Recenze: Výjimeční – Hořkosladká komedie od tvůrců Nedotknutelných

Poruchy autistického spektra znesnadňují „normální“ život jak pacientům, tak jejich okolí. Čím intenzivnější projevy však nemoci spadající do této kategorie mají, tím těžší je získat pomoc odborníků, neboť specializovaných zdravotnických zařízení je málo. To se však v novém snímku Výjimeční rozhodl změnit Bruno, který začal dávat šanci na návrat do života dětem a mladistvým trpícím nejtěžšími formami autismu, s nimiž si nemocnice a ústavy už nevěděly rady. Jenže jeho praxe není po chuti byrokratům, a tak hrozí, že jeho praxi nadobro zavřou.

Bruno začínal jako vychovatel na dětských táborech, když se na něj obrátili zoufalí rodiče dospívajícího Josepha s prosbou o pomoc. Jednalo se o autistu, který s okolím komunikoval prostřednictvím násilí, společenské normy mu mnoho neříkaly a všechna pečovatelská zařízení jej odmítla. Bruno mu však dal šanci a po návratu z tábora se mladík vrátil jako vyměněný. Místo úderů se naučil ze záchvatů vymluvit, a celkově se mu dařilo mnohem lépe adaptovat ve společnosti. Joseph se tak stal Brunovým prvním svěřencem, který jej inspiroval k vytvoření soukromého zařízení specializovaného na denní i noční péči o autistickou mládež. Ale to nebyl Brunův jediný přínos pro společnost, neboť o autisty pečovali teenageři z vyloučených lokalit, čímž získávali příležitost pro lepší budoucnost místo poflakování na ulicích Paříže.

Jenže právě skutečnost, že ošetřovatelé jsou nezkušení a bez jakéhokoliv oficiálního tréninku či zdravotnické způsobilosti, začalo vadit úředníkům z Generální inspekce sociálních věcí, kteří Bruna a jeho tým začali podrobovat přezkumu, aby determinovali jestli mohou pokračovat ve své činnosti. Bruno je do své práce naprosto ponořen, věnuje jí veškerý svůj čas a energii do té míry, že až zcela zanedbává svůj osobní život. Toho si samozřejmě všímá jeho okolí, a tak jej někdo neustále tlačí do šiduchu, tedy židovských rande naslepo, které však často kvůli Brunově nadměrné zaměstnanosti končí katastroficky. I proto jej nadměrný zájem inspektorů o jeho praxi irituje, jelikož jeho tým se běžně stará o několik desítek svěřenců a další zhruba padesátku kandidátů má na čekací listině, neboť jim nejsou z kapacitních důvodů schopni poskytnout místa.

Výjimeční vstupují do kin s označením komedie, ale tohle žánrové zařazení berme malinko s rezervou. Ano, divák se dočká vtipných scén, třeba když Joseph opakovaně zastaví metro ve špičce, protože má blok z vjezdu soupravy pod most, či když Brunův kolega Malik poučuje aspirující pečovatele o tom, že závěrečná denní zpráva by měla obsahovat více slov než: „bylo to boží/v pohodě“ a podobně. Avšak tvůrci primárně poskytují nepřikrášlený obraz odvrácené strany systému, který si s mladými autisty neví rady. Část z nich lékaři dopují léky, aby utlumili projevy této poruchy, jiné do zařízení dokonce odmítají přijmout, pokud jsou jejich symptomy podle jejich pohledu příliš náročné na zvládnutí. Tehdy ale nastupují organizace jako je ta Brunova, které dávají těmto křehkým duším šanci opustit čtyři stěny psychiatrických zařízení, aby se pod dohledem mohli třeba projet na koni nebo si zabruslit na ledě. Aktivity, které mnozí z nás považují za běžné, se však pro autisty mohou stát silně stresující a zpočátku nezvladatelné. Ale konzistence je klíčem k úspěchu, a tak Malik s mladými pečovateli opakovaně poskytují pacientům příležitosti k seberozvoji a mnoho z nich na tento přístup s časem reaguje mnohem pozitivněji, než na farmaka a přikurtování k nemocniční posteli.

Autentičnost snímku prohlubuje fakt, že autorské duo Olivier Nakache a Éric Toledano, strávilo celé dva roky pobytem v zařízeních, která se starají o pacienty s poruchou autistického spektra. Postava Bruna je navíc založená na jejich skutečném příteli a ošetřovateli Stéphanovi Benhamou, který pečoval o jednoho ze členů Toledanovy rodiny, jenž autismem trpí. Tvůrci tak mají s nemocí vlastní zkušenost, a dokonce se jim do hereckého týmu povedlo angažovat i skutečné autistické pacienty, kteří za sebou neměli žádné herecké zkušenosti. Nakache a Toledano spolupracují již mnoho let, Výjimeční jsou již jejich sedmým filmem. Největší úspěch zaznamenal jejich snímek Nedotknutelní o bohatém kvadruplegikovi Phillipovi a jeho ošetřovateli Drissovi, který ochrnutému muži díky neotřelým praktikám a bezprostřednímu chování vrátí chuť do života.

Pro postavu Bruna si režisérsko-scénáristická dvojice vybrala Vincenta Cassela (Purpurové řeky, Černá labuť, Trans, atd.), který svou roli pojal výborně. Jako Bruno dokázal ztělesnit pečovatelovu frustraci, pokud šlo o boj s byrokratickým aparátem, jehož úředníci nevěděli nic o náročnosti jeho každodenního zaměstnání. Ale zároveň byl vždy trpělivým pomocníkem plným optimismu pro dospívající autisty, kteří se snažili bojovat s nástrahami každodenního života. Ačkoliv Bruno kolikrát sám nevěděl, jak se situace vyvrbí, vždy zaznělo heslo „Nějak to vyřeším“. Jako parťáka do role Malika obsadili Nakache a Toledano herce Reda Kateba (Prorok, 30 minut po půlnoci), který klidnému Brunovi dotvářel temperamentnější „protipól“. Malik primárně pracoval na zaučování nových ošetřovatelů, a jelikož se nejednou jednalo o děti z problémových čtvrtí, byl to právě on, kdo je musel umět „srovnat do latě“. Každý si nejspíš oblíbí postavu autisty Josepha, který je zarytým milovníkem praček a rád lidem kontroluje vzory na ponožkách. Právě delikátní vztah mezi ním a Brunem, který v mladíkových očích nahrazuje roli otce, je jedním z nejvíce dojemných částí Výjimečných. Josepha ztvárnil Benjamin Lesieur, dále se na plátně objeví Marco Locatelli jako autista Valentin, či Bryan Mialoundama jako opatrovník Dylan.

Verdikt:

Výjimeční se nejspíš nestanou takovým celosvětovým fenoménem, jako byli Nedotknutelní, ale to jim na kvalitě nic neubírá. Nakache s Toledanem prostřednictvím svého filmu poukázali na palčivost a bezvýchodnost situace, do níž se rodiny dospívajících dětí s těžkým autismem dostávají. Nikdo další, kromě organizací podobných té jako je Brunova, se těchto pacientů bez nasazování tlumících léků většinou ujímat nechce, takže ačkoliv nemusí mít tato pečovatelská zařízení úplně všechna povolení a splňovat požadované standardy, je nutné aby existovala a nadále fungovala. Výjimeční citlivě a s dávkou přiměřeného humoru pojednávají o nelehkých situacích, kterými si mladí autisté a jejich pečovatelé procházejí, aniž by se v divácích snažili vzbudit soucit, či nevkusně útočit na jejich emoce.

Výjimeční / Hors normes
Trailer
FR, 2019, 114 min, komedie
Režie: Olivier Nakache, Éric Toledano
Scénář: 
Olivier Nakache, Éric Toledano
Hrají:
Vincent Cassel, Reda Kateb, Hélène Vincent, Bryan Mialoundama, Alban Ivanov a další

NA FILM SI MŮŽETE ZAJÍT DO VAŠEHO OBLÍBENÉHO KINA CINEMA CITY

PŘEHLED RECENZE
Lenka Hrůzová
80 %
Předchozí článekTOP 15: Nejlepší vánoční filmy ze zahraničí
Další článekFilmový Superman: Co bude dál s Mužem zítřka?
Lenka Hrůzová
Jsem studentka novinařiny, která má ráda humor a ironii, jak ve filmu, tak v životě. Vždy se ráda podívám na seriál Simpsonovi nebo na film Leon. A oceňuji filmy inspirované skutečnými událostmi, protože nemívají přeslazené šťastné konce.

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Zadejte svůj komentář!
Zde prosím zadejte své jméno