5 filmů z letošní Filmovky

Foto: Žena na střeše (Kino Świat), O malých věcech (Bontonfilm), Četař York (Warner Bros.)

Letošní filmovku už mám za sebou a tak zbývá jen jediné: zavzpomínat si, jaká díla na mě letos ze stříbrných pláten mávala.

O malých věcech (2023, režie Daniel Šafařík)

O malých věcech je mozaika dvanácti nejrůznějších příběhů, které pojí černý humor a nečekaná vyústění. Režisér a scénárista v jednom Denis Šafařík v povídkovém stylu divákům vypráví například o hodnocení vztahu bývalých partnerů pomocí básniček nebo příliš zaujatou posluchačku svých sousedů přes zeď. Jednotlivé příběhy jsou svižné a jak už jsem zmiňoval, mají často zajímavou pointu. Nechybí tu ani humor, i když není bezchybný. Zatímco některé vtipy pobaví, jiné jsou spíše trapnějším pokusem o vyvolání úsměvu. Ale to je otázka vkusu a někdo to může vnímat jinak.

Kdo zrazuje (1956, režie Jerzy Kawalerowicz)

Tento polský snímek začíná záhadou. Z vlaku vyskočí totiž neznámý muž, který se při skoku zraní a to navíc tak nešťastně, že si kompletně zhyzdí obličej. Svým těžkým zraněním nakonec v nemocnici podlehne a s jeho životem skončí i možnost zjistit, kdo to byl. Policisté pátrají po jeho identitě tak marně. Při vyšetřování této záhady se retrospektivně zavzpomínají lékař, hlavní vyšetřující a nakonec i člověk, který je se skokanem z vlaku přímo spojený. Režisér Jerzy Kawalerowicz vytvořil dílo spadající do kategorie socialistického realismu. Propaganda, láska ke komunismu a ukázaní myšlenkově rudých aktérů jako hrdinů jsou tu filmem všude možně prošpikované. Komunisté tu hrdinně bojují s nacisty a jejich mantra je tu ukázána jako jediný správný myšlenkový pochod. Ale pokud se odprostíme od rudé propagandy, filmu nelze upřít kvality. Scénář je dobře napsaný. Vzpomínání doktora i policisty, kteří se při vyšetřování identity neznámého skokana posteskávají nad svými nevyřešenými případy, diváky vtáhne a nechybí mu ani potřebná špetka dramatu.

Adam a Eva (1922, režie Václav Binovec)

Komedie Václava Binovce z roku 1922 stojí na výkonech Suzanne Marwille. Československá herečka byla jednou z našich prvních hvězd stříbrného plátna vůbec. Svůj talent zde prokázala, když si rovnou střihla dvojroli- sourozenců Adama a Evy. Ti si během svého dětství a následného dospívání tropili samé naschvály. Dětské části pak Suzanne přenechala své dceře. Groteska zaujme tím, že diváka několikrát napálí- když už to vypadá na rozuzlení a dějové vyvrcholení, nic se nestane. Co ale dnešního diváka překvapí, jsou lehce incestní prvky, bez kterých bych se tedy klidně obešel. Ale zas to není na úrovní Lannisterů ze Hry o trůny.

Četař York (1941, režie Howard Hakws)

Četař York režiséra Howarda Hawkse vypráví skutečné hrdinské počínání prostého amerického vojáka a původem farmáře Alvina Yorka. Ten během první světové války zabil sám desítky Němců a ještě více jich zajal. Zatímco v Kdo zrazuje nás film upozorňoval na to, že jediná správná cesta v životě je jen v doprovodu komunismu, zde je to víra v Boha. Alvin je totiž opilec a rváč, který nejde pro ránu daleko a pěstmi řeší všechny konflikty. Nicméně poté co najde, Boha, konfliktům se snaží vyhýbat. A Hawks zde až příliš okatě a naivně ukazuje, že se dobré skutky a úmysly setkávají jen s dobrými výsledky. Ale při ignoraci až příliš silné propagace víry je to zdařilý počin. Akční scény tu jsou působivé a dialogy (byť naivní) diváka neurazí.

Žena na střeše (2022, režie Anna Jadowska)

Za mě nejlepší film, co jsem během devětačtyřicátého ročníku Letní filmové školy viděl, Poláci zkrátka umí. Hlavní hrdinka je starostlivá a hodná žena, která se stará o svého manžela, dospělého syna a navíc se živí jako zdravotní sestra v porodnici. Jendoho dne však nepochopitelně přepadne banku s kuchyňským nožem. A tento čin má samozřejmě následky, které ovlivní jak hlavní hrdinku, tak její blízké. Dorota Pomykala se hlavní role zhostila skvěle. Hraje civilně a uvěřitelně. Její výrazy značící velké vnitřní trápení jsou zkrátka velice dobré. Pochvalu zaslouží samozřejmě Jadowska. Ta se inspirovala při psaní scénáře skutečnou událostí a pár věcí drobně pozměnila tak, aby celý příběh vyzněl ještě emotivněji a lépe. Žena na střeše je spíše takovým komorním dramatem. Ale jak je zde vidět přesně v tomhle jsou naši sousedé mistři.

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Zadejte svůj komentář!
Zde prosím zadejte své jméno