Batman s Robertem Pattinsonem bude nejnovějším přírůstkem do rodiny filmových Batmanů. Než se ale tak stane, seřadili jsme předešlé hrané Batman filmy od nejhoršího po nejlepší. Kterého Batmana máte nejraději vy?
Batman a Robin (1997)
Pokud Batman Forever byla přepálená kravina bez špetky vkusu, tak najít synonymum k tomuhle, je zázrak. Spousta sračkoidních dialogů a dějových posunů. Maximálně tak skvěle zahraná Poison Ivy je to jediné, na co se dá dívat. Jinak bída a Arnold v tak debilní roli, že celý film táhne k sebeparodii. (Radek Neuman)
Batman navždy (1995)
Schumacher celou tuhle sérii hodil do kopru. Burtonem načrtnutý feeling temného gotického města s bizarními postavičkami vystřídal barvami hýřící a překypující Batman s ksichtem Vala Kilmera, kterému nevěříte ani nos mezi očima. Spousta efektních scén, ale k ničemu. Spousta skvělých postav, ale k ničemu. Two-Face chytá Jokerovy manýry a chce celé město obalit chaosem a Riddler tu má pár hádanek a nechutně přehrávající Carreyho projev. Všechno špatně. Žádné napětí, pár ucházejících hlášek a hlavně celkově to na onu překypovanou výpravu a styl působí strašně tuctově a lacině jako kdejaké vybrané akční béčko z osmdesátek. Závěrečná scéna: Batman s Robinem utíkají vstříc kameře. Do záhuby. (Radek Neuman)
Batman (1966)
Když Batman (Adam West) a Robin (Burt Ward) dostanou zprávu, že se komodor Schmidlapp (Reginald Denny) ocitl na palubě své jachty v nebezpečí, ihned se vydávají na záchrannou misi. Netuší, že je to dokonalá léčka zosnovaná čtveřicí nejmocnějších padouchů všech dob, jež touží po konečné porážce slavné dvojice! Zloduchové jsou vyzbrojeni vynálezem, který dokáže člověka vysušit na prášek, a chystají se ovládnout svět! Využije dvojice v pláštích svou nespornou odvahu a dokonalý arzenál technických vymožeností, aby Kočičí ženu (Lee Meriwether) zbavila drápků, zmrazila Tučňáka (Burgess Meredith), trumfla Jokera (Cesar Romero) a zmátla Hádankáře (Frank Gorshin) dřív, než bude pozdě? Praštěná taškařice, neuvěřitelné vynálezy a začátky filmového Batmana. Na samotný snímek navazuje seriál z téhož roku.
Liga spravedlnosti (2017)
Když mluvíme o akci, vidím u Ligy spravedlnosti určité zlepšení. U snímků Muž z oceli, Batman vs Superman i Wonder Woman bylo vyprávění strašně nevyvážené. První polovina všech tří filmů se více nebo méně táhne, abychom mohli poznat charakter postav, s tím, že akce tam byla minimální. Ve druhé polovině jí naopak zase bylo tolik, že posledních cca dvacet minut bylo nesnesitelně únavných. Liga spravedlnosti má tu výhodu, že akci rozprostírá napříč vyprávěním a prokládá ji poznáváním jednotlivých hrdinů, a na finále jí zbyde tak akorát. To je velké plus. Samozřejmě filmu zůstaly hlavní trademarky jak série, tak režiséra Zacka Snydera jako takového, tedy zpomalovačky. Ty jsou o něco méně otravné a občas i motivované. Nejde jen o zachycení cool pózy. U první scény s Wonder Woman jde ještě čistě o to, zachytit její sošnost (a sexy postavu). Zpomalovačky s Flashem ale ukazují jeho schopnosti a minimálně ve dvou případech pomáhají zvyšovat napětí. Příjemné béčko se sympatickými hrdiny, které sice rozumu moc nepobralo, ale na zábavě to neubírá. Není to lepší film, než BvS, protože v něm přibyl humor. K vážné, zadumané formě BvS bych byl přístupnější, kdyby byla lépe vypravěčsky zvládnutá (její prodlouženou verzi jsem taky ocenil mnohem víc). Je lepší také proto, že se konečně povedlo najít rovnováhu mezi vyprávěním dobrodružného příběhu a akčními scénami, a zobrazit vztahy mezi superhrdiny tak, že fungují. Což se nedá říct například o Sebevražedném oddílu. Jděte na Ligu spravedlnosti jako na oddychové béčko, a zklamaní nebudete. (Filip Šula)
Batman vs Superman: Úsvit spravedlnosti (2016)
Komiksy jsem nepolíben a chápu, že je ve filmu spousta ikonických výjevů a pomrknutí na fanoušky původního média. Každopádně tvůrci si ukousli strašně moc velké sousto, které se v puse převaluje často velice dobře, ale ke konci už se těžko rozžvýkává (i když chápu funkci Doomsdaye jako pojítka k JL). Největším problémem filmu je to, že vypráví daleko více o podtitulu než o hlavním střetu. Filmu by strašně prospěl před tímhle setkáním ještě jeden sólo Batman nebo WW film. BvS najednou musí převyprávět spoustu dějových linek a motivací, což vede často ke zkratkovitosti a nevěrohodnosti (vzpomněl jsem si na TDKR, i když to je mnohem komplexnější a celistvější film, protože uzavírá trilogii). I tak ale smekám, protože pokračovat v ději z Man of Steel, ustanovit nového Batmana, začít formovat Justice League a do toho naverbovat Lexe Luthora a spoustu dalších postav, to je sebevražedný plán, který se sice často zaseknul, ale ve výsledku se jedná o výbornou práci. Herci jsou totiž do jednoho výborní, hudba je skvělá (hlavně WW a Luthorova theme) a Affleck vynikající! Bavila mě víc první půlka a spíš jsem se vždycky těšil na duel Wayne vs. Kent než Batman vs. Superman. (Radek Neuman)
Batman se vrací (1992)
Druhý Burtonův díl o Temném rytíři byl skvělou podívanou. Světu představil Tučňáka jako tragickou postavu, která je k zločinu dotlačena svým nechápajícím okolím. Vánoce jsou zde narušeny právě Tučňákovou snahou o ovládnutí města poté, co neúspěšně kandiduje na starostu. Batman je však proti a svůj nesouhlas dá najevo dost výrazně. Potemnělá a bizarní atmosféra typická pro Burtonovy filmy dodává celému snímku něco navíc. A největší vánoční oběť? Všichni obyvatelé Gothamu, kteří kvůli Tučňákově počínání nemohli v klidu oslavit svátky. Ovšem ti si tak trochu mohou sami. Když žijete ve městě, kde je vaším denním chlebem možnost přijít o život rukou některého ze superpadouchů, můžete si za to sami. Normální člověk by se z tak nebezpečného města už dávno odstěhoval. (Daniel Birgus)
Batman (1989)
Vidět znovu tohle po Nolanově trilogii je jako honit si šaška po prvním zásunu. Burtonův Batman je oldschoolový a odkazuje na klasické gangsterky. Poetika se blíží Burtonovým největším mindfuckům a celé to vypadá jako vtip. Zpátky v osmdesátkách to byl ale zjev. Takhle úspěšná komiksová adaptace s takovými hereckými jmény? Tento Batman byl průkopníkem a nebýt jeho, kdoví, kde by byly komiksové adaptace dnes. Keaton je jako Batman šedý průměr, spíš mu sedí poloha Bruce Wayna. Škoda, že po letech už několik věcí nefunguje tak, jak má (Harvey Dent černoch?) a byť je Joker vykreslen jako kriminálník zastávající vysoké postavení v mafiánském žebříčku, Nicholson je stále v roli vyšinutého blázna vtipný i děsivý zároveň i dnes. Kim Basinger to navíc sekne víc než kdy jindy. (Radek Neuman)
Batman začíná (2005)
Nolan rezolutně šlápl na brzdu, nechal zmizet Schumacherovy excesy v propadlišti dějin a začal Batmana vytvářet dle obrazu svého. Přizval si herecký ansámbl z Velké Británie, spolupracovníka a odborníka na komiksy Davida S. Goyera, hudebního skladatele Hanse Zimmera a začal psychologickou drobnokresbou hlavního hrdiny. Za silné inspirace revolučního komiksu „Year One“ Franka Millera se Nolan vydává cestou větší realističnosti a uvěřitelnosti. Gotham City je velkoměsto s předlohou Chicaga a zrození Batmana provází fyzický trénink a psychická odolnost. Batman začíná originem hlavního hrdiny a jak už si Nolan vyzkoušel v Mementu a později ještě zopakoval v Dokonalém triku a Počátku, hraní si s chronologií a flashbacky dodaly zrodu netopýřího muže patřičnou hloubku a smysl. První díl sice provázely jisté rozpaky z řad fanoušků a kritiků, ale všem bylo jasné, že sázka na temnější notu a realistické ztvárnění je trefou do černého. Nolanovy trademarky jako bondovské pokukávání, narativně objemné zápletky a záliba v noiru dodaly komiksovému Batmanovi odér dospělosti a temné psychologie. Řada tvůrců se posléze s větším či menším úspěchem snažili tímto nastoleným trendem inspirovat. Batman se znovuzrodil a poptávka po jeho jméně strmě narůstala. (Radek Neuman)
Temný rytíř povstal (2012)
Batman začíná = strach. Temný rytíř = chaos. Temný rytíř povstal = bolest. Tato základní osa protíná celou trilogii a má také své ikonické záporáky (Scarecrow, Joker, Bane). Mezi nimi pak operují Ra’s Al Ghul, Two-Face a Catwoman (případně Talia Al Ghul a Robin). Batman začíná je originem superhrdiny. Téma strachu je všudypřítomné (strach z netopýrů, strach využívá Scarecrow), ale důležité je také téma pomsty (Brucovi rodiče) a sociální otázky. Bruce Wayne je bohatý chlapec, který se od svého majetku dobrovolně odloučí, aby na vlastní kůži zakusil druhou stranu sociální vrstvy. Gotham je v moci zločinců a je jen pár jedinců, kteří mohou město očistit od všudypřítomné špíny (Batman, Gordon, Rachel, Fox, Alfréd). Na tyto základní motivy silně navazuje Temný rytíř povstal, který znovu oživuje téma strachu (skok bez lana), ale především zachází ještě dál co se týče sociologických palčivých otázek a nabízí mnohem širší ideologický rozměr. Ten má na svědomí především Bane, který možná až příliš okatě představuje marxistické myšlení a dává moc do rukou obyčejného lidu. Paradoxně však spolupracuje s bohatými kapitalisty, kteří se honí za dalšími zisky. Catwoman je novodobý Robin Hood, který bohatým bere a chudým dává a policista Blake je sirotek, který vzhlíží k Batmanovi. Útok na burzu, zkrachovalý Wayne, otočený status útočících policistů vs. bránících občanů a spousta dalších momentů jen potvrzují, že třetí díl trilogie má co říct dnešní moderní době, kde se hroutí ekonomiky států a vznikají rozsáhlé demonstrace jako Occupy Wall Street. Negativně je prezentován samotný gothamský lid, který apaticky sleduje dění a když se může aktivně zapojit, ztroskotá právě na své pasivitě a nerozhodnosti (trajekty z Temného rytíře budiž exemplárním příkladem). Temný rytíř pak pracuje s postavou Jokera jako představitelem chaosu. Jak říká Alfréd v jednom z jeho monologů, „někteří lidé prostě chtějí vidět svět hořet.“ (Radek Neuman)
Temný rytíř (2008)
Film plný paradoxů. Šel jsem na nového Nolana a uprostřed filmu jsem se přistihl, jak se jen třesu na další scénu s Jokerem. Heath Ledger vážně pro tuto roli umřel a jsou to právě pasáže s ním, které jsou na novém Batmanovi nejlepší. Temný rytíř ihned zařazuje od Batman začíná vyšší rychlostní stupeň, rozehrává velmi důmyslnou dějovou linii (6 veledůležitých postav pro příběh) a mačká ze sebe to nejlepší z nového milénia. Herecké výkony skvělé, scénář perfektní (dialogy Bale-Caine, Bale-Freeman, Ledger-kdokoliv jsou povětšinou velmi vtipné), hudba odzbrojující (pokaždé, kdy zahrál Zimmerův Molossus, mi naběhlo mrazení v zádech), střih zásadní pro funkčnost napětí (ve filmu jsou takové 3-4 momenty, kdy se v různých oblastech různým postavám dějí různé věci a podbarveno drásající hudbou to vytváří ultimátní sekvence). Temný rytíř je komiksovým veledílem, který paradoxně komiks utlačuje kriminálním žánrem. (Radek Neuman)