Zatímco první část velkolepé vesmírné ságy od Jamese Camerona jsme v kinech mohli obdivovat už roku 2009, od druhého dílu uplynuly pouhé tři roky. Třetí díl nám podobně jako ten předešlý měl představit zbrusu nový klan Na’vi a dále pokračovat ve slibně rozehrané nové sáze. Je další část sci-fi opusu povedenou revolucí, nebo zklamáním?
Vlastně ani jedno a trochu od obojího zároveň. Třetí Avatar mi subjektivně (ačkoli jsem oba díly viděl několikrát, už je to přeci jen pár let) přišel co do akce a zvratů nejnabušenější a nejdynamičtější. Zejména proto, že první díl nás uváděl do nového světa. Druhý skákal řadu let v čase dopředu, přičemž představoval dosud nepoznanou část Pandory, přinášel nová pravidla a a reálie a prohluboval stará. Třetí díl nic takového nedělá. Tedy ne v takovém měřítku. Přímo navazuje na The Way of Water a vrhá nás do víru bojů a zamotané akce, která nám ukazuje, že James Cameron je zkrátka pořád králem hollywoodského blockbusteru. Se vším dobrým, i špatným, co k tomu patří. V koňské dávce.
Čtěte také: Ve vesmíru nejsme sami. Spielbergův nový sci-fi thriller ukáže, jak by lidstvo reagovalo
Po komornější dvojce totiž tady prakticky není prostor se nudit. V poodhalování fungování fikčního světa se nadále pokračuje, nějaké nové informace o obyvatelích Pandory a vztahy mezi nimi se najdou. Ať už se jedná o kočovné obchodníky, nebo již zmíněný nový kmen, který má v oblibě plameny a chaos. Ale zdaleka už se tentokrát nejde tak na dřeň jako posledně a příběh se spíše soustředí na pokračování rodinné ságy a práce s už představenými postavami a vazbami mezi nimi. Nový kmen, Popelový lid vedený šílenou Varang (Oona Chaplin) je zajímavým přírůstkem. Přesto se mi vysvětlení jeho původu a motivací zdálo poněkud odbyté a mohlo se jim věnovat trochu více prostoru. I tak do série přináší novou, zajímavou hybnou sílu a posouvají konflikt, který se rozhořel už v první části, někam dál.
Cameron se nikdy netajil tím, že Avatar má ekologický přesah, který v mnohém odráží i to, co se děje nikoliv na Pandoře, ale i na naší Zemi. Ostatně lidstvo je tu od první chvíle víceméně za záporáky. A třetí díl v této rovině pokračuje, ačkoli ne vše je tak úplně černobílé. Opět se nevyplatí čekat nějaké vrstevnaté drama – záporáci jsou zlí a klaďasové dobří, kýčem a srdceryvnými scénami se nešetří, ale občasný náznak morální šedi tu je. A byť některé repliky působí ošoupaně, nikdy to není příliš hloupé nebo směšné. Navíc vývoj, který jednotlivé postavy postupně prodělávají, mě baví. Zajímá mě, co s nimi bude dál a kam se nejen oni, ale celý příběh posune. A to svědčí o tom, že ten příběh prostě dobrý je.
Nemá cenu stěžovat si, že hlavní dějová kostra je slabší. Nebo že příběh je plný klišé. Poklud jste čekali něco jiného, jistě budete zklamáni. Ale dá se předpokládat, že potřetí už by člověk měl vědět, do čeho jde. V takovém případě je to sázka na jistotu, jež prostě nemůže zklamat.
Cameron drží kormidlo pevně v rukou
Dle mého je ale Avatar: Oheň a popel silný v kramflecích právě tam, kde James Cameron chce. Po řemeslné a technické stránce filmu nejde nic vytknout. Akce i efekty jsou ohromující. Samozřejmě vás nečeká nějaký “wow efekt,” protože jde o třetí film ze světa, který už důkladně známe. Ale to přeci nemůže nikoho překvapit. Pokud vás bavily předchozí snímky, užijete si i tento. A noví záporáci jsou skvělí. Byť by zasloužili více prostoru. Staří známí pak působí jako skutečné osoby, které mají své kladné i záporné vlastnosti.
Nemluvím teď o poněkud černobíle rozvrženém konfliktu, ale jednotlivých postavách. Zejména vztah mezi “kladným” Jakem (Sam Worthington) a “záporným” Milesem Quaritchem (Stephen Lang) mě bavil. Jisté paralely mezi oběma charaktery je prohlubují a dodávají jim potřebnou lidskost. Quaritch mi celkově připadá jako postava, která v rámci série prodělává nejlepší vývoj a působí nejkomplexněji. I když je jasně patrné, na jaké straně spektra stojí, chápeme jeho motivace. A kousek z nás mu i fandí. Je to takový “villain you love to hate.”
Třetí Avatar je osudovou částí rodinné ságy, ve kterou se překlopil posledně. Posilují se zde vzájemné vazby, celý konflikt mezi Na’vi a lidstvem přerůstá do nových rozměrů. Více se zapojuje duchovní stránka a schopnosti jedné z nových postav. Ačkoli možná pro někoho mohou být zvraty předvídatelné, zápletka prostá a naivní, já se bavil. Cameronovi jsem to i tentokrát celé slupnul i s navijákem, a nemůžu se dočkat, s čím se vytasí v dalších částech. Tenhle spektákl je pro mě osobně skvělým završením roku. Dechberoucí nálož akce, u které i více než tříhodinová stopáž uteče vcelku rychle a nebudete se mít šanci nudit. Tento zážitek byl natočen pro velké plátno, na kterém si ho stoprocentně užijete i tentokrát. A já ho mohu jen vřele doporučit.
