Už od 3. března v českých kinech běží film, který dost možná patří mezi to nejvtipnější, co v současné době v našich luzích a hájích uvidíte. Humorně, citlivě a chápavě natočený francouzský snímek o hluchoněmé rodině s jediným slyšícím členem domácnosti Vás zaručeně pobaví, a pokud jste citlivější povahy, tak i nejspíš dojme k slzám.
Jak bylo výše řečeno, a jak už ostatně plyne z názvu, snímek sleduje život jedné rodiny. Rodiny na „obvyklé“ poměry poněkud netradiční. Tedy netradiční v tom smyslu, že jsou až na prvorozenou dceru všichni hluší. Popravdě jsem měl původně ze snímku trochu obavy.
Na první pohled nabízí toto téma řadu podnětů k vtipným situacím, nicméně u komediálního žánru bývá mnohdy obtížné nesklouznout k infantilnosti a přílišné vulgaritě. Obzvláště ještě u takové distinkce od normálu, jakou hluchota bezesporu je. Nutno dodat že jsem byl celkovým pojetím a vyzněním díla pana režiséra Erica Lartigaua víc než jen mile překvapen. A i přesto, že jsou tu některé humorné scény naplněné nespisovnou mluvou, nevyznívají nijak přehnaně nebo trapně. Autoři zkrátka vědí, kdy se hodí, a kdy naopak nehodí na pilu přitlačit.
Snímek se nebojí dělat si legraci a činí tak v několika rovinách. Utahuje si z dospívání, politiky, školství, lidí, a tak nějak nevyhnutelně i z hluchoty. Nicméně dělá to dostatečně citlivě na to, aby se nikdo nemohl cítit pohoršeně. Snad až na politiky. Hluchoněmí tu nejsou nijak karikováni, jedná se o zcela obyčejné a slušné venkovské lidi, které činí odlišnými jen jiný způsob dorozumívání. Znaková řeč je v jistých ohledech i více kontaktní, než řeč běžná.
Hlavní kostra celého příběhu možná působí poněkud tuctově, v zásadě jde o to, že hlavní hrdinka: právě ona slyšící dcera jménem Paula, se musí rozhodnout mezi dvěma životními cestami. Jedna z nich by přivedla pěvecky nadanou, trochu nesmělou mladou dámu na studia konzervatoře v Paříži. Druhá cesta by ji zanechala na farmě její rodiny, kde uvědomělá dívka slouží jako jakýsi most mezi světem slyšících a neslyšících a je tak pro rodiče dosti důležitá při podnikání.
Rodina je tak na Paule do jisté míry závislá a o to silnější pouto se svou dcerou rodiče mají. Když se ještě horlivý otec rozhodne kandidovat na starostu, zamotá se vše spolu s dalšími událostmi natolik, že se Paula málem rozhodne navzdory naléhání svých přátel a profesora zpěvu zůstat s rodiči, kteří se nechtějí přes možný odchod dospívající dcery do „velkého světa“ přenést.
Jak už jsem naznačoval dříve, to vše možná vyhlíží poněkud šablonovitě, ale zde je nutné vzít v úvahu, že tohle není Holywood a šablony tohoto filmu jsou možná na první pohled obyčejné, ale jsou i přesto při hlubším porovnání jedinečné a neokoukané. Velmi zajímavě tak vyzní kupříkladu scéna školního sborového vystoupení, kde všechen zvuk pozvolna přejde do hučení neslyšících uší. Tím spíš, že se i přes to dokáží oba rodiče přenést a sdílet pohnutí zbylého, slyšícího publika. Rodičovské pouto sehraje nejen v hlavní zápletce, ale i v samém, nesmírně dojemném závěru velmi významnou roli.
Scéna, ve které Paula na konkurzu do rádia zpívá píseň loučení a láskyplně učiní překrásné gesto rodičům a bratrovi v sále, je opravdu nesmírně silná. Nutno dodat, že pokud obdobně jako já příliš nesdílíte přesvědčení o francouzštině jako nesmírně melodickém jazyku, nespíš svůj názor přehodnotíte.
Závěr
Co více dodat, aby nedošlo k většímu vyzrazení zápletky? Podobně jako kupříkladu Nedotknutelní, i Rodinka Belierových je filmem, který si zaslouží širší pozornost divácké obce. Je to dobře napsaný a zahraný, citlivý, dojemný a úsměvný kousek kinematografie, jenž Vás pobaví, chytne za srdce, a to navíc bez zbytečného patosu či sentimentality. A co více si od rodinné komedie přát?
Rodinka Belierových / La Famille Bélier
Trailer
Francie, Belgie 2014
Komedie, 105 minut
Režie: Eric Lartigau
Scénář: Victoria Bedos, Stanislas Carré de Malberg
Hrají: Karin Viard, François Damiens, Eric Elmosnino, Louane Emera, Roxane Duran, Ilian Bergala, Luca Gelberg a další.