Recenze: Ďáblova kořist – Nejhorší horor letoška

Ačkoli Daniel Stamm v minulosti již natočil film s názvem Poslední vymítání ďábla, rozhodně to nebyl jeho poslední příspěvek do tohoto subžánru. Ďáblova kořist je příslibem duchařského hororu, ve kterém se mísí přesně ty prvky, jež udělaly z Wanova V zajetí démonů celosvětový hit a zapsaly jej už navždy mezi nejlepší horory všech dob. Podařilo se to i v případě novinky, v níž se seznámíme s jeptiškou, toužící se věnovat exorcismu (což v církvi není možné) a zároveň čelící vlastní na povrch vyplouvající temné minulosti a s ní spojenými traumaty.

Tam, kde v zmíněné sérii Jamese Wana mix nadpřirozena s „realitou“ fungoval, zde napadá přinejmenším na jednu nohu. Může za to přílišná doslovnost většiny scén, nenechávající divákově fantazii nic, s čím by mohla pracovat. Pokud vás horor slepě provede za ručičku všemi už tak předvídatelnými dějovými zákruty a lacinými jumpscares, dělá něco špatně. V tomto případě bohužel úplně všechno. Tedy pokud vám nestačí, že na vás jednou za čas někdo udělá hlasité „bubu,“ a postraší vás speciálními efekty. Pokud je to ale vše, co od podobného filmu čekáte, nebudete zklamáni. Ale ani nadšeni. Patrně ve vás žádný výraznější dojem nezanechá. O tolik průměrný, ba až podprůměrný zážitek se jedná.

Celý film dosti neuměle balancuje na hraně realističnosti, kdy se tvůrci očividně snaží zahrnout podobný prvek celkem uvěřitelného nadpřirozena a mysteriózna, jaký byl právě v populárním a výborném V zajetí démonů, na stranu druhou se tu všechny divné a děsivé jevy dějí divákům přímo na očích a není tu žádný prostor pro interpretaci. Ďáblova kořist vám zkrátka vše doslovně nacpe do chřtánu. Přidejme k tomu linku se schizofrenií (která je bolestně nevyužitá), rodinnou kletbou a nadnášením vlivu exorcismu jako takového (opravdu mi přijde trochu zvrácené vážně tvrdit, že exorcismus je v léčbě duševně nemocných trochu víc než jen náboženským rituálem), což možná ale jako ateistický Evropan budu vnímat vždy trochu jinak než silně věřící Američané. Jsou určité hranice, za které by se ani publikum bavící projekt neměl pouštět.

Nicméně jedna ze zahraničních recenzí ve svém titulku o snímku mluví jako o katolické propagandě, převlečené za horor. Takže v tom očividně nebudu sám. Vzhledem k tomu, že ve filmu mimo jiné dochází ke zlehčování čarodějnických procesů a činnosti španělské inkvizice, osobně to pokládám za problém, který mě hned v první půlhodině stopáže poměrně rozhodil. Naštěstí se v tom posléze už moc nepokračovalo. Nedá se říci, že by tu nebyly zajímavé momenty a myšlenky. Ty jsou ale vždycky jen zlehka načrtnuté a nejde se víc do hloubky. Například střet ambiciózní protagonistky toužící věci dělat jinak, než zkostnatělá církev má je svém zárodku dosti nosný, film ho ale nijak nerozvádí a trestuhodně s ním dál nepracuje. A takových scén je tu víc.

Verdikt

Mám rád horory, které jsou nápadité, nějak se vymykají klasickým škatulkám a namísto laciných lekaček spíše pracují s emocemi a atmosférou a jsou dobře napsané a natočené. Tento počin se mezi ně rozhodně neřadí a je tolik učebnicově popcornovým, laciným hororem, až je to smutné. Na novinářské projekci, kde jsem snímek zhlédl se po skončení finálních titulků ozvalo: „Jako Vymítač ďábla, ale mnohem horší,“ a já nemohu než naprosto souhlasit. Ďáblova kořist je bolestně průměrným filmem, jenž přináší téměř všechna myslitelná hororová klišé a dějové berličky, které jsme viděli už tisíckrát někde jinde. A lépe. Chybí mu zajímavá myšlenka, nápad, cokoli. Hlavní příběhový zvrat je velmi snadno předvídatelný a celý snímek působí nesmírně genericky. Pokud jste někdy v životě viděli nějaký mainstreamový horor, pak vám tato podívaná prakticky nemá co nabídnout. V zásadě nemohu ani říci, že bych si krom nudy odnášel z návštěvy kina nějaký výraznější dojem či emoci. Zkrátka se jedná o průměrný céčkový horor se slušnými efekty a vcelku sympatickým obsazením, kterému by mnohem více slušelo uvedení na některé z VOD platforem, než v kinech…