Poslední den na LFŠ nabídl ztřeštěného a joudovitého snílka, animovaný pohled na rozdělenou zemi a blízký pohled do budoucnosti.
Adaptace povídky Jamese Thurbera, Tajný život Waltera Mittyho, představila hrdinu, s kterým se mnoho z nás ztotožní. Walter Mitty je totiž snílek, který od každodenních starostí utíká do svého imaginárního světa plného dobrodružství. Nicméně osud to tak zařídí, že se realita a fikce promíchají tak, že jsou k nerozeznání. Komedie z roku 1947, která byla v roce 2013 předělána Benem Stillerem v nedoceněný klenot, byla ideálním ranním rozjezdem. Nechyběly humorné scénky, nápaditost a sympatický Danny Kaye přesvědčivě ztvárnil roztržitého, leč umělecky a kreativně nadaného mladíka.
Patálie Waltera Mittyho vystřídala úskalí holčičky. Fany a pes je animovaný snímek o marné snaze dvou kamarádek opět se shledat poté, co jedna zůstala ve východoněmeckém Lipsku a druhá na západní straně Německa. Z jednoduchosti dialogů a celkové premisy je vidět, že je film mířený především na děti a jeho význam je spíše edukativního rázu, aby malým ratolestem přiblížil těžkou dobu rozděleného Německa a následovné revoluce. Animace je ale vcelku povedená a vizuálně nijak nezaostává.
Dětský svět plný naivity a nevinnosti byl následovně vystřídán tím dospělým, a to drsně a bez příkras. Režisér Valentyn Vasjanovič prorazil na mezinárodní scénu především jako kameraman kritiky zbožňovaného a cenami ověnčeného Kmenu. V Atlantidě však svou profesi vyměnil a celého projektu se zhostil jako jeho vedoucí. Syrový počin se odehrává v roce 2025 a zabývá se alternativní historií. Řeší totiž otázku, jak by vypadala Ukrajina, kdyby s Ruskem vyhrála válku o Krym a Donbass. Stejně jako v Kmenu nebo na Oscara nominovaném ruském Leviathanu je film především plný statické kamery a dlouhých nemluvných momentů. Vasjanovič divákovi předkládá hrůzy války jakoby jen tak mimochodem. Protagonisté řeší důsledky konfliktu bez emocí a s naprostou samozřejmostí, jako kdyby si šli koupit nákup na večeři. Nechybí působivé záběry a centrování děje na střed plátna a symetrie místy připomínají počínání Wese Andersona.
A to bylo z mého letošního navštívení filmového maratonu vše.