Už koncem měsíce se v kinech objeví multikulturní komedie, která se kromě humoru mírně dotkne i tématu současné migrační krize. Diváci ale nemohou očekávat žádná negativa, kterých je v tomto spojení na světě až přebytek. Francouzský snímek My tři, nebo nikdo řeší tento problém s nadhledem a optimismem, čímž už ale prozrazujeme jeden s důvodů, proč na film jít.
Aktuální tématika
Stýkání různých kultur máme v současné době na talíři téměř každý den, pakliže máme štěstí. Jinak se s tímto fenoménem setkáváme ve společnosti dennodenně i několikrát, a to častokrát v negativním kontextu. Kdo by takového přístupu nebyl dávno přejedený? My tři, nebo nikdo nabízí pohled z druhé strany, optimismus a vtip, lásku a sounáležitost.
Řešení zvládání krizových situací
V mezititulku je možná drobná slovní hříčka, ta je ale naprosto nevinná v porovnání s hádkami, stresem a panikou, která při takových situacích vzniká. Volně emocionální, afektované chování nepřináší většinou nic dobrého, což vědí i tvůrci filmu, kteří přicházejí s rozumem, tedy racionálním řešením. Odkazují se na zásady a to, co je pro člověka důležité, což je zachování rodiny, rodu a lidstva. Vedle nenávisti proto upřednostňují lásku a inteligentní humor, až nadsázku.
Režisérský debut
Že je neznámé jméno hned špatné? Tak to nutně nemusí být. Takový režisér, v tomto případě zatím spíš francouzský komik a hudebník Kheiron, za sebou nemá sice žádné dobré kousky, ale ani ty špatné. Tímto filmem mu tedy jde o jeho první dojem, a tím pádem by měl stát za to, když k tomu přičteme i jeho humoristickou a uměleckou minulost. Žádný učený z větve ještě nespadl, i takový Spielberg, Scott anebo Cameron začínali kdysi na nule.
Podíváme se po světě
Osudy drobné rodinky o třech členek utváří celý film, a směřují z domovského Íránu až k okolí kouzelné Paříže. To je něco přes pět a půl tisíce kilometrů a víc než pět zemí, záleží na cestě. Cesta jako tahle už ovšem slibuje to, že se nepodíváme jenom do už tak dost prokoukané Ameriky nebo Velké Británie.
Tarantino po francouzsku?
Kheiron nejenže dělá režii, ale také scénář a sám se obsadil i do role ve filmu, a to rovnou do hlavní. To se tedy Quentinu Tarantinovi poněkud vymyká, jelikož ten se obsazoval výhradně do rolí vedlejších. Mimo to mají však společnou zálibu ve starání se o více postů v produkci zároveň, a také nemají problém s humorným zobrazením jakkoliv smutné, tragické nebo i brutální (v tomto případě pouze na pozadí) situace vůbec.