel každý den zaživa rve z těla játra, která přes noc poslušně dorostou.