Recenze: Fantastická zvířata: Grindelwaldovy zločiny (2018) – Temnější pokračování přerozděluje karty

Pokračování Fantastických zvířat patří k bezesporu nejočekávanějším filmům letošního podzimu. Kouzelné fantasy z pera J. K. Rowlingové, rozšiřující plánovanou pětidílnou prequelovou sérii ze světa Harryho Pottera nám tentokrát přináší podstatně temnější a potenciálně dějově propracovanější dobrodružství, než v případě jedničky, která se nesla na vlně nostalgie a seznamování se s novými postavami. Sequel naopak slibuje přivést řadu nových, včetně ústředního dua, od kterého se bude příběh ve značné míře posléze odvíjet, a sice Brumbála s Grindelwaldem…

Ačkoli Grindelwald byl vlastně přítomen v první části, až teď se mu dostává plné pozornosti, jak už (ne)překvapivě napovídá podtitul filmu. Snímek velmi dobře už od samého počátku vykresluje postavy s typickou hravostí, na jakou jsme u Rowlingové zvyklí, zároveň se příjemně zamotává a dosazuje postavy před nové životní výzvy a zvraty. Přibývají odkazy na potterovskou sérii v čele s Nagini, samicí obřího inteligentního hada, kterou jsme si zvykli vídat po boku Lorda Voldemorta. Zde je Nagini ještě v podobě krásné asijské dívky, která se vlivem prokletí mění v hada (a jednou se v něj změní natrvalo). Bude docela zajímavé sledovat, jak se z ní stane spojenec Pána zla. Krom ní tu figuruje i v trailerech ukázaný mladší Albus Brumbál s tváří Judea Lawa, bratr Mloka Scamandera, Leta Lestrange a řada dalších. Samozřejmě je tu i parta starých známých, u nichž místy dojde k docela zajímavé volbě strany, na kterou se postaví. Celkově se toho přihodí docela hodně a rozhodně bych doporučil opakované zhlédnutí, které si i já budu muset dopřát.

Ačkoli Fantastická zvířata předpokládají znalost HP (zrcadlo z Erisedu, bezová hůlka, Nicholas Flamel a Kámen mudrců, vztah Brumbála s Grindelwaldem (který byl ve filmových Relikviích smrti jen zlehka „naťuknutý,“ a tak dále), slouží spisovatelce a scénáristce ke cti, že nezabředává do vlastního universa (které se oficiálně nazývá Wizarding World) na úkor dramatičnosti a akce. Film je zábavný, přestože má docela komplexní zápletku, prosycenou ovšem i milými a úsměvnými momenty, které jsou v přímém kontrastu s těmi temnými (a že jich tu pěkných pár je). Asi už je celkem nabíledni, že se mi film moc líbil. Příběh se hnul z místa a rozehrává se nám tu partie, kterou bude v dalších třech filmech rozhodně zábava sledovat. Postavy nejsou ploché a já jim prostě, v čele s Mlokem, který je skvěle hraný Eddiem Redmaynem, nemohl než fandit.

Samozřejmě se nemohu nezmínit o Grindelwaldovi s tváří Johnnyho Deppa. Protože dle mého se jedná o docela povedený comeback herce, jenž pomalu začínal upadat do víru stejných a nic neříkajících rolí. Jeho záporák je uhrančivý, fanatický a nebezpečný. Navíc, ačkoli má podobné cíle, se dosti liší od hrubého zla v podobě Voldemorta. U Grindelwalda si umím představit, jak svým charismatem obluzuje davy, což Tom Rojvol Raddle dokázal spíše v mládí. Rozhodně je to milé překvapení (jakých je ve filmu víc a některá ocení zejména fanoušci předchozí kouzelnické filmové série) a těším se na další střety Grindelwalda, Brumbála a dalších.

O tom, že je Rowlingová skvělá scénáristka s nevídanou schopností vykreslit postavy svědčí i fakt, jak málo jí k tomu stačí. Skvělá je kupříkladu scéna, v níž příchozí bystrozor vyzve bradavické studenty k odchodu z učebny, aby mohl vyslechnout Albuse Brumbála. Děti namísto spěšného opuštění třídy tázavě pohlédnou na svého profesora a neodejdou, dokud jim on sám nevydá pokyn. Drobný mžik- detail, který ale perfektně stačí k tomu, aby člověk pochopil, jak je Brumbál respektovaný a oblíbený. Takových momentů je ve filmu víc u různých postav a nesmírně se mi líbilo je vnímat. Spletitá síť vztahů a zvratů, v níž film vyústí je možná v samém závěru trochu překombinovaná, nicméně nepostrádá potřebnou dynamiku (která je Yatesovi vlastní) a prostě nenudí, jen vyžaduje potřebnou pozornost. Hudba tomu samozřejmě notně napomáhá, je dostatečně epická, a místy s použitím starých známých melodií přívětivě zabrnká na notu nostalgie (ano, mám na mysli „návrat“ do Bradavic).

Verdikt

K filmu Fantastická zvířata: Grindelwaldovy zločiny mám v zásadě jen dvě větší výtky, z nichž jedna ovšem stačí k tomu, abych jí neudělil vyšší hodnocení než předchozímu dílu. Ta první a méně podstatná (a možná se jedná jen o mé nepochopení chronologie), je podivná návaznost scény, kdy se mezi scénami odehraje reálně docela dlouhá doba, aby v té navazující stály postavy jen pár vteřin. Ve filmu je také pár vedlejších odboček, které moc nikam nevedou (jedna z postav omdlí, protože má jakéhosi parazita- proč a k čemu tam tato scéna, následovaná ošetřením je, jsem tak úplně nepochopil a svědčí to o tom, že režisér Yates by možná měl Rowlingové scénář trochu více „proškrtávat“ aby nedocházelo k podobným slepým uličkám). Ale ta druhá a největší výtka tkví v odhalení toho, kdo je skutečně Credence, který je středem střetu dvou táborů- stejně jako v prvním díle. Protože se jedná o velké odhalení, k němuž celý film směřuje a proto, že jde ze strany Rowlingové o velký zpětný zásah do historie kouzelnického světa. Což mne jako někoho kdo kdysi četl knihy trochu mrzí a trochu to podle mě upozaďuje význam samotného Grindelwalda, na druhou stranu jsem ale stále zvědav jak se to bude vyvíjet. Přece jen máme před sebou ještě tři filmy…

Fantastická zvířata: Grindelwaldovy zločiny / Fantastic Beasts: The Crimes of Grindelwald
Trailer
Velká Británie / USA, 2018, 134 minut
Dobrodružný / Rodinný / Fantasy
Režie: David Yates
Scénář: J. K. Rowling
Hrají: Eddie Redmayne, Katherine Waterston, Dan Fogler, Johnny Depp, Jude Law, Alison Sudol, Ezra Miller, Zoë Kravitz, Claudia Kim, a další