Recenze z Letní filmové školy: Vlci

Celovečerní mexické drama Vlci režiséra Samuela Kishiho uvádí 47. Letní filmová škola v rámci sekce Terra festivalis, která slouží pod dramaturgickým vedením Jana Jílka a Víta Schmarce jako průřez současnou kinematografií jedné země. Vlci zastupují motiv ambivalentního vztahu Mexika k Spojeným státům americkým, který stejně jako ve společnosti bublá i ve filmech.

Mladá mexická matka Lucía se snaží vydělávat na živobytí, aby mohla živit dva malé syny – Maxe a Lea. Rozhodne se přestěhovat do USA s vidinou lepšího života. Prvním problémem je sehnat alespoň trochu důstojné bydlení za rozumnou cenu, druhým problémem získat důstojnou práci za rozumný plat. Všechno se podaří, avšak vztah mezi matkou a syny se začíná hroutit ve chvíli, kdy jim na bedra naloží tíhu zodpovědnosti, na níž v domovském Mexiku nebyli zvyklí.

Plnění amerického snu není motivem naivním, přestože by k tomu mohlo jednoduše svádět. Scénář představuje matku jako silnou ženu, jež na úkor sebe samé zařizuje lepší život jiným. Nečekala, že stěhování do jiné země bude jednoduché a nečekala ani, že všechno bude bláhové. Max a Leo by se rádi zařadili do kolektivu, bavili se s ostatními kamarády na sídlišti, chodili do města nebo jeli do Disneylandu, ale nechápou pohled matky, stejně jako ona nechápe ten jejich.

Vlci jsou vlastně zčásti o snaze se dorozumět: a to nejen navzdory jazykové bariéře, ale též mezigeneračním rozdílům. Hlavním tématem zůstává motiv minority mezi majoritou. Není to film, jenž by akcentoval tématiku nenávisti nebo xenofobie. Ve filmovém světě jsou všichni otevření a tolerantní. Věnuje se spíše problematické integraci v cizí skupině lidí – navíc v jazyce, který se hlavní trojice teprve učí.

Pro režiséra Samuela Kishiho, absolventa audiovizuálních umění v Guadalajaře, se jedná po autobiografickém filmu My jsme Mari Pepa (2013) o druhý celovečerní počin. Pracuje zde s nádherně gradovanými záběry, kamera se přibližuje velmi blízko hlavním hercům, kteří hrají mimořádně autenticky a civilně. Díky tomu se divák dokáže s postavami identifikovat a pochopit jak naivní jednání dvou bratrů, tak protiváhu v racionální matce.

Ve výsledku Vlci pojednávají o porozumění, toleranci a bezbřehé lásce. Rodinu chápou jako zásadní hodnotu, bez které je člověk ztracený. Film je ostatně věnovaný režisérově matce, Benshiho bratr pak složil filmovou hudbu. Snímek není plně autobiografický, ale obsahuje jisté malé prvky a náznaky. Režisérova matka dnes pracuje v rádiu, přičemž ve fikčním filmovém světě nahrává bratrům pravidla domácnosti na malý diktafon.

Sekce Terra festivalis zažívá letos svůj třetí ročník. Před dvěma lety tematizovala současné Bulharsko, vloni pak Izrael. Z dalších mexických filmů na 47. LFŠ patří mezi highlighty oscarová Roma (2018) Alfonso Cuaróna či tříhodinový opus mistra spirituální kinematografie Carlose Reygadase Naše doba (2018). Vztahu Mexika k USA se věnuje například teen drama Už tady nejsem (2019). Letošní ročník trvá do 12. srpna 2021.

PŘEHLED RECENZE
Jakub Kos
70 %
Předchozí článek26 filmů a seriálů, které uvede Netflix tento týden
Další článek10 nejstahovanějších filmů 31. týdne (nejen) z Netflixu
Jakub Kos
Student Katedry filmových studií FF UK. Pracuji pro filmové festivaly LFŠ Uherské Hradiště, MFF Juniorfest, MFDF Ji.hlava či QFF Mezipatra, dříve MFF Praha – Febiofest, Finále Plzeň, MKFF Ostrava Kamera Oko nebo Marienbad Film Festival. Pro ČSFD.cz jsem roky spravoval sekci tuzemské tvorby. Píšu pro NaFilmu a Kulturní magazín UNI, dříve Artikl. Spolupracuji s Asociací pro filmovou a audiovizuální výchovu a programem Ponrepo dětem. Zajímá mě současné (východo)evropské kino, česká kinematografie a studentská tvorba. Píšu prózu a poezii, fotím dokument, dál se zajímám o výtvarné umění, politiku, historii a ekologii.