Recenze: Tag (2015) – Dámská jízda ve velkém

Přečtěte si

Autor

Tekat00
Tekat00
Brakomil.

Rok 2015 musel být pro japonského solitéra Šiona Sona dost náročný, připravil totiž šest filmů, což je tak trochu šílené číslo. Drama z prostředí velkoměstského podsvětí Shinjuku suwan, hudební komedii Love & Peace, jeden televizní speciál, bláznivou akční komedii The Virgin Psychics, na festival v Torontu dovezl meditativní drama Whispering Star a hlavně konečně vyšel film Tag (v originále Riaru Onigokko). Tedy poměrně krátké (trvá něco málo přes osmdesát minut) genderové osvobození v chytré akční exploataci.

V úvodu dívka Mitsuko přežije záhadný útok, který (doslova) rozpůlí všechny její spolužáky (což je mimochodem solidní gore porcovačka). Vyděšená utíká od místa masakru a následně zjistí, že je vše v pořádku a její spolužáci žijí. Útoky se stupňují, lidé umírají, objevují se obří příšery, rotačáky i raketomety. Mitsuko není tím, kým se zdá být. Nebo kým si myslí, že je. Příběh nelze bez spoilerů a finální pointy odvyprávět, ale on v podstatě není důležitý. Ve skutečnosti ani není důležité, jak Sono manipuluje s jednotlivými žánry. V osmdesáti minutách není čas na nějaké sofistikované žánrové hrátky, Tag se spíše obrací k moderním japonským exploatacím a rychle pravidla střídá, od mysteriózního thrilleru odbíhá ke gore vyvražďovačce, školnímu dramatu a tak dále.

Tag1

Začnu trochu obecněji. Zhruba od sedmdesátých let se japonská kultura k ženám trochu více obrací a například čtenářek mangy přibývá (především od vydání hitu The Rose of Versailles), proměňuje se vyobrazení ženských postav a přicházejí tak i silnější ženské hrdinky. Avšak mnoho oblastí kultury (vlastně většina) zůstává věrná stereotypům. Na ty Sono míří. Tedy na vykreslení žen v konkrétním okruhu děl, určených především pro mužské publikum, rozprostírajících se napříč filmy, seriály, anime i mangou. Ať už jde o konkrétní motivy, jako jsou záběry pod sukně (což důkladně tematizuje ve svém čtyřhodinovém filmu Pod vlivem lásky), fetišizování dívčích těl a násilí (moderní japonské „exploatace“ Girls Rebel Force of Competitive Swimmers či Mutant Girls Squad) nebo motiv ecchi v anime a mangách obecně. Ženy jsou v těchto příbězích objektivizovány, podřízeny mužům a v deformovaném fikčním světě nemají šanci se bránit. Jsou to charaktery vytvořené k tomu, aby přinesly mužům uspokojení. Tento přístup Tag obrací a dává dívkám do rukou zbraně (doslova). Film je poměrně uvědomělý a neklade důraz na celistvý příběh, spíše se soustředí na vztahy mezi jednotlivými úrovněmi fikčního světa a postup hrdinky k jeho špičce (každá úroveň je reprezentována jinou hrozbou a identitou). Mitsuko prochází úrovněmi až dojde na vrchol, kde stojí muž, který je (poprvé) konfrontován s dívkou, která nejenže dokázala vystoupit z „jeho“ světa, ale zároveň nad ní nemá žádnou moc a nemůže ji exploatovat (jako pasivní postavy filmů/anime/mangy). Jednotlivé fáze také respektují vývoj hrdinky, která postupně „stárne“ a v každé další úrovni nepostupuje jen výše v hierarchii fikčního světa, ale také v životě (škola -> svatba).

Samotný odklon k výrazně kritické feministické satiře přichází převážně až v Sonově filmové adaptaci. Původní novela Real Onigokko (napsal ji Yusuke Yamada) a stejně tak její předchozí adaptace (pět filmů The Chasing World a seriál The Chasing World: The Origin) nepředstavují takto genderově (záměrně) nevyvážená jatka, jsou zabíjeni lidé se stejným příjmením a jejich smrt má o něco konkrétnější podobu. Daleko více se soustředí na politickou satiru.

Sono využívá několik žánrů, které v jednotlivých segmentech filmu spojuje. Konfrontuje příběh ze školního prostředí i drama o dospělosti s mysteriózním survival hororem. Nejdříve ustanoví prostředí, ze kterého vychází (škola, svatba, maraton = ty často reprezentují žánrové stereotypy), aby ho následně narušil (příšera, neviditelná síla, útok učitelů, muž s maskou = hrozby jsou iracionální, neukotvené v „tradiční“ realitě). Postup pravidelně opakuje, ostatní postavy umírají a Mitsuko se dostává stále do vyšších úrovní a (spolu s divákem) zjišťuje, co se kolem ní vlastně děje. A pomalu se také začíná bránit.

  • Tag / Riaru Onigokko
  • Trailer
  • Japonsko
  • Drama / Horor / Komedie
  • Režie: Šion Sono
  • Hrají: Reina Triendl, Erina Mano, Mariko Šinoda, Mearídžun Takahaši a další

Konečné hodnocení

Dan Krátký
80 %

1 komentář

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Zadejte svůj komentář!
Zde prosím zadejte své jméno

Čtěte také

Tag je menším filmem, který se nesnaží být kolosem (jako Pod vlivem lásky nebo Hrátky s peklem). Do jisté míry neuspokojí tradiční diváky exploatací, protože atrakcí není tolik a rozhodně nejsou tak bizarní a krvavé jako u dalších japonských filmů. Ale představuje velmi zábavnou jednohubku, která se (docela úspěšně) snaží zobrazit roli žen v určitém segmentu japonské kultury.Recenze: Tag (2015) - Dámská jízda ve velkém