Konec. Slovo, které vyvolá v případě skvělého zážitku smutek. Ten letos nastal třetí den na LFŠ, který byl tento rok na festivalu poslední. Rozloučit se přišli Řekové, netrpělivá porota i virtuální realita.

Asi to rovněž znáte. Dříve či později se začnete znenadání nudit a chcete si dlouhé chvíle nějak oživit. A přesně to se stalo aktérům řecké komedie Chevalier. Skupině mužů na luxusní jachtě je již potápění a dovádění na vodních skútrech málo. Rozhodnou se trochu si společný pobyt okořenit. Vymyslí soutěž, při které se vzájemně hodnotí absolutně ve všem – kvalitu pozice při spánku, náchylnost k nemocem či umělecké vlohy. Za vše se poctivě hodnotí a jejich zápolení má jen jediný cíl – vybrat mezi sebou toho nejlepšího. Nečekaně vtipná a nenápadná řecká komedie skvěle nastartovala celý den.

Poté, co se aktéři Chevalieru navrátili do kruté reality nedokonalosti, bylo načase od ní na chvíli utéct. Ideálním řešením byl blok Brave New Worlds VR. V rámci tohoto programu  diváci mohli zažít ojedinělé zážitky skrze virtuální realitu. K dispozici bylo několik krátkých uměleckých klipů, útržky z filmů i dokumenty. Nejsilnější zážitek z vybraných děl přinesl s názvem Bez života. Znepokojivá sonda do korejské společnosti nabízí pohled na temné a špinavé uličky. Ty totiž od padesátých let často slouží jako pomyslná bašta prostitutek nabízejících své služby americkým vojákům v oblasti. Ti zde pravidelně ukájeli svůj chtíč bez větší pozornosti až do roku 1992. Jeden voják totiž brutálně zabil jednu prostitutku. Bez života nabízí pohled do zmíněných uliček, osvětlených neony a ozvučených klapotem lodiček. Ty patřily totiž nebohé oběti, která nás symbolicky pomocí zvuků provází celým krátkým snímkem. Drsný pohled na nejstarší lidské řemeslo nabídl více než jen pouhou exkurzi do jihokorejských uliček. O tom vypovídá poslední záběr, který i přes svou nedynamičnost zasáhl divákovy smysly v 360 stupních.

U zločinu zůstal i poslední film. Dvanáct rozhněvaných mužů pravidelně obsazuje přední příčky nejlepších filmů všech dob. Porota se svými 12 členy stojí před těžkým rozhodnutím. Mladík, souzený za úkladnou vraždu, je pod tíhou důkazu jasným viníkem. Na porotě stojí výsledek celého líčení  a musí rozhodnout, zda je souzený vinen či nevinen. Důkazy mluví jasně, ovšem jednomu (a jedinému) členovi poroty připadají nejednoznačné. Jako jediný v porotě hlasuje pro “nevinen” a snaží se ostatní přesvědčit, že poslat někoho na elektrické křeslo po pěti minutách bez podrobného probrání všech fakt není správné. Henry Fonda byl jednoznačně hlavní hvězdou snímku, ale našince potěší i angažování Jiřího Voskovce, který se rovněž zhostil role jednoho z porotců. Skvělý komorní klenot stojící na jednoduchém hesle “nic není takové, jak na první pohled vypadá” rozehrává velice zábavnou partii. Ukazuje, že lidé by si měli sebe navzájem vážit, pořádně o všem přemýšlet a především povrchně nesoudit ostatní. Každý z herců vydal ze sebe maximum a jejich postavy byly velice uvěřitelné. Děj se sice celý odehrává jen v jedné místnosti a celé je to postavené jen na konverzaci všech zúčastněných, ale to rozhodně nevadí. Dokonalý minimalismus a naplno využitý daný potenciál všech, kdo se na projektu podílely. Gradující atmosféra a prohlubující se detaily vraždy dělají z Dvanácti rozhněvaných mužů skvělou podívanou.

Filmový kult byl ideální tečkou za letošní krátké, leč intenzivní účasti na filmovém maratonu v Uherském Hradišti. teď jen zbývá jen čekat a modlit se, ať rok rychle uteče.

Jsem filmový fanoušek, který je žánrový všežravec. Svého diváckého ducha krmím psychologickými sondami i komiksovými akčními adaptacemi. Preferuji snímky od Wese Andersona, Quentina Tarantina, Seria Leoneho či Miloše Formana.

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Please enter your comment!
Please enter your name here