Dlouho očekávaná premiéra filmu El Camino je za námi. Epilog, jež po AMC převzala televize Netflix, odpovídá na některé nezodpovězené otázky z epického finiše kultovního seriálu Breaking Bad – Co se stalo s Jessem Pinkmanem? Kde skončil? Podařilo se mu vymanit z kriminálního kolotoče a začít žít normální život? Odpověď je překvapivě snadná, ale cesta k ní trnitější, než jsme doufali.
Tvůrci evidentně snímek koncipovali jako dávku nostalgie zaměřenou ryze na tvrdé jádro fanoušků. El Camino jako samostatný film nefunguje, a prakticky ani fungovat nemůže, právě proto, že reaguje na události z posledních epizod seriálu. Breaking Bad se tu připomíná relativně často, a to nejen četnými flashbacky, o kterých bude ještě řeč, ale také typickými režijními hrátkami, odkazy na dějství seriálu či pomalým, skoro až utahaným tempem vyprávění.
Postrádající narativní dynamika v seriálu nebyla na škodu, protože pestrá výplň fungovala jako jakási psychoanalýza charakterů a podpora postupně budované atmosféry, a tak ničemu nevadilo, že se děj v řadě epizod v podstatě neposouval. U seriálu se tato výplň přirozeně očekává, vzhledem k tomu, že tvůrci mají podstatně více času na rozvíjení postav i příběhu. El Camino trpí stejným nedostatkem. Problém je v tom, že na prostoru celovečerního filmu zmíněná vata působí přinejmenším zbytečným dojmem a okrádá tvůrce o čas a prostor, na němž by mohli budovat a ohraničit nový příběh.
El Camino tak naráží na vlastní ambice, aniž by věděl, čím vlastně chce být. Na jedné straně je decentním a vskutku psychologickým pokračováním příběhu Jesseho Pinkmana, na straně druhé, velmi časté retrospektivní scény dělají z El Camino spíše konzervativní fan film od tvůrců pro fanoušky. Sledovat, jak se Jesse (ne)vypořádal s následky svého počínání, bylo zajímavé, ale i navzdory tomu, jak skvělým hercem Aaron Paul je, sám film utáhnout nedokázal. Kromě toho, dojem z filmu kazí i relativně velký prostor pro postavu Todda, která je pravděpodobně nejnudnějším charakterem (i nejméně charismatickým představitelem) celého seriálu.
Pravdou je, že vidět staré tváře a nostalgicky si připomenout genius loci známého univerza bylo příjemné, a za předpokladu, že bychom El Camino vnímali jako dvojepizodu navazující na seriál, na kladné hodnocení by to stačilo a v zásadě by se od Breaking Bad – až na zjevnou nepřítomnost Waltera Whitea – nelišila. Jenže El Camino je film, a je nutno k němu tak i přistupovat. A jako film postrádá dva zásadní prvky: Za prvé narativní dynamiku, jejíž absence v seriálu na škodu nebyla, ale u filmu fungují jiná pravidla. Za druhé jakýsi „WTF efekt“, ať už v příběhu samotném, nebo v jeho závěru; ten by si Jesse Pinkman dle mého zasloužil epičtější (pomineme-li geniální westernovou scénu).
Pro mě osobně jako věrného a zarytého fanouška Breaking Bad bylo znovushledání se známými a oblíbenými postavami (až na Todda) zajímavé, ale zároveň i dlouho očekávané, a tak mým očekáváním přirozeně odpovídala touha po tom, aby El Camino navázalo na genialitu samotného seriálu. To se bohužel nepovedlo, a ani pocit nostalgie – i navzdory častým flashbackům a mnohým easter eggům – nebyl nijak závratný, což je o to zvláštnější, že Breaking Bad vnímám jako jakousi mou osobní seriálovou srdcovku. Těžko tak zamačkávám slzu zklamání, protože je pravděpodobné, že El Camino je už definitivně poslední tečkou za legendárním seriálem… s lehce hořkým dozvukem.
El Camino: A Breaking Bad Movie / El Camino: Film podle seriálu Perníkový táta
Trailer
Drama / Akční
USA, 2019, 122 min
Režie: Vince Gilligan
Hrají: Aaron Paul, Bryan Cranston, Jesse Plemons, Matt Jones, Jonathan Banks, Charles Baker