Největší zázrak je vydržet do konce. Z druhé vánoční pohádky klasika rozhodně nebude

Po štědrovečerní Záhadě strašidelného zámku přišel na řadu Největší zázrak. Slovenské pohádky bývají v posledních letech často povedenější, pohádkovější i filmařsky jistější než ty české. Jenže tentokrát se žádný vánoční zázrak nekoná. Kromě krásné přírody v okolí Bojnického zámku, pěkných kostýmů, maskérské práce a skvělého sokolníka s orlem film prakticky v ničem nevyniká – a převládá hlavně trapnost a bezradnost.

Příběh nás zavede do království, kde žije princezna Anna a její otec král Ladislav, který se snaží udržet se sousedními královstvími pokojné vztahy. Jednomu z nich vládne král Bojoslav, který by si Annu rád vzal za ženu, Anna o něj ale nestojí a král ji nechce do ničeho nutit. Jenže Ladislavův bratr Arpád, ctižádostivý generál, má na vládnutí úplně jiný názor. Královy ústupky a snaha o mír mu lezou krkem, cítí se ponížený a rozhodne se chopit moci. Přinutí čaroděje Lába, aby mu kouzly pomohl krále odstranit z trůnu a převrátit poměry v zemi. Láb si ale brzy uvědomí, že zašel příliš daleko, a v tu chvíli se spojí tři hlavní hrdinové – princezna Anna, nespokojený pekař Ondřej a právě Láb, který chce svoje chyby napravit. Společně musí Arpádovi čelit, zachránit království a zjistit, že největším „zázrakem“ nejsou velká kouzla, ale odvaha, láska a oběť pro druhé.

Čtěte také: Ideální film ke stromečku. Na Netflixu najdete budoucí vánoční klasiku

Největší zázrak je dlouhá a unylá pohádka, ve které není moc komu fandit. Pochvalu si opravdu zaslouží jen za malebné lokace, kostýmy, make-up a fantastickou práci sokolníka s orlem – všechno ostatní je přinejlepším polovičaté. Princezna je napsaná jako rádoby moderně akční hrdinka, ale její „akčnost“ ve finále nehraje skoro žádnou roli. Pekař Ondřej působí naopak naprosto pasivně: v podstatě jen upeče pár chlebů a pusinek, pak sedí v žaláři a čeká, až si pro něj princezna přijde. Není mezi nimi naprosto žádná chemie.

1 z 4

Postavy jsou převážně nesympatické; nejtrapněji působí dvojice vojenských ňoumů a spousta scén nedává smysl ani v rámci pohádkové logiky. V závěru se všechno vyřeší skoro lusknutím prstu: zlý bratr je najednou bezmocný, ošklivý sousední vládce si prostě odkráčí domů pěšky a bez vojska a divák si jen říká, kde se celou dobu toulala ta hrozivá armáda, kvůli které se tohle údajně řešilo. Pohádka je asi tak originální, jako její původní slovenský název Čáry-máry. Největší chybou ovšem bylo sáhnout po dabované verzi, ve které hlasy k postavám vůbec nesedí a všechno působí ještě směšněji.