Svět je složený z mnohých kultur a je protkaný nejrůznějšími ideologiemi a církvemi, ze kterých plynou četné rozdílné morální zásady, pravidla a s nimi v ruce jdoucí restrikce. Tak se dostáváme i k zákazům šíření některých snímků ve filmovém průmyslu, z větších či menších důvodů znelíbení se právě těmto zásadám a pravidlům. Seznam deseti nejznámějších poskytl internetový server EnkiVillage.com.
10. Interview (2014)
KLDR se sice nikdy nepřiznala, ale je zcela jasně podezírána z hackerských útoků, které byly podniknuty před premiérou filmu na servery Sony Pictures. Spousta citlivých materiálů při nich uniklo na internet a v důsledku této hrozby byla premiéra snímku stažena i z většiny amerických kin. Výraznější nálepku pro veřejnost film nemohl snad ani získat. Severní Korea došla naprosto opačného efektu, než který chtěla, protože popularita Interview takto vystřelila do nebes. Soubor filmu totiž také naprostou náhodou/nehodou unikl na internet, a tak si příběh o dvou amerických novinářích pověřených CIA k zabití Kim Čong-una můžou pustit i v té Severní Koreji.
9. Srbský film (2010)
Vyhrocená reflexe úpadku společenských hodnot i úrovně morality v titulní zemi a celé východní Evropě, která je považována za jednu z nejaktivnějších lokací porno průmyslu vůbec – k tomu odkazuje příběh filmu zobrazující upadající kariéru vysloužilého srbského pornoherce, který si nejhoršími zákoutími tohoto zaměstnání má teprve projít. Co bylo původně považováno za horor, rychle dostalo označení zakázaného filmu napříč světem. Kde nebyl Srbský film citovaný jako odporné porno zakázán, tam byl promítán s velkými editačními změnami. Má své fanoušky, většinově je ale považován z vrchol odpudivosti.
8. 2012 (2009)
Tento apokalyptický snímek je dalším ze seznamu amerických filmů zakázaných Severní Koreou. Stát byl nejdříve v rozporu se zobrazením destrukce význačných národních památek, dále nesouhlasil s jejich vyznáním idejí o konci světa a nakonec se dokonce křížil se stoletým výročím založení samotné KLDR. Severokorejský vůdce ve finále film zakázal pro rozpor s jeho obsahem.
7. 300: Bitva u Thermopyl (2006)
Opět další z příkladů toho, jak efektivně dokáže americká kultura evidentně škodit těm ostatním. Tento film zakázala pro změnu Íránská vláda, protože podle nich nepřesně zobrazoval a tím pádem zkresloval obraz Perské říše. Ta je důležitým mezníkem v národní historii státu, na kterou si nenechají házet žádnou špínu. Úroveň násilí nebo sexuální intenze tak zmizela pod pláštěm jiného velkého problému, i když naturalistické zobrazení hrubé možnosti Sparťanů také vzbudilo nemalou nevoli. Film se i přesto po celém světě dočkal velkého úspěchu, tedy kromě Íránu.
6. Šifra mistra Leonarda (2006)
Rovněž úspěšný film, natočený podle bestelleru Dana Browna, avšak jeho producenti i režisér si už dopředu byli vědomi jednoho velkého problému – kontroverzní zobrazení katolické církve, tedy přesněji řečeno obrazu významné postavy náboženství, Ježíše Krista. Obavy se potvrdily a mnohé katolicky založené země tak ještě před uveřejněním zakázaly Šifru mistra Leonarda pro její historickou nepřesnost a podlý útok na jejich duchovní ikonu.
https://www.youtube.com/watch?v=zMba3fckhuQ
5. Zkrocená hora (2005)
I přes skvělý herecký výkon v hlavních rolích se tento film ani herci nezavděčili hlavní zápletkou. Příběh se točí kolem homosexuálního vztahu dvou, již ženatých mužů, který nevyjde na světlo do smrti jednoho z nich. Tato tématika je opět jedna z těch zakázaných oblastí právě pro církev, a tak se film dočkal nejen sporného zařazení k žánru po celém světě, ale na Středním Východě také jistojistého zákazu vysílání.
4. Poslední pokušení Krista (1988)
Filmy zobrazující jednu z nejvíce ikonických postav křesťanů si obecně zavdávají velkého rizika. Zobrazení Ježíše Krista podléhá důkladným požadavkům na přesnost, které jsou sledovány důsledným okem věřících kritiků. Poslední pokušení Krista ovšem prozradilo svůj úmysl už ve svém názvu, a tím se dočkalo poměrně lehkého zařazení mezi zakázané filmy v křesťansky založených zemí, dokonce i v některých amerických zemích.
3. E. T. mimozemšťan (1982)
Finsko, Norsko a Švédsko spadají do tria severských zemí, které tento film zakázaly, ovšem jenom pro děti mladší dvanácti let. Z jakého důvodu? Podle nich E. T. mimozemšťan není ani tak hrozivý svým vzhledem, spíše rodiče dětí jsou ti, kteří jsou v tomto filmu zobrazování dětem nevhodně. Namísto hodných a nápomocných postav zde severské země vidí sprosté a zlé dospěláky, kteří by v dětech mohli podporovat vzpurnost a absenci pohledu na rodiče jako na jejich vzor.
2. Kanibalové (1980)
V původním povědomí publika tento film měl být dokumentem, a režisér proto dokonce skrýval mnoho informací z produkce i samotné herce. Lživý dojem se mu stejně ale nevyplatil, jelikož snímek je tak vulgární, kontroverzní a příliš realistický, že v souvztažnosti s jeho samotným názvem a tématikou okamžitě zmizel z více jak padesáti zemí po celém světě a i dnes je velmi těžké se ho vůbec někde dohledat.
1. Texaský masakr motorovou pilou (1974)
Klasika známá všem fanouškům hororů si nevysloužila zákaz pro přílišnou brutalitu a krvavost scén. Problémem tohoto snímku se stal ve většině evropských zemí jeho hlavní záporák Leatherface. Jeho psychopatické chování při výběru a vraždění obětí není dvakrát mládeži inspirativní, koneckonců skupina teenagerů na to dojela i ve filmu.
Dobré bolo
Dobré