Festival letos nabízí opravdu povedené filmy, které stojí za to. Samozřejmě se občas najde nějaký, který se úplně nepovede nebo diváka prostě nezaujme. Zde je pár dalších filmů, které jsme měli možnost na festivalu vidět a v tomto článku se s vámi podělíme o náš názor na ně.
Amazing Grace (2018)
Po přečtení anotace k tomuto filmu jsem měla pocit, že Sydney Pollack vstal z mrtvých a rozhodl se ještě něco natočit. Bohužel není tomu tak. Je ale pravda, že záznam z koncertu Arenthy Franklin z roku 1972 natočil Sydney pro společnost Warner Brothers. Film musel čekat neuvěřitelných 46 let, než se k divákům dostal a rozhodně stojí za vidění. Uveřejnění filmu bránila autorská práva a dědicové, kteří nakonec vydání koncertu odsouhlasili a my nemůžeme být více než vděční. Aretha byla gospelová bohyně a její hlas byl opravdovým darem od Boha. Bylo zajímavé a dojemné sledovat ji zpívat na živo v kostele a opravdu jsem byla ráda, že jsem měla možnost film vidět. Navíc je to ten druh filmu, u kterého když zavřete oči, tak nemusíte mít žádné výčitky, Aretha se vám dostane pod kůži i tak. Mám jen jedinou výtku a to, že gospel není zrovna můj šálek čaje, kdyby se jednalo o záznam z klasického koncertu s jejími největšími hity, byla by to pro mě lepší podívaná.
Hodnocení: 3/5
Dafne (2019)
Dafne je mladá dívka, která trpí Downovým syndromem, nebere to ale jako překážku. Sice bydlí s rodiči, ale vydělává si sama, chodí ke kadeřnici, nakupovat, chodí na oslavy narozenin a má svůj názor, který se nikdy nebojí říct. Po náhlé smrti své matky se Dafne musí začít starat o svého otce, který je bez své manželky jako ztracený. Dafne ho rozhodně nešetří kritikou, úkoly nebo rozkazy. Byť se může zdát, že Dafne je na svého otce občas opravdu až příliš drsná, v průběhu filmu sledujeme, že přesně takový přístup otec potřeboval, aby se znovu postavil na vlastní nohy. První co mě po zhlédnutí filmu napadlo, byla otázka, zda je herečka Carolina Raspanti, která ztvárnila roli Dafne taková i v osobním životě. Kolik toho dala ze sebe a kolik z toho bylo opravdu zahrané, protože byla vážně výborná. Na filmu bylo vidět, že Dafne k otci nemá takový vztah, jaký měla ke své matce a stejně tomu bylo i ze strany otce, proto je smrt matky tolik posílila a díky ní si k sobě také našli cestu. A právě to hledání bylo na filmu nejlepší, postupné budování vztahu bylo dojemné a hezké. Závěrečná cesta k domu, kde to vše začalo bylo krásné uzavření tragické ztráty.
Hodnocení: 4/5
Lillian (2019)
Film natočený na motivy skutečných událostí, vypráví příběh o ruské dívce Lillian, která se rozhodla podniknout pěší cestu z New Yorku zpátky do své domoviny Ruska. Neuvěřitelný příběh o ženě, která překonala své hranice, aby se dostala domů mě opravdu zasáhl. Hlavní hrdinka po celou dobu filmu nepromluví. Celou dobu tedy cestujeme potichu s ní, sem tam potká nějaké americké občany, kteří ji buď obtěžují nebo pomáhají a za tyhle scény jsem moc ráda, jelikož se to tím trochu oživilo. Lillian jsem po celou dobu filmu strašně obdivovala za to, co se rozhodla podstoupit a s jakou odvahou se do všeho pouštěla, ať už to bylo přespání v cizím domě, krádež oblečení a jídla nebo prostě jen táboření v kruté zimě v lese mezi divokou zvěří. A jak řekl sám režisér, nic z toho by nebylo možné bez hlavní představitelky Patrycja Planik. Film beru jako to nejlepší, co jsem na festivalu viděla.
Hodnocení: 4,5/5
Lara (2019)
Lara se probudila jako čerstvá šedesátnice, která žije sama. Syn se od ní odstěhoval k její matce, aby měl klid na skládání písní. Manžel ji opustil před několika lety. Dnes ji čeká nejdůležitější večer jejího života, uvidí svého syna při svém prvním sólovém vystoupení, jak hraje vlastní skladbu. Trochu nervózní se rozhodne syna několikrát zkontaktovat, a nakonec za ním vyrazit ke své matce, aby mu popřála štěstí a podpořila ho. Bohužel podpora jí nikdy moc nešla. Poslední film, který jsem letos měla možnost na festivalu vidět a nemohla jsem zakončit lépe. Film se zaměřuje na Laru a její snahu udělat vše pro to, aby se mohla sblížit se svým synem, který se od ní distancoval. Vždy když už to vypadá nadějně, se v ní probudí sobeckost a vše se pokazí. Nezbývá jí nic jiného, než na koncert svého syna zvát neznámé lidi, které potká během dne, a udělají pro ni něco hezkého. Opět skvělý herecký koncert a musím říct, že Corinna Harfouch, jenž ztvárnila Laru, předvedla nejlepší ženský herecký výkon z toho, co jsem viděla. Teprve při konečné scéně v restauraci se dozvíme, proč byla na svého syna ohledně hraní tak tvrdá, proč byla tak kritická a měla jsem pocit, že zjištění pravdy ji nakonec zachránilo. Velmi zvláštní film, který vás donutí přemýšlet nad svými sny.
