Tento snímek, kde hrají prim alternativní verze života a více rozvětvených příběhových linek, mne zaujal už prvním trailerem. Přičteme-li k tomu ještě fakt, že se jedná o francouzské romantické drama, byl jsem si jist, že půjde o zajímavou podívanou. Přeci jen evropské snímky leckdy poskytují příjemnou změnu od toho, nač jsme v kině zvyklí. Jak se tedy dvouhodinový film a zároveň celovečerní debut o životech protagonistky Julie od režiséra a scénáristy Oliviera Treinera vydařil?
Ï přes to, že námět může znít jako menší výlet do vod sci-fi, rozhodně nečekejte žádnou divočinu, jakou byla kupříkladu praštěná jízda paralelními světy Všechno, všude, najednou. Julie, co by bylo kdyby se drží mnohem více při zemi a vlastně se tak koukáme na několik filmů v jednom. Právě nafouklost snímku a hned několik odlišných příběhových linek je jeho největší devizou. Začíná to jako klasické drama. Mladá nadaná pianistka a vzorná studentka se rozhodne utrhnout ze řetězu a na truc přísným rodičům utéct na pár dní ze školy a vyrazit do Německa, kde právě ve víru revoluce padá Berlínská zeď. První rozvětvení nastane v momentě, kdy Julie zapomene pas. Jedna její verze jej totiž najde a do Berlína dorazí, druhá ne. Postupně sledujeme více a více linek, z nichž některé mají styčné body, některé ne.
V jedné se Julie věnuje muzice, ta další zase skončí jako učitelka ve škole, jiná má zase děti, díky kterým její kariéra zemře, a podobně. Silné na snímku je, že vlastně žádná linka není vyloženě splněným snem. Všechny jsou hořkosladké a více, nebo méně depresivní. Rozhodně se nevyplatí na snímek jít s tím, že půjde o prostopášnou romantickou komedii hollywoodského střihu. V ten moment budete zklamáni. Naopak jako silný a emocemi nabitý příběh jedné ženy v několika verzích a odstínech funguje skvěle, byť není dokonalý. Některé části končí ve slepé uličce, jen aby se objevily ke konci, někde je odlišnost tak malá, že se budete poměrně obtížně orientovat v tom, „která je která.“ Drobné náhody, tvořící příběhy našeho žití jsou tu dostatečně nosné a přitom titěrné.
Rozhodně by tedy filmu neublížilo seškrtání scénáře a tedy i tak o půlhodinu kratší stopáž, kdy ta dvouhodinová je přeci jen trochu přestřelená. Nad vodou drží celý snímek herečka, ztvárňující hlavní hrdinky, na které vzhledem k ději celý počin vlastně stojí a padá. Daří se jí velmi dobře zachytit různé verze stejné osoby se všemi odlišnými nuancemi a emocemi. Jediné, co trochu skřípe, je moment, kdy je Julie už stará paní, a působí maličko toporně. Ale to může být dáno i maskou. Jinak se krom délky poměrně obtížně hledají nějaké větší zápory. Leckomu možná bude vadit, že se celá Julie drží víceméně při zemi, mně se ale naopak líbilo, že se tvůrci nějak více neutrhli ze řetězu a namísto praštěného sci-fi nám naopak přinesli civilní a dostatečně dramatický příběh o životě a jeho nesnadnosti, kde záleží spíš na nás, než na okolnostech, protože ač se náš osud může lišit, přeci jen leccos máme ve vlastních rukou. A leccos vlastně ani ne… Což je uklidňující a děsivé zároveň. Zkrátka život…
Verdikt
Julie, co by kdyby je vlastně klasické romantické drama, v němž jsou některé zvraty přímo učebnicové. Odlišuje jej ovšem větvení příběhu v různé „paralelní“ verze, které však ukazují, že život nemusí být vždy šťastný jak v momentě, kdy se splní něco po čem toužíme, ale vlastně i když se to pokazí. A že na spoustu věcí nemáme vliv a stanou se, ať se snažíme sebevíc. Pocit, že ze zajímavého nápadu se dalo vytěžit trochu víc, vyvažují skvělé herecké výkony a fakt, že to celé vlastně skvěle funguje. Milovníky klasické hudby potěší příjemný soundtrack, nesoucí se v tónech klavíru. Trochu zamrzí nepřehlednost některých částí příběhu a fakt, že vlastně sledujeme jen několik podobných filmů v jednom. Všechny životní cesty však mají navzdory odlišnosti společnou obtížnost a tu větší, tu menší zákruty. Takže se rozhodně nedá hovořit o nějakém sladkobolném kýči. Přesto však onu depresivnost poměrně vyvažuje příjemný, byť trošku kostrbatý závěr. Lou de Laâge je v hraní různých verzí jedné ženy skvělá a přirozená a rozhodně by za svůj výkon zasloužila nějaké ocenění. Ideální romantické drama, které v momentálním šedém blockbusterovém oparu působí tak trochu jako zjevení…
