Recenze z Letní filmové školy: Hranice odvahy

Rodinné norské drama Hranice odvahy uvádí 47. Letní filmová škola v sekci LFŠ uvádí. Každý rok promítne tři filmy, mezi nimiž ten divácky nejúspěšnější poputuje do distribuce. Dojemný příběh z druhé světové války je vedle britského Epilogu lásky a dánského Persona non grata horkým kandidátem.

Je rok 1942. Gerda a Otto jsou sourozenci, jejichž rodiče zatkli pro účast v norském odporu. Jsou tak necháni doma napospas svým osudům. Všechno se změní, když ve sklepě objeví dvojici židovských dětí, které se chtějí dostat do neutrálního Švédska. Plán je tak jasný: převést děti za hranice jiné země. Riziko je obrovské, ale touha pomoct je mnohem větší. Po cestě přichází jeden problém za druhým.

Filmů z druhé světové války vzniká velké množství, a to nejen v cizině, ale i u nás. Tématem, které je však vcelku opomíjeno, je vliv války na děti. Tento pocit měla režisérka Johanna Helgeland, pro níž jsou Hranice odvahy celovečerním debutem – dosud pracovala v televizi na oblíbeném dětském seriálu Boj (2014).

Snímek pracuje s těžkými dobovými reáliemi, na které ale nahlíží naivní dětskou (nikoli bagatelizující) optikou. Jasně vymezuje dobro a zlo. Helgeland dává důraz na situační komiku, střih a gradaci napětí. Pracuje s nádhernou severskou krajinou, kterou komponuje do širokoúhlých záběrů. Výběr dětských herců je v zásadě povedený a identifikace diváka s hlavními postavami vede v dramatických a vypjatých situacích k silnému emočnímu zážitku. Hranice odvahy cílí na mladší diváky, a lze tak režisérce odpustit různá scenáristická klišé. Ve výsledku se jedná o solidní dětský film, o kterém si v současném Česku můžeme nechat jenom zdát.