Dokument s názvem Vratislav Effenberger aneb Lov na černého žraloka přiblíží divákům život novináře, spisovatele a především zástupce českého surrealismu. Ještě než se tak stane, nebylo od věci, si ve stručnosti připomenout, kdo to vůbec Effenberger byl.
Nymburský rodák se narodil 22. dubna 1923. Po absolvování Střední průmyslové školy studoval chemii na ČVUT a dějiny umění na FF UK. Byl zaměstnán v Československém filmovém ústavu, posléze pracoval jako dělník podzemního zplynování uhlí, dále jako noční hlídač. Od roku 1977 byl v invalidním důchodu. Byl členem Svazu československých spisovatelů a Svazu československých výtvarných umělců.
Česká republika však na něj bude vzpomínat jako na významného poválečného surrealistu, básníka a teoretika, jehož díla vyšla zejména v samizdatu. Některá díla byla dokonce zabavena a zničena komunistickou StB. Po smrti Karla Teigeho se Effenberger stal vůdčí osobností, organizátorem a reformátorem surrealistického hnutí v Československu.
Teoretik a básník bral surrealismus jako životní postoj, v němž je kladen důraz na svobodu a představivost, což jsou základy tvůrčí aktivity člověka. Přiklonil se k principu rozporu jako permanentního zdroje vývojové dynamiky myšlení, tvorby i životních a společenských proměn. S tím spojoval myšlenku surrealistické negace, která se projevuje například v kritice všech forem nesvobody, v odmítání konvenční tvorby produkované pro trh, v černém nebo absurdním humoru.
Není žádným překvapením, že Effenberger velmi ovlivnil i tvorbu českého a světového surrealistického filmaře Jana Švankmajera, jenž se s básníkem sešel v roce 1970. Setkání filmaře a jeho ženu přesvědčilo k tomu, že se stanou členy Surrealistické skupiny, kterou tehdy Effenberger vedl.
Z vybraných děl básníka a teoretika lze vyjmenovat například Výtvarné projevy surrealismu, Lov na černého žraloka nebo Vidění a imaginace.