Nuda k uzoufání. Ani rozjetý Mádl tuhle štědrovečerní pohádkovou bídu nezachrání

Jen o něco menší hrůza než loni. Neurazí, ale rozhodně ani nenadchne. Záhada strašidelného zámku postrádá skutečnou „záhadu“ k rozplétání a strašidel byste napočítali sotva na prstech jedné ruky. To by se ještě dalo přežít, jenže výsledkem je roztahaná a sterilní podívaná, která nemá čím udržet pozornost – ani u dospělých, ani u dětí.

Na zámku Strašperk se královský rozpočet nevylepšuje zvyšováním daní, ale „strašidelnými prohlídkami“ pro turisty. Vynalézavá princezna Elvíra se svou vychovatelkou Hortensií lákají na bezhlavého rytíře, bílou paní a další „úkazy“ tak, aby návštěvníci uvěřili, že na zámku skutečně straší, a ochotně za to platili. Proti tomu se staví ministr financí v podání Jiřího Mádla, který by raději zavedl přísný daňový režim a království dal do pořádku pěkně po staru.

Čtěte také: Ideální film ke stromečku. Na Netflixu najdete budoucí vánoční klasiku

Do toho přijíždí na Strašperk princ Armin, jenž místní atrakce bere až příliš vážně. Jako dítě prý v lese potkal čarodějku a teď chce konečně najít důkaz, že kouzelné bytosti existují. Během oslavy králových narozenin však začnou mizet muzikanti, sloužící a nakonec i samotný král. Na zámku vypukne panika a Elvíra s Arminem se vydávají po stopě záhady, aby zjistili, jestli za vším stojí kouzla, nebo něco jiného.

1 z 9

Záhada strašidelného zámku je prostě další štědrovečerní pohádka, na kterou si druhý den sotva vzpomenete. Scénář je unylý, záhada skoro žádná, vztahy mezi postavami jsou jen načrtnuté a nic pořádně negraduje. Není tu náznak originality ani čehokoli hlubšího, a slibně působící svět se vytěží jen tím nejjednodušším způsobem. V závěrečné třetině se navíc kvůli uspěchanosti všechno začne rozpadat – dřív než se nadějete, je království zachráněné, princ s princeznou samozřejmě svoji a rychle nahozený zvrat s čarodějnicí sotva může někoho překvapit. Jedinými opravdu zajímavými postavami jsou paradoxně Mádlův ministr financí a vysloužilý generál Pavla Kříže: hercům snadno odpustíte i pitvořící přehrávání.

Ve srovnání s loňskou pohádkou Tři princezny je to ale pořád posun k lepšímu. Záhada strašidelného zámku není tak křečovitá, nepůsobí tak prvoplánově trapně, herci jsou talentovanější a hlavně je rozumět tomu, co říkají. Jako celek to působí víc pohádkově.