Letošní květen přinesl do kin snímek, který se záhy zařadil mezi největší propadáky české kinematografie – pohádku Princezna na hrášku. Po sedmi měsících od její premiéry se pohádka nenápadně objevila v ranním nedělním vysílání TV Prima – bez výraznější propagace. Přesun na menší obrazovky však nezměnil nic na faktu, že se jedná o dílo, které u diváků i kritiky propadlo s nebývalou razancí.
Již od prvních ohlasů bylo jasné, že Princezna na hrášku nebude patřit k diváckým hitům. S pouhými 21 % na Kinoboxu zaostává dokonce i za kritizovanou štědrovečerní pohádkou Tři princezny. A co vlastně divákům tento snímek nabízí? Příběh nás zavádí do Francie, kde žije princezna Agnès de Sully de Montana Bleue, ve skutečnosti Češka Anežka. Kvůli nebezpečí se vrací do rodné země, kde musí prokázat svůj urozený původ. Stejně jako v klasické Andersenově pohádce ji čeká zkouška s hráškem. Tím ale veškerá pozitiva končí.
Čtěte také: Slovenská pohádka byla nejsledovanějším pořadem na Boží hod. Více diváků však přitáhly Tři princezny
Po zhlédnutí Princezny na hrášku se nelze ubránit pocitu hlubokého zklamání. Nejde jen o to, že tvůrci nedokázali adekvátně převést klasickou pohádku na plátno!, ale spíše o naprostou absenci jakékoliv invence a filmařského umu. Scénář působí dojmem narychlo splácaného textu, dialogy jsou křečovité a postrádají přirozenost. Postavy se pohybují po plátně bez jasného cíle a jejich motivace jsou nejasné, což diváka nechává naprosto chladným. Snaha o humor vyznívá trapně a namísto úsměvu vyvolává spíše rozpaky.
Režie Martiny Adamcové selhává na všech frontách. Tempo vyprávění je nekonzistentní, scény na sebe nenavazují plynule a celkově snímek působí dojmem amatérského počinu. Zarážející je i technické zpracování. Zvuková stránka filmu je katastrofální – dialogům je místy stěží rozumět a celkový zvukový mix působí nedodělaně. Vizuální efekty, zejména pak pískové animace, působí spíše rušivě a lacině. Otázka, jak se film v tomto žalostném technickém stavu vůbec mohl dostat do kin, je naprosto na místě.
Klasická pohádka Hanse Christiana Andersena si zasloužila mnohem lepší zpracování. Místo kouzelného pohádkového zážitku se divákům dostává nudné a nezáživné podívané, která uráží nejen původní předlohu, ale i divácký vkus. Snímek je jasným důkazem, že pouhé převyprávění známého příběhu nestačí. Je potřeba i filmařské umění, invence a cit pro detail, což v případě Princezny na hrášku naprosto chybí. Přesvědčit se o tom můžete třeba na Netflixu, kde je snímek dostupný od září, případně na streamu Prima+.
Když jsem tam viděl Havla s manželkou namalované na chodbě, tak jsem se začal smát a raději to přepnul jinam. Strašná pohádka. Letos to byla s novými pohádkami katastrofa.
Já to neviděl . Škoda času. A jsem šťastný.
Je to ryze amatérský film, i když v něm účinkují profesionální herci. Pár scének na téma známé pohádky je pospojováno malbou pískových obrazů. To je jediné skutečné umění, dotyčná výtvarnice (jméno jsem bohužel zapomněl) presentuje své akce s pískem i veřejně a před očima diváků vykouzlí na skleněné desce posypané pískem kouzelné obrazy, které několika hmaty prstů promění vzápětí v něco jiného. Nejde tedy o žádné animace. Kdyby režisérku napadlo vyprávět celý příběh jenom jako kresbu v písku, bylo by to pěkné a stylové. Takhle je to slepenec neumělých scének.
Záleží na jedinci. Někomu se líbí, jiný ji haní. A vždy můžeme přeladit na jiný program. Ale Havel tam fakt viset nemusel. To byla úlitba Veskenové.
Mně se pohádka celkem líbila, především díky výkonům Lucky Vondráčkové. V neděli to bylo asi repríza, díval jsem se na Štědrý den večer.
Nechápu, proč někdo dává do pohádky portrét Havla. (Vyobrazen nás plátně v chodbě, kde Vondráčková tančí). Kde to pěknej hnus.
Mě se na té pohádce právě to malování líbilo. Jen to.
Jestliže je něco na nižší vývojové úrovni, než dospělý chlap, který si hraje s vláčky, je to dospělý chlap, který recenzuje pohádky.
Tento názor je vlastně taky způsob recenze.