Nejlepší filmy první poloviny roku 2018

Velice příjemná indie-dramedie o dospívání a hledání vlastní identity, která sází na nevinnost ústřední protagonistky a neškodnou naivitu samotného diváka. Naprosto zasloužené oscarové nominace pro Saoirse Ronan a Laurie Metcalf, jejichž vztah dcera-matka definuje celý snímek. Jeden z těch filmů „kde se v podstatě nic neděje“, ale v hloubi duše víte, že se koukáte na něco tak životně familiárního, až z toho nedokážete spustit zrak. Nijak přelomové dílo, ale dost možná nejupřímnější film posledních let. (napsal Marty Steinbach, trailer ZDE)

Postapokalyptický thriller o světě, kde vás sebemenší vyšší zvuk může zabít, není vlastně ani moc horor. Spíš se jedná o rodinné drama o důležitosti komunikace. Ta je značně omezená, protože svět je zamořen vražednými monstry, orientujícími se pouze sluchem. Víc než zabíjení příšer tvůrce zajímají rodinné vztahy a otázka viny. Nemožnost naplno mluvit a neschopnost slyšet hrají roli nositele vnitřního významu, přesto film nabízí poměrně dost napínavých hororových scén, kde se prostředky komunikace stávají klíčem k řešení bezútěšné situace. Rodinné drama, jehož dynamika se odráží od hororových prvků, je rozhodně jedním z nejvýraznějších filmů roku. (napsal Filip Šula, trailer ZDE)

Meryl Streep a Tom Hanks společně ve filmu pod taktovkou Stevena Spielberga? Příběh podle skutečné události o vydání článků odkrývající přísně tajné informace o zapojení Spojených států amerických ve válce ve Vietnamu sice nebyl událostí roku, nicméně herecké ikony, kvalitní materiál a režisérův um dělají z tohoto snímku skvělou podívanou. Spielbergův film získal dvě nominace na Oscara v kategoriích nejlepší film a herečka v hlavní roli. (napsal Lukáš Vaněk, trailer ZDE)

Deadpool 2 byl spolu s Infinity War jedním z nejočekávanějších filmů letoška. A to zejména díky revoluční jedničce, která se i přes poměrně nízký rozpočet stala nejvýdělečnějším r rated snímkem všech dob a dokázala, že i komiksový film pro dospělé může být velkým hitem. Nutno dodat, že její pokračování rozhodně nezklamalo. A nejen to, podařilo se mu i přinést řadu kolosálních (ano, je to narážka) překvapení pro komiksové fandy. O zajímavých nových postavách v čele s Cablem nemluvě… (napsal Tomáš Lesk, trailer ZDE)

Stejně jako u Brug si také u Tří billboardů kousek za Ebbingem režisér Martin McDonagh vybral jako základní kámen příběhu brutální trestný čin, který následně rozhýbe dění celého filmu až do těch nejkrajnějších vyhrocených situací. Frances McDormand dostala za hlavní roli Oscara zaslouženě. Do její postavy matky, které beztrestně znásilnili a upálili dceru, se nejde nevcítit. Policie zůstala v nečinnosti, a tak si Mildred pronajala tři billboardy za městem, na kterých viní právě místního šerifa. Najednou se tak sama stává terčem nenávisti a zbavení se nápisů je pro činitele spravedlnosti přednější než vyřešení jejich příčiny. Zarputilá matka se ale jenom tak nevzdává a incident se dostává do extrémů, nad kterými klesá čelist. (napsal Jan Marek, trailer ZDE)

Společně s italským Dej mi své jméno se Já, Simon od Grega Berlantiho řadí mezi špice letošních filmů určené výhradně pro LGBT (zkratka označující lesby, gaye, bisexuály a transgender osoby) komunitu. O to větším překvapením je, že příběh o mladém středoškolákovi Simonovi, jenž ve svých 16 letech zjistí, že je gay, dokázal taktéž upoutat i velkou sumu heterosexuálů. Není divu, když nadějný a v první řadě sympatický Nick Robinson předvádí prozatím to nejlepší, co ze sebe doposud vydal. I přestože se tu najdou sem tam občasná hluchá místa, rány zahladí vydařené komediální prvky. Rozhodně se nejedná o bůhvíjaký snímek hodný Oscara, ale Já, Simon je komornější, poctivé, ale hlavně zábavné drama, které vykouzlí na rtech úsměv nejednomu zamilovanému teenagerovi (či teenagerce). Snímek je natočen dle knižní předlohy Simon vs. the Homo Sapiens Agenda (u nás již volně přeloženo jako Já, Simon) od autorky Becky Albertalli. (napsal David Kučaj, trailer ZDE)

Spielbergova volná adaptace slavného románu je sice trochu utrpení pro fanoušky počítačových her, ale zato pastvou pro oči filmového geeka. Citace motivů, postav nebo celých scén různých filmových děl je skvělé ozvláštnění, které zároveň vyjadřuje lásku k filmu a popkultuře jako takové.  Zároveň je film vyprávěný přes identifikaci hlavní postavy s jinou postavou, takže hlavní příběh postupuje vpřed, jak se nám odhaluje příběh podivínského miliardáře a génia, jenž celý virtuální svět vymyslel. Vztah mezi oběma liniemi se dokonale doplňuje. Hlavní hrdina postupuje hrou díky své popkulturní znalosti, zatímco tajemný tvůrce odráží v popkulturních odkazech klíčové momenty svého života. Pro obě postavy je tak hra především vyrovnávání se s vlastním životem, což je interpretované přes milované hry a filmy. Filmové fandovství v kostce. (napsal Filip Šula, trailer ZDE)

Coco je na první pohled docela obyčejnou pohádkou, jakých bývá v kině víc než dost. Nicméně krom zajímavého prostředí a mytologie okolo smrti je v určitých momentech až překvapivě jímavý a možná i proto si získal Oscara za nejlepší animovaný film. Byť je možná trošičku nadhodnocený, stále vyčnívá nad většinu animované produkce a může se směle postavit vedle hitů typu Ledové království, Zootropolis, či Kubo a kouzelný meč. (napsal Tomáš Lesk, trailer ZDE)

Avengers: Infinity War dokázali, že dlouhé, desetileté budování propojeného universa se Marvelu vyplatilo. Právě tak, jako čekání, až se konečně Thanos zvedne z trůnu. Tento velkolepý filmový event nejenže představil jednu z nejlepších záporných filmových postav, ale podařilo se mu i přes účast opravdu velkého množství nejrůznějších charakterů zůstat perfektně vyvážený a nepřeplácaný. Což si už jen samo o sobě zaslouží obdiv. Přičtěme definitivnost a překvapivě drsný tón, s jakým je příběh vyprávěn a máte na stole tu největší komiksovou pecku, o jaké se bude ještě dlouho mluvit. (napsal Tomáš Lesk, trailer ZDE)

Brilantně odvyprávěný příběh a filmové umění v té nejčistší podobě. Diskonformní romantická story, kterou mezi sebou prožívají mlaďoučký Elio a „o něco“ starší Oliver může celou homofobní část společnosti naštvat k nepříčetnosti. Ale všichni ostatní, kteří mají srdce (a mozek) na správném místě, musí ocenit citlivě vykreslené postavy a umělecké zhmotnění dojmů z první lásky. Armie Hammer velice překvapil a dejte na mě – Timothée Chalamet bude jednoho dne nejdůležitějším hercem své generace. (napsal Marty Steinbach, trailer ZDE)