Sny jsou fascinující součástí naší představivosti. Můžeme v nich zažít cokoliv, aniž by to mělo skutečné následky. Ale co když lidé začnou sny brát příliš vážně a přenášet je do reality? Na tuto otázku odpovídá Kristoffer Borgli svým filmem To se mi snad zdá, který právě zakotvil na platformě Max.
Před lety se na internetu objevila stránka This Man, která sdílela příběhy lidí, jimž se ve snech zjevoval stejný neznámý muž. Ačkoli se tito lidé navzájem neznali a celý případ byl později odhalen jako podvod, stále se objevují nové zprávy o tomto tajemném návštěvníkovi snů. Borgli v To se mi snad zdá nabízí podobnou zápletku, ale s klíčovou změnou – muž ze snů, Paul Matthews (Nicolas Cage), je skutečný. Nenápadný profesor se náhle ocitne v hlavách lidí, kteří o něm nikdy předtím neslyšeli. Pro něj je to splněný sen – konečně se stává někým důležitým. Ovšem sen se brzy mění v děsivou noční můru.
Kristoffer Borgli, známý za Je mi ze sebe špatně, v této surrealistické komedii odhaluje temné stránky společnosti a současné „cancel culture“. Přestože je To se mi snad zdá často označován jako černá komedie, jde spíše o tragikomedii. Ano, občas se zasmějete – třeba při scénách s marketingovou agenturou, která chce využít Paulovu popularitu, nebo při pokusu o zinscenování snového erotického zážitku. Ale hlubší podtón filmu je melancholický.
Čtěte také: Moderní hororová klasika Nepřivolávej nic zlého v americkém remaku překonává originál
Nicolas Cage, který je často předmětem internetových vtipů a memů, dokonale ztvárňuje Paula Matthewse, učitele, který zoufale touží po uznání. Jeho role je nejen přesvědčivá, ale i ironicky reflexivní, protože stejně jako Paul, i Cage se stal ikonou moderní popkultury.
Paula je snadné litovat – je trapný, touží po respektu, ale vždy něco pokazí. Když se náhle stane středem pozornosti, věří, že jeho čas přišel. Jenže sláva, kterou mu sny přinesly, se brzy mění v katastrofu. Z neškodných snů se stávají noční můry plné násilí, a Paul se stává symbolem hrůzy. Lidé ho odmítají, chtějí ho vymazat z existence, i když nic z toho se nestalo v reálném světě.
To se mi snad zdá nabízí mrazivou reflexi naší doby – jak snadno si vytváříme hrdiny, které pak stejně rychle zavrhujeme. Borgli přesně zachycuje atmosféru „cancel culture“, kde je cesta od obdivu k nenávisti velice krátká.
To se mi snad zdá je na platformě Max od 13. září. Film je dostupný také na službě Kviff.tv.
