Nový film Olgy Dabrowské, spoluautorky kultovních Samotářů, Cena za štěstí, vstoupil do kin tento týden. Ústředním motivem snímku je lidské štěstí, jeho různé podoby, to, co mu obětujeme a v neposlední řadě palčivá otázka „Kdo platí za naše chyby?”. Jak se nám snímek, který se může chlubit množstvím zvučných jmen, líbil?

Formou mozaiky několika na první pohled nesouvisejících příběhů je divák postupně seznamován s osudy hrdinů. S osudy rodičů, které denně potkáváme, a jejich dětí a partnerů. Společným jmenovatelem je lidské štěstí, jeho různé formy, cesta za ním a co všechno jsme mu ochotni obětovat. Je naše štěstí v lásce – lásce k dětem, partnerské lásce? Je podmíněno mocí? Postupně zjišťujeme, že příběhy, které původně působily dojmem samostatných jednotek, jsou velice propletené.

Jedním z prvních a největších lákadel filmu je bezpochyby herecké obsazení, hlavně v generaci rodičů. A zde se prakticky nedá nic vytknout, naopak se tento aspekt potvrzuje jako největší zbraň snímku. Herecké výkony jsou (podle očekávání) výborné, uvěřitelné i ve vší jejich hysterii a bizarnosti situací, herci jsou i tak příjemně civilní a nepřehrávají. To samé se dá říct i o méně známých tvářích z generace dětí, kteří též podali velmi dobré výkony.

Dalším lákadlem, ke kterému se film hrdě hlásí i na plakátech, je jeho spojitost s kultovními Samotáři. Cenu za štěstí totiž režírovala a napsala Olga Dabrowská, která se podílela na scénáři zmíněného generačního hitu. Tohle už trošku pokulhává. Na příběhu je vidět jeho myšlenka a snaha adresovat palčivá témata, snímku se daří poměrně dobře adresovat problém toho, jak děti postihují problémy jejich rodičů, vztahů, ve kterých vyrůstají a v nejhorších případech i právní tahanice. Trochu zamrazí pozorovat fragment právního bizáru, který tyto problémy může provázet. Problémem je, že film se toho snaží vyobrazit až moc. Tak moc, že to nevyhnutelně končí překombinovaným mixem všeho možného, navíc na nevelké stopáži a s použitím málo postav. Postupné odhalování propleteností mezi jednotlivými hrdiny tak, ač samostatně by asi mohlo být působivé, takhle spíš vede k pousmání.

Onou překombinovaností trochu trpí i jednotlivé charaktery, u kterých to vede tak nějak k hysterii i tam, kde by možná nemuselo a hlavně ke zkratkovitému chování. Zkratkovitý dojem částečně podporuje i členění filmu na jednotlivé kapitoly podle dětí, které sice působí jako fajn strukturní prvek a ozvláštnění, ale ve výsledku dává možná každé postavě málo času, nepomáhají ani jednotlivé skoky po časové ose. Nicméně i přes to se podařilo poměrně dobře vyjádřit jak z pohledu příběhu, dialogů a scénáře, tak herecky, jednotlivá psychická rozpoložení postav, jejich emoce a motivy, které je vedly k tomu, aby jednaly, jak jednají.

Verdikt

Cena za štěstí má dobrou myšlenku. Co všechno uděláme pro své štěstí, co pro nás tohle slovo vlastně znamená? Pokouší se zaobírat otázkou, jak ovlivňují naše problémy lidi okolo, především pak v rámci vztahu rodiče-dítě. Dobře adresuje dopad nefunkčních partnerských vztahů na dítě v tom vztahu vyrůstající a případné tahanice potom. Povrchově se snaží ukázat i bizár, jakým jsou části našeho právního systému v této oblasti. Co ale vidím jako velký problém je to, že film se toho snaží ukázat až moc a tím nevyhnutelně končí jako překombinovaná směs, u které každé další odhalení či zápletka, která by samostatně mohla být efektivní, působí spíš úsměvně. Výborný herecký ansámbl, včetně mladých herců, pak dělá co může, podává skvělé a uvěřitelné výkony, ač napsané postavy takové ne vždy jsou, často jsou přinejmenším hysterické, ale příběh, bohužel, nemůže úplně zachránit.

Loading...
PŘEHLED RECENZE
Barbora Dršková
60 %

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Please enter your comment!
Please enter your name here