Politické otázky, osobní vztahy, AIDS, lesbický a gay aktivismus v dramatické komedii, určené širokému okruhu diváků. To je všemi opěvované a cenami z filmových festivalů ověnčené, britské komediální drama „Pride“.
Režisér Matthew Warchus, je stejně jako scénárista Stephen Beresford, znám spíše divadelnímu publiku. Jeho 15 let stará filmová prvotina nestojí za řeč, zato úspěchy jejich divadelní spolupráce, by jim mohl závidět nejeden filmový tvůrce. Možná proto jejich spojení vedlo k převedení zdánlivě neuvěřitelného skutečného příběhu ve film, u kterého se všichni náramně baví.
Stephen Beresford se k sepsání scénáře inspiroval skutečnými událostmi prvních gay aktivistů, kteří v Londýně v roce 1984, během dlouhých hornických stávek, podporovali horníky benefičními koncerty a nasbírali částku kolem 20 000 liber. Od začátku se věnujeme vzniku uskupení velšských aktivistů LGBT, podporujících horníky neboli Lesbians and Gays Support the Miners (LGSM). Příběh je vyprávěn převážně z jejich pohledu. A vyprávění je to pohodové, svižné a hlavně vtipné. Stávkující horníci totiž nechtěli přijmout peníze od „bukvic“. To prý raději umřou hlady. Členové LGBT však viděli paralelu mezi jejich hnutím a utlačováním horníků, které tenkrát šikanovala Železná lady (Margaret Thatcherová), policajti i bulvární média. Svojí solidárností chtěli protestovat proti státní moci a nebudeme si nic nalhávat, taktéž se zviditelnit.
Scénář je výborný. Kombinuje vtip, politiku a historii, aniž by zlehčil téma, o kterém vypráví. Těží zejména ze setkání dvou kultur nebo chcete li komunit, které nakonec zjistí, že mají společného víc, než jen solidaritu. K jejich spojení vedla složitá cesta, ale všechny postavy na ní řeší problémy s nadhledem a navíc vás i přinutí uronit slzu. A přestože všechno směřuje k ukončení protestů (a k tomu speciálnímu průvodu), víc než o politiku tady jde o navazování přátelství a za srdce chytající projevy. Že stávka skončila neúspěchem, není tajemstvím. Film staví na tom, čeho všichni dosáhli. Na solidaritě a na spojení malých proti zvůli moci.
Britské historické úsměvné drama nestojí na jednom, dvou, třech nebo snad čtyřech hercích. V centru dění je nejméně tucet postav. Celá komunita, pestře a dobře poskládaná. Téměř každý tady má nějaký problém, který se ovšem zbytečně nepitvá, ale svižně vyřeší. Většinou optimisticky. Dotýká se citlivých témat, jako je AIDS, dokáže vzbudit emoce a potvrdí ono otřepané moudro, že v jednotě je síla. Někteří z nás si můžou oživit vzpomínky na tu dobu, o které hezky vyprávěl i BILLY ELLIOT (2000), tedy chlapec, který se chtěl stát baleťákem.
Verdikt:
Pride prostě není Bill Nighy nebo Paddy Considine. Budete vzpomínat na všechny mladé členy komunity L.G.S.M., stejně jako na obyvatele Onllwyn, malé hornické vesnice ve Walesu. Scénář totiž nenásilně a vtipně spojí obě skupiny. Možná jde o to nejlepší anglicky suchý vyprávění, jaký jsem zažil, protože těm postavám tvořícím historii naprosto věřím. Připomíná vítězství lidských vztahů nejen nad politickou ideologií a zdůrazňuje sílu takových obyčejných věcí, jako je solidarita. Ukazuje, že jsme za 30 let udělali v právech homosexuálů veliký pokrok, který je znát i ve filmovém průmyslu. A nemusí jít jen o odkrývání tabu slavných osobností (např. LIBERACE (2013)). Navíc nepřímo dokazuje, že proti represi a diskriminaci se musí bojovat neustále. Proto škodolibě očekávám reakce na fakt, že se filmová práva prodali i do homofobního Ruska. Ale třeba i tam zjistí, že jsme všichni stejně teplí!
- Pride
- Trailer
- Komedie / Drama
- Velká Británie
- 120 minut
- Režie: Matthew Warchus
- Hrají: Bill Nighy, Andrew Scott, Dominic West, Imelda Staunton, Joseph Gilgun, George MacKay, Russell Tovey, Paddy Considine, Freddie Fox, Ben Schnetzer, Jessie Cave, Monica Dolan, Jessica Gunning, Sophie Evans, Liz White, Faye Marsay, Johnny Gibbon, Michael Vardian, Karina Fernandez, Henry Garrett a další