Recenze: Respect – Jennifer Hudson vzdává hold Arethě Franklin

Královna soulu Aretha Franklin byla žena s neobyčejným hlasem. Zpívala od svého dětství až po své stáří a vždy dokázala publikum postavit na nohy. Její život nebyla procházka růžovým sadem, a bylo jen otázkou času, než se dostane na filmová plátna. Sama Aretha si přála, aby ji ve filmu hrála Jennifer Hudson. Pojďme se podívat, jak se jí to povedlo.

Životní příběh Arethy Franklin mi nebyl úplně známý. Samozřejmě jsem od ní slyšela několik písní, ale nikdy jsem se o ní jako o člověka nezajímala. Do kina jsem šla tedy s velkou výhodou nevědomosti. Film začíná jako pohodová rodinná podívaná. Malá desetiletá Aretha zpívá na večírcích svého otce reverenda, aby pobavila hosty a ukázala svůj talent. Záhy se ale vše změní a z pohodové zábavy se stane pořádně silné drama. Je až neuvěřitelné, čím si Aretha jako malá musela projít. Brzké těhotenství, smrt matky nebo zneužívání, to všechno se postupně v Arethě nabalovalo a jen díky zpěvu to ze sebe dokázala dostat pryč.

Na první pohled se Aretha zdála jako silná, sebevědomá a nezávislá žena, což se mi na ní líbilo, ale jakmile přišel do hry chlap, byla z ní stydlivá, submisivní a vyděšená ženská. Překvapilo mě to. Postupem filmu divák zjišťuje, že nejsilnější osobností byla na jevišti, když zpívala své písně, protože tam mohla být sama sebou a vyzpívat ze sebe duši. Nejvíce mě bavily scény, kdy s kapelou nahrávala své největší hity. Fungovalo to u Bohemian Rhapsody, Rocketmana a stejně tak to funguje i tady. Skvěle natočené, člověk se až diví, co vše se muselo udělat, nebo vymyslet, aby vznikl povedený hit.

Snímek je prokládán různými vystoupeními. Sledujeme Arethinu cestu na vrchol slávy a následně postupný pád dolů na dno, kdy útěchu hledala na dně láhve. Vystoupení jsou plná síly a energie. Hlas Jennifer Hudson je dokonalý, nebojím se použít slova, že Jennifer má jeden z nejlepších a nejkrásnějších hlasů této doby a k Arethě se přiblížila s naprostou dokonalostí. Stejně jako ona i ostatní herci si zaslouží chválu. Překvapil mě hlavně výkon Marlona Wayanse, kterého znám jen z parodií Scary Movie. V roli prvního manžela Arethy jsem měla velký problém ho poznat.

Film jako celek spíše nudí, než aby bavil. Jsou tam chvíle, kdy mi to přišlo až moc zdlouhavé nebo zbytečné. Vše to pak zachraňují hudební scény. Myslím si, že se tvůrci při natáčení drželi hodně zpátky a to filmu škodí. S některými scénami by se dalo pracoval lépe a více dramatičtěji, což by divákovi navodilo pořádné emoce. Nejlepší a nejsilnější scénou z celého filmu je za mě bez pochyby závěr, který mě dohnal k slzám. Neuvěřitelné ztvárnění gospelové písně Amazing Grace, při které v jejím hlase slyšíte veškerou bolest, minulost a démony, kterými si Aretha prošla. Při tomhle vystoupení jsem měla husí kůži a rozhodně se zařadí mezi mé nezapomenutelné scény.