Německý režisér Bastian Günther, který žije střídavě v Berlíně a americkém Texasu, se ve svém třetím filmu Jeden z těch dnů věnuje bytostně americkému fenoménu. Snímek promítá Febiofest v rámci sekce Panorama: Nové proudy.
Je léto, a to znamená pro mnohé v zapadlém texaském městečku jediné: vytrvalostní soutěž, jejíž vítěz vyhraje zcela nový modrý pick-up! Soutěž Ruku na to vyhraje ten soutěžící, který se bude auta déle držet. Organizátorka Joan už letos akci pořádá po desáté, a má tak velké zkušenosti. Vybrala dvacet účastníků, kteří se zároveň na maloměstě všichni dobře znají. Soutěž může začít!
Režisér dává nejvíce prostoru dvěma postavám: Joan je žena v nejlepších letech, o muže na sex nemá nouzi, ale možná by spíše uvítala někoho na vztah. Nejvíce ji trápí nemocná matka, které nemůže nijak pomoct, a o to je to horší. Joan si přijde nějak nenaplněná, chce být středem pozornosti a možná vyčnívat nad ostatními maloměšťáky. Na rozdíl od nich totiž slušně vydělává a o peníze nemá nouzi. Jeden z účastníků, Kyle, je její pravý opak. Má milující manželku a roztomilé dítě, ale finančně je na tom rodina bídně.
Kontrastní dvojici pak doplňuje dalších několik charakterů, z nichž některé slouží jako archetypy: máme tu starého muže, který už zažil leccos a nenechá se podvést, dále vysoce věřící postarší ženu, namyšleného machýrka nebo provokatéra. Režie umně dokáže každý charakter rychle načrtnout, aniž by mu musela dávat moc prostoru, a drží tak ve svém středu stále příběhové linky Joan a Kylea, které ve střihu jakoby porovnává.
Günther celou dobu poukazuje na nemorálnost této vytrvalostní akce. Lidé postupně odpadávají, usínají, bolí je celá těla, navzájem se provokují a mlátí. Günther se k tématu dostal díky dokumentárnímu filmu Hands on a Hardbody: The Documentary (1997) režiséra S. R. Bindlera. Zatímco tento autentický dokumentární snímek pohlíží na události spíše komediální optikou a zdůrazňuje bizarnost akce, Günther se rozhodl ponořit právě do otázky etiky a morálnosti, a vytvořil tak silný a působivý snímek s přesahem nejen do kritiky systému kapitalismu.
Účastníci ve filmu slouží jako ti ubožáci, na které se chodí celé město dívat. Přeneseně tak lze chápat Jeden z těch dnů i jako kritiku televizních reality-show, kam se často lidé jdou ztrapnit kvůli finanční odměně. Podobnému tématu jako Güntherovo drama se věnoval i Sydney Pollack. Snímek Koně se také střílejí (1969) se vrací do dob americké hospodářské krize, během níž je pořádána taneční soutěž s podobnými parametry. Ten pár, který vydrží tančit nejdéle, vyhrává. Přestože oba filmy mají tragický konec, každý je podaný zcela jiným způsobem. Güntherův film nabízí aspoň trochu naděje.