Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti: Potenciální velký návrat?

Přečtěte si

Recenze: Rambo: Poslední krev – Akční ikona, která se již neměla vracet

Rambo patří k nejznámějším hrdinům akčních béček. Jeho snímky patří k těm, které definovaly žánr. Dočkal se hned čtyř...

Recenze: Ad Astra – Pomalé psychologické drama na pozadí velkolepé vesmírné mise

James Gray to opět dokázal! Newyorský režisér z rodiny přistěhovalců z východní Evropy se po Ztraceném městu Z vydal na další pohlcující...

Olga Sommerová a lidé morální integrity. Jaká jsou stěžejní díla zkušené dokumentaristky?

Držitelka Českého lva za dokumentární snímek Červená, Olga Sommerová, přijala výzvu a rozhodla se natočit film o básníkovi a...

Autor

Tomáš Lesk
Tomáš Lesk
Jsem pisálek, snílek, knižní a filmový skoro-všežrout se slabostí pro tvorbu Quentina Tarantina, dále seriál Doctor Who, a zarytou nenávistí vůči béčkovým slasherům a špatně použité třaslavé kameře. Ve volném čase hraji hokej, čtu a zírám.

Adaptace knihy amerického spisovatele Ransoma Riggse je tu. Konečně! A s ní je po dvou letech zpátky i legendární Tim Burton. S tématem, které jako by mu bylo šité přímo na míru. Dozvíme se tedy odpověď na otázku jak se s ním popasoval, a zda se nevytratilo jeho specifické filmové kouzlo…

Právě tak, jako pro Burtona, i pro jednoho činitele by se mohlo jednat o jakési nakopnutí. Fantastický žánr nemá nikdy dost svých představitelů a pakliže je prezentován s dostatečnou dávkou kouzelného tajemna, opravdové tvůrčí imaginace v kombinaci s povedeným příběhem a jakýmsi dojmem výjimečnosti, může jít o skutečně ojedinělou podívanou. Bohužel ona opravdová fantazie a jedinečnost se poslední dobou tak trochu ztrácí v okoukanosti a  určité šablonovitosti, která opět pojí jak žánry, tak Tima Burtona. Jeho nejnovější počiny sice nebyly špatné, ale scházela jim ona hravost a atmosféra, pro jakou tohoto vizionářského filmaře v jeho dřívějších projektech nelze neuznávat. Ať už vzpomeneme na inovativní a temný přístup ke komiksové látce v podobě dvou dnes už totálně kultovních a nestárnoucích filmů s Batmanem, či hlubokého a krásného Střihorukého Edwarda, Beetlejuice a pěknou řadu dalších. I v novém miléniu dokázal krom několika přešlapů (jmenovitě kupříkladu Temných stínů nebo Planety opic) přinést hned několik více než velmi povedených děl.

2015%2f12%2f08%2fdb%2fscissorhand-64793

Z kouzla, ohňostroje plného nápadů, originálního a vynalézavého přístupu k obecně známé látce, patrného i v jeho počátečních hraných počinech (jmenovitě kupříkladu ztřeštěně poupravená nízkorozpočtová Perníková chaloupka), v nichž jste díky distinkci od originálu, svěžímu a snadno odlišitelnému stylu jednoduše poznali, čí ruka že vlastně snímek nese, toho však místy už mnoho nezbývalo. Jako by se Burton začínal diváctvu okoukávat… Právě tato  chcete-li “burtonovská esence,” se v poslední době z filmů, pod nimiž byl tento umělec a kdysi animátor u Disneyho podepsán, tak trochu vytrácela. Místy více, místy méně. Byť Karlík a továrna na čokoládu, či první Alenka v říši divů ono kouzlo obsahovaly, byl tu i již zmíněný krok vedle v podobě remaku Planety opic, která i přes hvězdné obsazení, preciznost masek a prostředí působila poněkud toporně. Trochu toho, co na jeho filmech milujeme, jsme mohli v posledních letech spatřit v animovaném snímku Frankenweenie, jímž Burton odkázal na svá nejznámější animovaná díla, jako kupříkladu Ukradené vánoce či Mrtvou nevěstu, ale hlavně se vrátil k námětu původního krátkometrážního hraného animovaného filmu z osmdesátých let, z něhož Frankenweenie vychází. Pravda je, že tvůrce s tak širokým záběrem, od kreslířského a celkově výtvarného umění (které jsem měl před pár lety možnost vidět v Praze a dodnes na výstavu v Domě U Kamenného zvonu rád vzpomínám), přes reklamu, animované snímky až po filmy hrané, je snadné kritizovat.

091412-frankenweenie-cross-country-screenings-feat-780x440-1442519924

Nicméně po Temných stínech, které měly být právě oním návratem temného, dojemného a místy depresivního Burtonova stylu, ale na místo toho vyšuměly do prázdna, jsem byl lehce zklamán. Možná to bylo trochu tím, že ve snímcích Tima Burtona jsme zvyklí na jakýsi standart v podobě zvláštních, nepříliš pravděpodobných hrdinů, jací v sobě přes všechnu nevšednost nesou i cit, lidskost a sympatičnost, jimiž Deppův podivný upír zrovna dvakrát neoplýval. Přesto, nebo právě proto jsem v případě Sirotčince obrovsky zvědav, jelikož už prvotní trailery v sobě nesly právě onu nepojmenovatelnou esenci, v níž jsem doufal. Na to nehledě, že právě tak jako snímek, i předloha působí na první pohled neokoukaně a nesmírně zajímavě už pro své zasazení, které je možná právem a možná neprávem přirovnáváno k X-Menům a Xavierově škole pro nadanou mládež. Navzdory tomu ale v sobě snoubí téma, které prostě vábí, ruku v ruce s viktoriánským feelingem, který Burtonovi jednoduše sedí právě tak jako příslovečné pozadí na hrnec. Z tohoto pohledu a pohledu prvních tuzemských recenzí a reakcí se tedy dost možná jedná o návrat toho, co dělá Burtona Burtonem, právě tak jako fantastiku tím žánrem, který snad už jen pro jeho potenciál nejde nemilovat. Máme tu tedy další knižní adaptaci, která má sílu, nebo jen tuctové fantasy, které vyšumí do prázdna? Doufejme, že první možnost se ukáže více než pravdivou…

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Zadejte svůj komentář!
Zde prosím zadejte své jméno

Čtěte také