Recenze: Sirotek: První oběť – Překvapivě stravitelný prequel

Foto: Paramount Pictures

Pokračování, prequely a spin-offy jsou oblíbenými projekty filmových studií. Co by mohlo být snazšího, než vzít osvědčený film, který se dočkal úspěchu a dát jeho fanouškům kýžený návrat toho, co milují. Recept na snadné peníze? Inu, ano i ne. V převážné většině případů jde o naprosto odfláknuté a zbytečné počiny, po kterých nikdo netoužil. Trilogie Annabelle či snímek Sestra by mohly vyprávět. Po třinácti letech tu máme prequel k výbornému hororu Orphan (Sirotek). A dle všech upoutávek by se mohlo jevit, že se jedná o zbytečné dílo, jež se zařadí ke dvěma výše zmíněným cash grab spin-offům slavných sérií. A já se vám v této recenzi pokusím vysvětlit, proč tomu tak v tomto případě není…

U První oběti je totiž patrné, že tvůrci přistupují k původnímu filmu s respektem. A co víc – je velmi pravděpodobné, že vás film někde v polovině dosti zásadně překvapí a děj vezme směr, jaký jste naprosto neočekávali. Mně se to na projekci stalo a je to převažující důvod, proč si mne film získal. Není to přelomový horor, který vás posadí na zadek. A vlastně ani není bezchybný. Na to má příběh až příliš mnoho děr a nelogičností. Takových, které mu přinejmenším podráží nohy. Ne však natolik, abyste ve vzteku opustili kino.

Foto: Paramount Pictures

Protože nic tu není vyloženě tak hloupé, jako třeba ve zmíněné Sestře, kde bylo stupidit a nelogičností (jakož i laciných jumpscares) tolik, až jste si při jejím sledování vyloženě klepali na čelo a po očku sledovali hodinky. Zde je to jaksi v rámci toho, na co jsme v žánru zvyklí. Pokud přistoupíme na pravidla hry – tedy na to, že hlavní hrdinku hraje dospělá herečka, která už prostě vzdor kamerovým trikům jako dítě nevypadá, dostává se nám vcelku nadprůměrný počin. Ten je sice mnohem víc drsným psychologickým thrillerem než hororem, to ale vůbec nevadí. Vlastně se mu daří fungovat jak coby samostatný film, tak i jako prequel k staršímu bratříčkovi. Což je jedině dobře.

Foto: Paramount Pictures

Nový Sirotek si zaslouží smeknout za obtížně předvídatelnou hru s divákem, kdy se dařilo i v trailerech utajit či spíše překrýt to, o čem vlastně film je. Prozradím snad jen, že Esther tu má trošičku jinou roli, než by se mohlo zdát. Z bestie, vydávající se se zlovolnými záměry za malou holčičku se tu stává vcelku vícerozměrná postava. Isabelle Fuhrman je v návratu do své nejikoničtější role démonická, ale vyvolává i soucit a zbytek obsazení jí víc než zdatně sekunduje. Motivace všech postav jsou pochopitelné a byť se nám to morálně nemusí líbit, i opodstatněné. Esther je navíc natolik zajímavá postava, že si udrží pozornost po celou dobu stopáže.

Foto: Paramount Pictures

Verdikt

Od hororu Sirotek: První oběť jsem měl naprosto nulová očekávání a šel jsem na něj s docela velkým despektem a obavami, že půjde o průšvih. Ačkoli mi nevyrazil dech a rozhodně má spoustu chyb a logických i dějových nesrovnalostí, byl jsem ve výsledku mile překvapen. Jedná se spíše o psychologický dramatický thriller, který k protagonistce přistupuje jako k tragické, živé postavě a maže hranici mezi zlem a jeho obětí. Dokazuje, že k populární látce se dá přistupovat alespoň s nějakou dávkou tvůrčích nápadů. Ačkoli Isabelle Fuhrman jako ostatně my všichni nezastaví zub času a leckdo bude vyčítat, že filmaři její obličej neupravili digitálně, i toto je do filmu zapracováno dobře a vlastně to v souvislosti s dospělou ženou, vypadající jako dítě působí uvěřitelně. I díky překvapivému zvratu, díky němuž se vše ubírá jiným směrem než divák očekává, si film zaslouží pozornost i doporučení k návštěvě kina.

Sirotek: První oběť / Orphan: First Kill
Trailer
USA 2022, 99 min
Horor / Krimi / Drama
Režie: William Brent Bell
Hrají: Isabelle Fuhrman, Julia Stiles, Rossif Sutherland, Hiro Kanagawa, Jade Michael, Stephanie Sy, Lauren Cochrane, Erik Athavale, a další.

PŘEHLED RECENZE
Tomáš Lesk
65 %
Očima Martina Pevného
70 %
Předchozí článekSoutěž s filmem Batman
Další článek10 suprových filmů na Netflixu a HBO Max, o kterých možná nevíte
Tomáš Lesk
Jsem pisálek, snílek, knižní a filmový skoro-všežrout se slabostí pro tvorbu Quentina Tarantina, mimo jiné pak pro seriál Doctor Who. Mám zarytou nenávist vůči béčkovým slasherům a špatně použité třaslavé kameře. Ve volném čase píšu o filmech, komiksech a knihách, čtu a zírám.