Odpočítávání do premiéry nového dílu Vetřelce končí – Vetřelec: Romulus právě vstupuje do kin po celém světě. Jak si Fede Alvarez, režisér známý pro své hororové hity (Smrt ve tmě, Lesní duch), poradil s odkazem Ridleyho Scotta? Dokázal vrátit sérii na správnou cestu, nebo se ztratil ve stínu jejích předchůdců?
Návraty k původním filmům často bývají spíše noční můrou a mnohdy slouží jen k dalšímu vytěžení známé značky. Série Vetřelec měla sice v minulosti o něco lepší osud než většina ostatních, ale i tak jsme se dočkali zklamání, jako byl žalostný Vetřelec vs. Predátor nebo rozporuplné prequely Prometheus a Vetřelec: Covenant, které odpovídaly na otázky, na něž se nikdo neptal. Nyní do této franšízy přibývá Vetřelec: Romulus. Dokáže obstát pod tíhou odkazu této slavné série?
Čtěte také: Opera, spousta krve a hromada těl. Vrána odhaluje brutální scénu z pražského Rudolfina
Film začíná působivě a slibuje dokonalý děs, ale brzy ztrácí na intenzitě a vydává se směrem, který často ohrožuje pokračování – snahou zavděčit se především fanouškům. V pokusu vytvořit dokonalého Vetřelce výrazně zaostává. Čerpá částečně z původního Vetřelce a zčásti z Promethea, což ve výsledku zanechává hořkou pachuť.
Příběh se odehrává mezi událostmi prvních dvou filmů této série. Fede Alvarez nás zavádí na dystopickou planetu, důlní kolonii, kde dělníci žijí a umírají bez naděje, že by kdy spatřili slunce. Zde korporace klade zisk nad lidské životy. Není tedy překvapením, že když Rain dostane příležitost uniknout z tohoto pekla díky pomoci svých přátel, neváhá dlouho. Co by mohli ztratit?
Jak to u jednoduchých plánů bývá, jejich realizace se ukáže být mnohem složitější. Příběh se odehrává zhruba dvacet let po událostech na lodi Nostromo a sleduje skupinu mladých dobrodruhů, kteří se v touze po zisku a lepším životě vydávají na opuštěnou základnu společnosti Weyland-Yutani. Namísto bohatství a svobody však narazí na nejděsivější formu života v celém vesmíru.
Postavy jsou pevně zakotveny v tomto kapitalistickém pekle. Rain, která se v podstatě narodila jako nevolnice, považuje Andyho (androida) doslova za svého bratra. I přes ponuré okolnosti jsou jejich emocionální vazby hlavním pilířem filmu. Zbytek skupiny však působí spíše jako komparz, což snižuje jejich význam. Ačkoli herecké výkony jsou solidní, chybí mezi členy posádky více chemie nebo důvod, proč by nám na jejich osudu mělo záležet. Naštěstí alespoň Rain disponuje jednou věcí, která se v tomto druhu filmů stává téměř superschopností – logickým myšlením.
A tahle superschopnost je nezbytná, protože děj přináší několik momentů, které mohou skupinu zcela zničit. V první polovině filmu se podaří vyvolat skutečné napětí, když se postavy plíží opuštěnými chodbami, kde každý krok může vést ke katastrofě. Za každým rohem číhá něco, co vyvolává nejtemnější myšlenky, a Alvarez z tohoto tísnivého ticha vytěží maximum.
Čtěte také: V novém traileru čelí Lovec Kraven dalšímu klasickému záporákovi ze Spider-Mana
Ve druhé polovině filmu se začnou objevovat scénáristická klišé. Tiché a napjaté plížení místnostmi, kde každý zvuk může znamenat smrt, emocionální konflikty s androidem nebo voda po kolena, v níž se skrývá nebezpečí. Jak se napětí stupňuje, film bohužel sklouzne do překombinovaného režimu, kde se plátno zaplní nepřáteli a ztrácí se ten původní silný náboj, který dělal pokračování zpočátku funkčním. I když se zde najdou světlé momenty, jako například antigravitační sekvence, Romulus se začíná otřásat ve svých základech. Ke konci se celý film rozpadne jako domeček z karet a změní se v jakési frankensteinovské spojení předchozích dílů, plné ohraných odkazů a absurdních zápletek. Největším zklamáním je samotné vyvrcholení, které zanechá většinu diváků (kromě fanoušků Promethea) s pocitem naprostého rozhořčení. Než se objeví závěrečné titulky, z filmu se vytratí veškerá originalita, jako by ji vyfoukli do vesmíru přechodovou komorou.
Vetřelec: Romulus ve svém téměř bolestivém finále působí dojmem, že Alvarez je do této série natolik zamilovaný, že se jako pravý superfanoušek snaží připomenout každou skvělou i neúspěšnou věc, která se v ní kdy odehrála, místo aby našel vlastní cestu. I když mnoho pokračování této franšízy bylo žalostných, tohle není špatné. Jeho úvodní myšlenka je přesvědčivá a zpočátku si s námi ďábelsky hraje. Nicméně ve snaze čerpat z většiny předchozích titulů se film stává spíše nedokonalým a průměrným dílem, které postrádá šanci na úspěšné oživení této franšízy.
