Populismus je tu s námi už pěknou řádku let, a díky různým ekonomickým krizím, probíhající pandemii, velké nerovnosti bohatých a chudých, nemá konce.
Parazit a Trojúhelník smutku se toho totiž s velkým úspěchem chopili a nyní se do této úspěšné štace chce vložit i 20th Century Studios, které vlastní Disney. Kout železo dokud je žhavé, to je zřejmě aktuálním poselstvím Hollywoodu.
A tak tu máme snímek Menu od režiséra Marka Myloda (známého spíše díky spolupráci na seriálu Boj o moc). Děj se odehrává během jediného dne na odlehlém ostrově, kde světoznámý šéfkuchař Julian Slowik (Raplh Fiennes) připravuje složité menu pro bohatou smétanku, která je ochotná zaplatit astronomickou cenu za svoji účast. Mezi hosty patří uznávaná kritička jídla (Janet McTeer), vysloužilý herec (John Leguizamo), manželský pár, tři finanční pracovníci, Slowikův fanoušek (Nocholas Hoult) a Margot (Anya Taylor-Joy), která ovšem není na seznamu hostů, protože je náhradnicí na poslední chvíli a pochází z dělnické třídy.
Vše začíná standardně s přípravou několika chodového menu, počínaje předkrmem, pak vše začne nabírat temnější obrátky a Slowik začne vše postupně vysvětlovat. Jeho vášeň pro vaření vyprchala a díky své dlouholeté práci v gastronomii pro bohaté, vybral osobně seznam všech hostů a svého personálu. Tahle informace se mnoha hostům nelíbí, ale není úniku. Další chody pokračují, lidé umírají, mrzačí se nebo se pokoušejí neúspěšně utéct. Margot mezitím využívá svého důvtipu, aby se pokusila přežít dalšího dne.
Menu je absurdní film, který vzhledem ke svému pokrytectví a široké škále satiry působí lépe s odstupem. Čas od času to funguje jako v precizním thrilleru Saw. Ale je tady vůbec nějaká zábava? Ano, rozhodně je, především díky obsazení. Zástupkyně Slowika (Hong Chau) si místy krade film pro sebe, jelikož její profesionalita jen stěží maskuje pohrdání každým bohatým hostem. Fiennes a Taylor-Joyová mají mezi sebou dobrou chemii a vyvažují se jako vzájemné protiklady.
Příběh graduje do doby, dokud je vše zahalené a nemáte sebemenší tušení, kam se tvůrci chtějí vydat a co bude následovat. Ale v posledním dějství jsem měl pocit, že veškerý vynaložený potenciál se úplně rozplynul. Navíc některé události a rozhodnutí mi přišly příliš nepravděpodobné nebo minimálně nevysvětlené. Jako kdybyste si v luxusní restauraci objednali smažák s hranolky. Působilo by to stejně tupě.
Tento snímek si můžete užít, i když se zjevně snaží těžit z úspěchu druhých. Přece jen je zábavné sledovat kult smrti v oblasti gastronomie. Každý z herců jede na správné vlně a nikdo z nich nebere nic příliš vážně. Nejlepší je jít na film s vědomím, jak je povrchní a s faktem toho, že má nižší třída od pradávna svoji prostořekou drzost. Když Margot v jedné stěžejní scéně dává najevo své emoce, tak vše nasvědčuje tomu, že snímek je možná více konzervativnější, než aby dával přímočaře najevo nějaké poselství, ať už napříč různým společenským vrstvám či jiným směrem.