Recenze: Zhasni a zemřeš (2016) – Komorní, a přece dynamicky lekající podívaná

V rámci hororového mainstreamu je v letošním roce obecně považováno za absolutní špici druhé V zajetí démonů režiséra Jamese Wana. V jeho produkci však vzniká řada dalších filmů a ačkoli velké jméno na propagačních materiálech nemusí nutně být známkou kvality, právě tento sympatický počin určitě stojí za pozornost. Horor, založený na původně krátkometrážním stejnojmenném debutovém snímku režiséra Davida F. Sandberga: Lights out z roku 2013 dostal možnost ukázat se na větším prostoru. A zvládl to na výbornou…

Základem dobrého hororu je nosná myšlenka a kvalitní námět, určité tajemno, na němž je už v samé podstatě toho slova cosi zvláštního, co vyvolává husí kůži. Strach ze tmy, jenž v případě Zhasni a zemřeš hraje ústřední úlohu, je pak jedním z nejděsivějších, a tedy nejlepších možných ústředních motivů pro úspěšně zvládnutý filmový zážitek. Kdo se nikdy, pokud ne stále, tak alespoň jako dítě nebál tmy? Kdo se, alespoň pro jistotu sem tam nepodíval pod postel, i když jistě věděl, že tam nic krom trochy prachu či krabice s legem neuvidí?

Koho nevyděsil strašidelný obrys v koutě pokoje natolik, že si rozsvítil, aby nakonec shledal, že ho vystrašila bunda na věšáku? Zkrátka, kdo se tmy nebál a nebojí, ať hodí kamenem. Základní premisa je už logicky dána samotným názvem. Příšera, tajemná bytost, duch zemřelé dívky se skrývá v temnotě, ve stínech za hranicí světla, a to jakmile zhasne, je zle. Na pomezí strachu a děsu se zároveň odehrává jednoduché, ale chytře zakomponované a komorní rodinné drama, v němž k sobě navzájem hledají cestu bláznící matka, dospělá dcera a malý syn. Ve filmu, krom opravdu strašidelné atmosféry figuruje i povedená práce s prostředím, kdy kupříkladu ženské figuríny, jež jsou pro mne osobně už samy o sobě děsivé, velmi dobře doplňují strašidelnost scén.

Čím mne osobně Zhasni a zemřeš potěšilo, je nejen opravdu děsu plná záporná postava, jejíž minulost je velmi dobře propletena s osudy postav a jako taková zůstává děsivou i po tom, co odhalí svou tvář. Například je tu navíc i velmi dobře vysvětleno, jak se zrůda stala tím čím je a dostává se nám tak i zároveň pochopení, proč duch či přízrak činí ve snímku to, co činí a v mnoha ohledech jde spíše o postavu tragickou. Výrazným kladem filmu je taky stopáž, která není nijak dlouhá a díky tomu počin neztrácí na údernosti a tempu, které si udrží odpočátku, až do hořkého, nepřekombinovaného a prostého konce.

Neduhem nekvalitních, béčkových hororových snímků jsou stupidní postavy, které zkrátka z nedostatku scénáristické invence slouží jako potrava pro zabijáka a zpravidla mu díky tomu, jak jsou napsané samy naběhnou na nůž, až se divák nechápavě chytá za hlavu. Zde tomu tak ale není. Ve filmu je jen málo postav, z čehož o těch hlavních se nedá říct, že by během dění jednaly zcestně, ale naopak konají zcela logicky a tak, jak by se v jejich situaci zachoval asi každý, zatímco ty vedlejší, které slouží jako ona „potrava“, se do pasti nechytí díky hloupému počínání. Díky tomu dostávají charaktery třetí rozměr a jednoduše vám při sledování dění nejsou protagonisti lhostejní a hrůzy prožíváte s nimi. Co mi však na filmu vadilo, je zároveň i něčím, na čem staví. Jde o prvek, který osobně považuji za nejlacinější způsob, jak diváka vyděsit. Řeč je o lekacích scénách, lekačkách, či chcete-li jumpscares. Za laciné je mám z toho důvodu, že se jich zpravidla leknete i přesto, že jejich příchod vycítíte ještě před tím, než k nim dojde. A to proto, že k onomu momentu scéna zkrátka v danou chvíli směřuje. Vyděsí vás tedy náhlý do ticha znějící skřek či zprudka zesílený hudební motiv, jehož se zkrátka i přes veškerou předvídatelnost nejde neleknout.

Avšak jak už jsem zmínil, v případě Zhasni a zemřeš, jež tento prvek používá na můj vkus až možná příliš, je to pláč na špatném hrobě, a ačkoli je v něm takovýchto okamžiků řada, používá je dobře. Jen mne zkrátka potěší, když někdo dokáže i dnes vytvořit horor, který zmíněné lekací scény nenadužívá, nebo se bez nich dokonce dokáže obejít a vyděsit kupříkladu prostým, statickým záběrem, což je samozřejmě podstatně obtížnější a v případě mainstreamového hororu by to byla i hloupost. Snímek si zaslouží vysoké hodnocení a pozornost, závěrem je také nutno dodat, že postavy jsou uvěřitelné i díky hercům, z nichž sice žádný nějak zvlášť nevyčnívá, nicméně svých úloh se zhostili velmi dobře.

Verdikt

Dost možná se jedná o hororové překvapení roku a jde o pravou esenci toho, jak by měl vypadat mainstreamový „lekací“ horor, na který jdete zkrátka proto, aby vás vystavil prudkému adrenalinu a bez nějakých větších cirátů zkrátka a dobře děsil. Přesto není hloupý, ani on, ani jeho postavy, díky čemuž se nejedná o ploché panáky, jenž zkrátka zemřou a vy ani nemrknete. Zhasni a zemřeš je především nesmírně sympatickým, komorním hororem s jednoduchou, ale chytře napsanou zápletkou, který si na nic nehraje a prakticky od samého počátku vyloží karty v podobě nastínění příběhu, načež už dělá jen to, co má: straší. A straší dobře. K tomu všemu ještě potěší velmi sympatická a nepřepálená stopáž s komorním, ale stále svízelným, od samého počátku nevyhnutelným koncem.

Na film Zhasni a zemřeš si můžete zajít i do kin Premiere Cinemas (Praha, Olomouc, Teplice).

Zhasni a zemřeš / Lights Out
Trailer
USA, 2016
Horor, 81 minut
Režie: David F. Sandberg
Scénář: Eric Heisserer
Hrají: Teresa Palmer, Maria Bello, Billy Burke, Emily Alyn Lind, Alicia Vela-Bailey, Gabriel Bateman, Lotta Losten a další