První den na LFŠ ve znamení polské nevinnosti

Přečtěte si

Autor

Daniel Birgus
Daniel Birgus
Jsem filmový fanoušek, který je žánrový všežravec. Svého diváckého ducha krmím psychologickými sondami i komiksovými akčními adaptacemi. Preferuji snímky od Wese Andersona, Quentina Tarantina, Seria Leoneho či Miloše Formana.

Uherské Hradiště. Dvě slova, která vypadají sice nenápadně, ale pro filmové nadšence nesou velký význam. V srdci Slovácka totiž pořadatelé tradičního festivalu vzdávají každý rok poctu nejen evropským filmařům, ale i těm mimo starý kontinent. A stejně je tomu i letos.

Filmové festivalové hody roku 2021 jsem započal vskutku těžkým kalibrem. Polská kinematografie patří k tomu vůbec nejlepšímu a 25 let neviny to potvrzuje. Drsné vyprávění o mladíkovi, který byl neprávem odsouzený za znásilnění a zabití nezletilé dívky, není pro každého. Syrovost tu jde ruku v ruce se zoufalstvím hlavního protagonisty. Bezvýchodnost jeho situace umocněná skvělým hereckým výkonem Piotra Trojana diváka doslova zavrtá do sedačky. Poláci zkrátka umí a s výběrem něčeho z jejich tvorby nemůžete trefit vedle.

Z Polska moje divácká cesta vedla do Srbska. Režisér Goran Makrović byl na letošním ročníku oceněný výroční cenou AČFK jako čestný festivalový host. Diváci tak mají možnost díky jeho návštěvě retrospektivně prozkoumávat režisérova díla. Marković, který před padesáti lety vystudoval FAMU a při své děkovné řeči tak mluvil plně česky, představil v kině Hvězda svůj dva roky starý film Delirium Tremens. 

Dagi je uznávaný a velice populární herec, který hraje v něčem téměř pořád. Kromě biflování se scénářů však musí bojovat ještě s jednou zapeklitostí – alkoholismem. Skleničky a flašky nejrůznějších návykových tekutin do sebe lije se stejnou vervou, jako hraje. Jednou to dojde tak daleko, že dokonce skončí v nemocnici. Je mu diagnostikována nemoc zvaná delirium tremens, která se projevuje mimo jiné i zkresleným vnímáním reality. Spolu s dalšími pacienty se stane členem skupiny, která zkouší progresivní metodu založenou na divadelním herectví…

Delirium Tremens začíná jako odlehčená komedie a sonda do duše rozervaného umělce, který je pro sebe i své okolí destruktivní.  Jak ale film nabírá na obrátkách, komedii střídá drama a smích střídá vážnost. Náhle se vše změní v psychologickou podívanou, která je vice než zajímavá. Pravda, určité pasáže by potřebovaly lehce sestříhat, ale kromě toho filmu nic vytknout nejde a je příjemnou podívanou.

Umělecky hodnotné počiny vystřídal ten největší možný brak. Půlnoční projekce tradičně na filmovce patří ne béčkovým, ale déčkovým filmům. Mrtví odvedle J. R. Bookwaltera (kterému bylo v době vytváření snímku devatenáct let) obsahují zombíky bez mozků a tak by se dal charakterizovat i celý film – stupidita a bezmyšlenkovitost tu prokukují na diváka z každé scény. Efekty jsou úsměvné, stejně tak (ne)herecké výkony. Scénář plný klišé a trapných dialogů vše ještě vyšperkovává.  Ale i když jsou Mrtví odvedle odpad, budete se bavit. Kouzlo děl spadajících do sekce “Půlnoční delikatesy” spočívá právě v tom, že se dostanete k těm největším hovadinám. Ale jdete se na ně mrknout cíleně s tím, že budou tak blbé, že se vlastně u nich budete královsky bavit. Čím stupidnější dialog nebo nějaká scéna byly, tím jsme se v sále více bavili. 

A bezmozkovými zombíky skončil můj první festivalový den.

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Zadejte svůj komentář!
Zde prosím zadejte své jméno

Čtěte také