Nic z dosavadní tvorby Tylera Perryho nenaznačovalo, že by byl ideálním režisérem pro ztvárnění příběhu o jediném ženském praporu tvořeném Afroameričankami za druhé světové války. Přesto se ujal filmu Poštovní prapor, který je od dnešního dne dostupný na Netflixu.
Během války se hromadí hory neodeslané pošty, což negativně ovlivňuje morálku amerických vojáků. Velitelka Charity Adams (Kerry Washington) dostává nelehký úkol – se svým praporem roztřídit obrovské množství zásilek v britském Glasgow, a to v šibeničním termínu. Film sleduje nejen jejich náročnou práci, ale i osobní příběhy žen, které se musely vyrovnávat s rasovou diskriminací a genderovými stereotypy v armádě.
Celý prapor, složený výhradně z Afroameričanek, byl od začátku postaven do nevýhodné pozice. Kromě opakovaných projevů otevřeného rasismu musely ženy pracovat ve zchátralé staré škole bez topení a byly ubytovány v naprosto nevyhovujících podmínkách. Bylo jim řečeno, že na splnění tohoto zdánlivě nemožného úkolu mají šest měsíců. Dokázaly to za méně než 90 dní.
Čtěte také: Hrůzy války v reálném čase. Nejočekávanější válečný film roku 2025 v nekompromisním traileru
Film začíná v roce 1943 na italské frontě. Mladí američtí vojáci se pouštějí do útoku, který je však neúspěšný. V bitevní vřavě narazí jeden z pěšáků na mrtvého pilota. V jeho kapse objeví zkrvavený dopis, který s ostatními dopisy od rodin a vojáků putuje do sběrného pytle. Absence zpráv z domova i z bojiště se negativně podepisuje na morálce vojáků, což je v úvodních scénách zobrazeno jasně a stručně. Režisér Tyler Perry však i přesto neustále zdůrazňuje význam pošty, a to i v kontextu s úkolem, který byl s nevolí svěřen ženskému armádnímu sboru (WAC) vyslanému do Skotska. Perry se navíc s urputností opakuje v každém základním tématu filmu, až divák začne pochybovat, zda si režisér, zvyklý na opakování vtipů ve svých komediích, neuvědomuje, že diváci sice možná nemají hluboké znalosti o práci Charity Adams a její jednotky, ale s tématy rasismu a misogynie jsou obeznámeni více než dostatečně.
Klišovité dialogy a předvídatelné situace bohužel srážejí snahu Perryho o hlubší sdělení. Druhá polovina filmu, která se zaměřuje na úsilí žen o efektivní třídění obrovského množství pošty (více než sedmnáct milionů kusů), je zastíněna nepropracovanými postavami, lacinými vizuálními efekty, přehnaným melodramatem a teatrálními hereckými výkony. Přestože jednotka 6888. praporu sehrála klíčovou roli v propojování rodin a vojáků během války v Evropě a čelila přitom mnoha překážkám a diskriminaci ze strany velení, Tyler Perry redukuje jejich úsilí na špatně napsaný, vizuálně chudý a amatérsky zahraný sentimentální příběh.
Diváci už viděli mnoho filmů s tematikou druhé světové války, sexismu a rasové diskriminace, takže nepotřebují, aby jim tyto problémy byly vysvětlovány polopatě, jako by o nich slyšeli poprvé. Pro spoustu lidí to však bude první setkání s příběhem 6888. poštovního praporu – žen, které si bezpochyby zaslouží uznání a připomenutí. Film Tylera Perryho bohužel ukazuje, jak by se příběh o těžkostech, odvaze, službě vlasti a vnitřní síle neměl vyprávět. Poštovní prapor je laciný tam, kde by měl být bohatý a prázdný tam, kde by měl být hluboký.
